Michail Botvinnik

Michail Mojsejevič Botvinnik, rusky Михаил Моисеевич Ботвинник se narodil dne 17. srpna 1911 gregoriánského kalendáře, tj. 4. srpna juliánského kalendáře ve městě Kuokkala ve Vyborské gubernii ve Finském velkoknížectví, které bylo součástí Ruského impéria.[2]

Své kořeny měl však Botvinnik v Bělorusku. Žil tam jeho děd, farmář, který měl pět synů, mezi nimiž byl Mojsej Botvinnik (1878–1931), otec Michaila Botvinnika. I jeho matka Serafim (1879–1952) pocházela z Běloruska. Později přesídlila do Petrohradu, kde pracovala jako zubní lékařka. Oba se tam setkali a začali spolu žít. Otec se stal zubním technikem. Rodina byla židovská, ale protože měli dobrou práci, mohli žít mimo Zónu osídlení. Michail Botvinnik tak společně se svým bratrem Issakem a rodiči vyrůstal v bohaté ulici Něvský prospekt, číslo popisné 88. Až do revoluce v roce 1917 měli velký sedmipokojový byt, kuchaře a služku.[3] Otec doma nedovoloval mluvit jazykem Jidiš a Michail se svým bratrem chodili do sovětské školy.[2]

Po Říjnové revoluci žila v letech 1918–1919 rodina ve velice skromných podmínkách. V roce 1920 pak matka onemocněla a otec od rodiny odešel. Dával jim 120 rublů měsíčně, což bylo v té době velice málo; do školy chodil velice chudě oblečen. V devíti letech začal Michail Botvinnik číst noviny a stal se věrným komunistou.[4]

Základy šachu ho naučil Leonid Baskin, bratrův přítel, a to v září 1923, tedy až v Botvinnikových 12 letech. Tento podzim také začal Botvinnik hrát šachové turnaje – na svém prvním měl zhruba 50% úspěšnost. Začal číst šachové knihy a šachové rubriky v místních novinách. V únoru 1924 si také zahrál v simultánce proti Laskerovi, ale po 15 tazích musel partii opustit – musel jít domů.[5]

V roce 1925 si v simultánce zahrál proti Capablancovi. V roce 1927 v 17 letech debutoval na Mistrovství Sovětského svazu v šachu. Skončil zde pátý a získal titul národního mistra.[6]

Určitou dobu jej také trénoval Abram Model. Mezitím také začal svá studia elektrotechnologie. Oženil se s Arménkou Davidovnou.

Michail Botvinnik

V roce 1931, tedy jen ve věku 20 let, poprvé vyhrál sovětský šampionát, tehdy konaný v Moskvě, když získal 13,5 bodu ze 17. Botvinnik se však později zmínil, že turnaj podle něj nebyl silný, jelikož se jej neúčastnili ruští mistři z předrevoluční doby.[7] Vítězství obhájil o dva roky později v Leningradu, kde získal 14 bodů z 19.

Následně remizoval v zápase proti českému mistrovi Salu Flohrovi. Poté se na přelomu let 1934–1935 zúčastnil turnaje v Hastingsu, svého prvního mimo Sovětský svaz. Skončil na děleném 5.–6. místě, když získal 5 bodů z 9.

Michail Botvinnik patřil již od 30. let 20. století mezi nejlepší světové hráče, jeho zápasu s Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem o titul mistra světa však zabránila druhá světová válka.

Když Aljechinova smrt v roce 1946 prakticky znemožnila pokračovat v předcházející praxi bojů o titul mistra světa (obhájce titulu versus vyzyvatel), rozhodl první poválečný kongres FIDE ve švýcarském Winterthuru o konání turnaje o titul mistra světa, který se uskutečnil roku 1948 v Haagu a v Moskvě a ve kterém Botvinnik s převahou zvítězil.

Tabulka mistrovství světa v šachu roku 1948

Hráč	Botvinnik	Smyslov	Keres	Reshevsky	Euwe	Body
Michail Botvinnik	* * * * *	½ ½ 1 ½ ½	1 1 1 1 0	1 ½ 0 1 1	1 ½ 1 ½ ½	14
Vasilij Smyslov	½ ½ 0 ½ ½	* * * * *	0 0 ½ 1 ½	½ ½ 1 ½ ½	1 1 0 1 1	11
Paul Keres	0 0 0 0 1	1 1 ½ 0 ½	* * * * *	0 ½ 1 0 ½	1 ½ 1 1 1	10½
Samuel Reshevsky	0 ½ 1 0 0	½ ½ 0 ½ ½	1 ½ 0 1 ½	* * * * *	1 ½ ½ 1 1	10½
Max Euwe	0 ½ 0 ½ ½	0 0 1 0 0	0 ½ 0 0 0	0 ½ ½ 0 0	* * * * *	4

Svůj titul Botvinnik dvakrát obhájil, a to roku 1950 s Davidem Bronštejnem remízou 5:5 (=14) a roku 1954 opět remízou Vasilijem Smyslovem 7:7 (=10). Poté jej dvakrát ztratil a díky právu na odvetu zase získal zpět: roku 1957 se Smyslovem a roku 1960 s Michailem Talem. Teprve po zrušení práva na odvetu jej definitivně roku 1963 ztratil s Tigranem Petrosjanem a do dalších cyklů mistrovství světa se již nepustil. V Utkání století SSSR - Svět roku 1970 na osmé šachovnici porazil 1:0 (=3) Milana Matuloviće.

Celkem 6krát se stal sovětským šampionem, a to v letech 1931, 1933, 1939, 1944, 1945 a 1952.