Géza Maróczy

Maróczy se narodil dne 3. března 1870 v maďarském městě Segedíně. Vyhrál „menší“ turnaj v Hastings v roce 1895 a během následujících deseti let vyhrál několik mezinárodních turnajů. V letech 1902 až 1908 se zúčastnil třinácti turnajů, pět z nich jich vyhrál a na dalších pěti skončil druhý.

V roce 1906 souhlasil s podmínkami pro zápas o titul mistra světa proti Emanuelovi Laskerovi, ale jednání nebylo možné dokončit a zápas se tedy tak nikdy neuskutečnil.[1]

Po roce 1908 odešel Maróczy z mezinárodního šachu, aby se více věnoval své profesi úředníka. Působil jako auditor a pracoval v Centru odborových svazů a sociálního pojištění. Když se komunisté krátce dostali k moci, byl hlavním auditorem ministerstva školství. Po svržení komunistické vlády nemohl získat práci. Po první světové válce se krátce vrátil do šachového světa. Jeho jméno nese typ pěšcová formace, Maróczyho výstavby. Na přelomu let 1927/8 porazil mistra Maďarska z roku 1924, Gézu Nagyho. V tomto zápase ani jednou neprohrál, pětkrát vyhrál a třikrát remizoval. S ním na čele vyhrál Maďarsko první šachovou olympiádu v Londýně (1927).

V roce 1950, tedy tehdy, kdy FIDE oficiálně zavedla titul velmistra byl Maróczy jedním z 26 hráčů, kterým byl tento titul udělen, a to na základě jejich předešlých úspěchů.