Lebensraum

Lebensraum (německy, česky „životní prostor“) je termín humanitního původu a označuje území (obydlené nebo nárokované) určité sociální skupiny. Do popředí zájmu se dostal tento výraz v první polovině 20. století, a zejména v období nacismu, v souvislosti s geopolitickými názory, které výrazně ovlivnily další používání uvedeného termínu. V současné době se používá mezinárodní výraz biosféra ve smyslu ekologicko-sociologickém.[1]

Historie
Plánované tzv. Volkstumsbrücken, tzn. plně německy osídlené oblasti (Siedlungsplanung Warthegau)

První použití

Geopolitik Friedrich Ratzel (1844–1904) ve svých vědeckých dílech Politische Geographie (1897) a Der Lebensraum (1901) uvedl poprvé pojem životního prostoru – „Lebensraum“, kde chápal dějiny jako „neustálý boj o životní prostor“ a jeho teorie o životním prostoru neobsahovala zpočátku přímý politický podtext. Tento výraz později použilo v žurnalistice sdružení pangermánského hnutí Alldeutscher Verband, jehož byl Ratzel členem, v souvislosti s požadavkem po rozšíření německé světové politiky. Zeměpisná škola Karla Haushofera vedla expanzivní linii pangermánského hnutí na vědeckém základě, která sice nebyla jasná a byla pouze rétorická, ale měla po první světové válce na Německo dalekosáhlý vliv.[2]

Francie

I když pojem „Lebensraum” je skutečně německého ražení, vyskytovala se tato myšlenka o nových životních prostorech téměř současně ve Francii jako „espace vital“ v souvislosti s kolonizací Alžírska. Kolonizační politiku zastávali např. alžírský lékař Eugène Bodichon, právník A. Girault[pozn. 1] a Akademií morálních a politických věd vyznamenaný P. Leroy-Beaulieu[pozn. 2][pozn. 3].[3]

Adolf Hitler

Ve své knize Mein Kampf (1925) Adolf Hitler sice vycházel z teorií Haushofera a dalších geopolitiků, ale zatímco Haushofer měl na mysli rozšíření Německé říše ve východní Evropě a zámoří mírovou a nenásilnou cestou, Hitler jeho teorii zneužil. Nahradil ji rasisticky motivovaným nepřítelem a postuloval nadřazenost „germánské“ nebo „árijské rasy“ a bezpodmínečnou kapitulaci slovanských národů. V roce 1926 vystoupil Hans Grimm v románu Volk ohne Raum s představou německé klasické koloniální politiky. Národní socialisté záhy používali tento knižní titul jako propagandistický slogan pro „spravedlivý“ boj německého národa o životní prostor a půdu.[2]

Lebensraum im Osten

Rasově biologická představa o „Lebensraum im Osten” se stala centrálním pojmem nacionalistické myšlenky o expanzi německého národa. Ve vítězství nad bolševickým Sovětským svazem viděl Hitler svou pravou misi. Po převzetí moci národními socialisty poprvé promluvil před důstojníky armády ve své nové funkci kancléře 3. února 1933 o germanizaci životního prostoru na východě[pozn. 4]. V nacistické zahraniční politice zaujímala tato myšlenka ústřední ideologické postavení. Nacistická ideologie se opírala o etnicko-sociálně darwinistickou teorii o nadřazenosti německé „panské rasy“, rozšíření německého životního prostoru a výstavbě hospodářství založeném na nemilosrdném vykořisťování a decimaci slovanského obyvatelstva.[2]

Do praxe byla myšlenka o životním prostoru na východě uvedena tažením na Polsko (Polenfeldzug)[pozn. 5] a operací Barbarossa (Deutsch-Sowjetische Krieg) jen částečně a dočasně úspěšného v několika variantách realizovaného do roku 1942 plánu Generalplan Ost, jehož součástí byla „germanizace“ v oblasti východní Evropy až po Ural a od Černého moře ke Kavkazu. Konečná verze plánu rovněž obsahovala ustanovení pro řešení životního prostoru v Čechách a na Moravě[pozn. 6], v Alsasku-Lotrinsku, Dolním Štýrsku a Kraňsku.[4]

Další použití

Eugen Rosenstock-Huessy uvedl termín „Lebensraum“ v roce 1922 do sociologie ve významu „sociálního prostředí“.[5] V psychologii získal výraz svůj význam v teorii Kurta Lewin (Feldtheorie) v roce 1940.[6] V teologii se jedná obvykle o záležitost „místa v životě“, také zde je důležité v jakém historickém nebo literárním kontextu je pojem vnímán.[7]

