Berta Mühlsteinová

Narodila se v rodině civilního inženýra a státního úředníka Linharda Mühlsteina (* 1797 Praha) a jeho první manželky, která zemřela krátce po Bertině narození. Otec se podruhé oženil s Annou Mužíkovou (1820-1890), vychovali celkem pět dcer a jednoho syna Leonarda.[1] Rodina se stěhovala podle míst otcovy služby do Budína, Velvar, Jiřetína a České Lípy. Po jeho penzionování roku 1864 se přestěhovala do Prahy. Berta dlouhodobě trpěla zdravotními obtížemi, plynoucími z vrozené tuberkulózy páteře. Proto měla místo školy soukromé učitele. Bezvýsledně se léčila ve Spottově vodoléčebném ústavu.[2].

V roce 1862 vydala v časopise Lada svou první báseň, věnovanou k úmrtí Boženy Němcové. V Praze se seznámila s Janem Nerudou, Eliškou Krásnohorskou Karolínou Světlou a vstoupila do Amerického klubu dam. Jako básnířka na sebe upozornila roku 1872 sbírkou básní Pohrabky.[3] Dalšími literárními pracemi přispívala do časopisu Lada, Světozor, Osvěta, Květy, Lumír, Ruch a Ženské listy. Nejvýznamnější díla – povídky Na březích Nežárky (1882), Nové povídky (1883), Povídky, novely a arabesky (1884) a nakonec i román Vlasti a Tobě (1886) vydala v časopise Libuše.[4] Angažovala se také ve spolku Americký klub dam, spoluorganizovaném Vojtou Náprstkem, přednášela tam své básně a předčítala povídky. Účastnila se vlasteneckých akcí.

Napsala jednu básnickou sbírku a další básně, otiskované v časopisech, kde vycházely také její povídky, arabesky a dva romány. Povídky byly opakovaně vydávány ve sbornících. Její práce jsou sentimentální a romantické, s rysy melancholie. Spisovatelka projevovala hluboký cit, nadšení pro krásu a poezii. Velkým literárním talentem neoplývala, ale ve své době byla oblíbená především u žen.[3][4]

Romány:

• Vlasti a tobě!
• Na březích Nežárky