Věra Menčíková

V devíti letech jí otec věnoval šachovou soupravu a naučil ji hře. V 15 letech skončila druhá v šachovém turnaji, který organizoval školní klub. Když jí bylo 15, její otec v důsledku revolučních změn, jež nastaly v Rusku po VŘSR, ztratil mlýn, který vlastnil, a zároveň s tím dům, kde rodina žila. Manželství se rozpadlo a on se vrátil do Čech. Matka s dcerami se přestěhovala do Anglie, kde se usídlila v Hastingsu. Přesto však Věra Menčíková celý život reprezentovala Československo.[2] V rozporu s tím je fakt, že ve startovní listině Mistrovství světa 1927 byla uvedena jako Ruska a ve startovní listině Mistrovství světa 1939 jako Angličanka.[3] Nejprve ji trénoval Drewitt později se stal jejím nejdůležitějším šachovým učitelem Géza Maróczy. V roce 1937 se vdala za Rufuse Stevensona, jež byl editorem Britského šachového magazínu a později tajemníkem Britské šachové federace. Zahynula spolu s matkou a sestrou Olgou Menčíkovou, rovněž šachistkou, při německém raketovém ostřelování Londýna.[4]

Od roku 1927 do roku 1944 první nositelka titulu ženské mistryně světa v šachu.[5][6] Získala titul mistra Ústřední jednoty československých šachistů (ÚJČS) v roce 1933 podle stejných klasifikačních pravidel jako muži.[7]

V lednu roku 1926 vyhrála dívčí mistrovství Londýna a její sestra Olga byla třetí. O rok později titul obhájila před Olgou[8]

Zúčastnila se několika zápasů družstev, ve kterých hráli muži a které byly organizovány tzv. Scheveningským systémem.

Věra Menčíková byla první ženou, která se mohla úspěšně účastnit silně obsazených mužských turnajů. Její vstup do této sféry byl provázen nedůvěrou a posměšky ze strany řady šachových mistrů. Když nastoupila do turnaje v Karlových Varech (1929), vídeňský mistr Albert Becker v žertu navrhl, aby mistři, které Menčíková porazí v turnajové partii, utvořili klub pojmenovaný jejím jménem. Tento svůj nápad brzy shledal velmi nešťastným, protože se vzápětí stal jeho prvním členem a ostatní účastníci turnaje jej s velkou škodolibostí jmenovali „předsedou na tři roky“. Nadšený z toho nebyl, nicméně později to už nesl lépe, konec konců byla to vybraná společnost, jejíž vedení po Beckerovi převzal jako „doživotní předseda“ Max Euwe, mistr světa v šachu v letech 1935–1937 (jako tehdy jediný člen klubu, kterého Menčíková porazila dvakrát, v letech 1931 a 1932).[11] Členy klubu se postupně stali další (vel)mistři věhlasných jmen, např. Jacques Mieses, Frederick Yates, Friedrich Sämisch, Samuel Reshevsky, Mir Sultan Khan či Karel Opočenský.

Věra Menčíková na jugoslávské poštovní známce

V roce 1996 při příležitosti 90. výročí jejího narození vydala Česká pošta poštovní známku s Věrou Menčíkovou s hodnotou 6 Kč.[12] Objevila se rovněž na známkách Jugoslávie[13] a Madagaskaru[14].

• Hausner I., Černobílé večerníčky, Knihovnička Československého šachu, Praha 2002, ISBN 80-902582-3-9, kapitola Klub Věry Menčíkové str. 45
• Turov B. I., Perly šachové tvorby, Olympia, Praha 1983, kapitola Věra Menčiková str. 90
• Veselý J., Kalendovský J., Formánek B., Malá encyklopedie šachu, Olympia, Praha 1989, heslo Menčíková-Stevensonová Věra str.219–220
• Sunnucks A., The Encyclopaedia of Chess, St. Martin's Press, 1970, str. 306.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Menčíková na Wikimedia Commons
• ChessGames – Vera Menchik (partie) (anglicky)
• Time 12.8.1929, Sport: Queen's Gambit Archivováno 3. 3. 2011 na Wayback Machine (anglicky)
• Vera Menchik od Billa Walla (anglicky) (anglicky)
• Roger Pagie's chess site - výsledné tabulky šachových turnajů 1918 - 1951 (anglicky)
• I campionati del mondo femminile (italsky)
• Scacchi al femminile, I risultati "maschili" di Vera Menchik (italsky)
• Campeonato del mundo femenino (španělsky)