Válka s Mloky

Reálná fosílie velemloka druhu Andrias Scheuchzeri, ze které Čapek pro své Mloky vycházel.

Kapitán Van Toch (který je ovšem českého původu) objeví na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, v moři žijící tvory, podobné mlokům. Zahájí s nimi výměnný obchod: kapitán Van Toch dodá mlokům nože na obranu proti žralokům, kteří mločí populaci decimují, a mloci na oplátku budou nosit kapitánu Van Tochovi perly. Seznámí s tímto projektem svého známého z dětství, továrníka G. H. Bondyho, který začne mlokům dodávat i jiné potřeby. Kapitán Van Toch mezitím vysazuje mloky i na jiných ostrovech Tichého oceánu. Po smrti kapitána Van Tocha se začne s mloky obchodovat jako s levnou pracovní silou, jsou také podrobeni vědeckému výzkumu, z něhož vyjde najevo, že se jedná o druh Andrias scheuchzeri, miocénního mloka, u kterého se předpokládalo vyhynutí. Mloci se ale postupně vyvinou v ještě inteligentnější tvory (za pomoci člověka), značně se přemnoží, vzbouří, začnou vyhrožovat lidem válkou, jestli jim nedovolí zbourat břehy pevnin, aby mohli rozšířit svůj podmořský svět. Mloci bourají pevniny, vzhledem k potřebě vzniku mělčin. Ze začátku je dáno, že mloci nemohou žít ve sladké vodě. Beznadějnost situace je zdůrazněna na konci knihy, kdy se už i ve Vltavě objeví černá hlava s opačnými víčky. Budoucnost lidstva je nejistá...

Válka s mloky je z hlediska tématu antiutopií, obávající se odlidštění společnosti. V textu je značné množství narážek na německý nacismus, s nímž Čapek hluboce nesouhlasil (např. „Zejména v Německu byla veškerá vivisekce (mloků) přísně zapovězena, ovšem jen židovským badatelům.“), celé dílo je také možno vykládat jako alegorii na rozpínavost Třetí říše (teze o lebensraumu).[1]

Čapek se při přípravě tohoto díla pravděpodobně nechal inspirovat objevem třetihorního velemloka druhu Andrias scheuchzeri.[2]

• 1958 – vznikla rozhlasová adaptace románu s Karlem Högerem, Janem Pivcem, Rudolfem Hrušínským, Františkem Filipovským a dalšími režírovaná Jiřím Horčičkou. V roce 2009 vyšla na 2CD ve vydavatelství Radioservis.[3]
• 1962 – Divadlo bratří Mrštíků v Brně uvedlo první divadelní adaptaci románu[4]
• 1963 – Divadlo na Vinohradech uvedlo adaptaci Pavla Kohouta v režii Jaroslava Dudka. Tato verze, aktualizovaná až k tehdejší současnosti se setkala s velkým úspěchem.[4]
• 1963 – Kohoutovu adaptaci uvedlo i Státní divadlo Ostrava, Státní divadlo Brno, divadlo Vítězného února Hradec Králové a Jihočeské divadlo České Budějovice[4]
• 1980 – Jiří Suchý se chystal napsat na námět románu hudební představení. Napsal texty deseti písniček (Byznys, Čerti moře, Kapitáni, Kuplet, Salamandr song, Star, Tana Masa, To je perla kapitáne, To už je přece kapitál, Ty starý časy), které zhudebnil Václav Kašlík. Projekt se ale nerealizoval, texty písniček však vyšly knižně v Encyklopedii Jiřího Suchého, svazek 7, Písničky To–Ž, Karolinum a Pražská imaginace, Praha 2001: s. 89–99.
• 1989 – Jan Štěpánek adaptoval román jako komiks v časopise Kometa (č. 1).[5] Později se komiks dočkal samostatných reedic: ve zkrácené podobě v časopisu ABC,[6] 2014 jej vydala Zoologická zahrada hl. m. Prahy[6] a v roce 2018 nakladatelství CPRESS[7]
• 1995 – Naivní divadlo Liberec uvedlo vlastní adaptaci pro loutky a živé herce[4]
• 2009 – Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě uvedlo adaptaci aktualizovanou až do tehdejší současnosti[4]
• 2011 –
  • Divadlo Tramtarie v Olomouci uvedlo další aktualizovanou adaptaci[4]
  • v tisku se objevovaly zprávy o připravovaném filmu Tomáše Krejčího[8]
• 2012 – divadlo Aqualung mělo premiéru vlastní úpravy; jinou verzi uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti[4]
• 2013 – v lednu byla ve Státní opeře Praha uvedena opera Válka s mloky skladatele Vladimíra Franze.[9]
• V listopadu 2018 byla v pražském Divadle D21 [10] uvedena kabaretní adaptace Války s Mloky,[11] kterou pro D21 zdramatizoval David Košťák[12] a zrežíroval Jakub Šmíd[13].
• 2022 – Státní fond kinematografie podpořil projekt režiséra Aurela Klimta.[14]