Odkazy

Poznámky
  1. Citace „Die Kolonisation ist eine Bedingung zur inneren Friedenssicherung. Wenn die Kunst des Regierens hauptsächlich darin besteht, jedem seinen Platz zuzuweisen, dann besteht die feinfühligste Aufgabe der Regierung sicher darin, für die abenteuerlichen, unzufriedenen und undisziplinierten Geister eine Verwendung zu finden. Wie viele aktive und intelligente Menschen werden zu gefährlichen Deklassierten, die in einem anderen Umfeld als dem ihren, das von strengen Sitten und rigorosen Reglementierungen bestimmt ist, sich unendlich hätten nützlich machen können! Die Kolonien bieten ihnen ein kostbares Feld zur Entfaltung.“
  2. „Ein Volk, das kolonisiert, schafft die Grundlagen seiner Größe und seiner künftigen Vorherrschaft. Alle Lebenskräfte der kolonisierenden Nation werden vom Überfließen seiner strotzenden Aktivitäten vermehrt.“
  3. L. Jacolliot: „Von einem humanitären Gesichtspunkt aus, auch im sozialen Interesse und gegenüber den ungeheuren Gegenden, die von ihren Bewohnern nicht genutzt werden, hat ein Volk das Recht, sich nach außen auszubreiten, sich neue Wege zu öffnen für den Tag, wo ihm seine Wiege zu eng geworden sein wird. Das ist der wahre und ehrenwerte Lebenskampf.“
  4. Stefan Scheil: Hitlers Krieg und der Antisemitismus, Frankfurter Allgemeine Zeitung vom 16. Dezember 2009: In seiner Stellung als Führer und Reichskanzler hatte Adolf Hitler die Absicht des Lebensraumgewinns im Osten in den letzten Friedensjahren und selbst zu Kriegsbeginn 1939 nicht mehr verfolgt. Dies belegen u. a. Forschungsergebnisse von Gerd Schultze-Rhonhof[2] als auch des Historikers Stefan Scheil: „Hitler hat zu keinem Zeitpunkt seiner Regierungszeit ausdrücklich davon gesprochen, Lebensraum in Rußland erobern zu wollen, weder öffentlich noch geheim.“
  5. Gerd Schultze-Rhonhof: Der Krieg, der viele Väter hatte, 6. Auflage, str. 568: Wegen Verhandlungen wurde der Polenfeldzug um mehrere Tage (insgesamt dreimal) verschoben. Der Führer begründete diese Entscheidung damit, daß er mit Polen um den Weichsel-Korridor verhandeln wolle und mehr Zeit bräuchte. Im Laufe des „Zollinspektorenstreits“ zwischen dem Freistaat Danzig und Polen stand es im August 1939 dicht vor einem Krieg. Hitler intervenierte und drängte den Senatspräsidenten von Danzig, für Entspannung zu sorgen und „die Angelegenheit nicht noch mehr zu vergiften“. Wenn Hitler unbedingt Krieg gewollt hätte, hätten er hier diese Möglichkeit leicht dazu nutzen können und nicht noch vier Wochen mit dem Einmarsch in Polen und die durch Polen besetzten deutschen Gebiete gewartet.
  6. Hans Kehrl: Realitäten im Dritten Reich (Historische Tatsachen Nr.6), November 1979, str. 9: Spätestens nach dem Polenfeldzug, der die Rückgliederung der besetzten deutschen Gebiete brachte, war Hitler klar, daß das Deutsche Volk weiteren Siedlungsraum weder benötigte noch hätte besiedeln können.[4] In einem von Reichsprotektor von Böhmen und Mähren Konstantin von Neurath selbst diktierten Bericht an das Auswärtige Amt über eine Besprechung mit Hitler im Dezember 1939 heißt es: „Es wird davon abgesehen, das Land (Protektorat) in größerem Umfang mit Deutschen zu besiedeln, denn die Verdeutschung des neu-deutschen Ostens (Westpreußen, Posen, Oberschlesien) ist vordringlich und schon hierfür reicht die Zahl der deutschen Siedler kaum aus.“

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lebensraum im Osten na německé Wikipedii.

  1. Horst Dreier: Wirtschaftsraum – Großraum – Lebensraum. Facetten eines belasteten Begriffs, v : Horst Dreier/Karl Kreuzer/Hans Forkel (Hrsg.): Raum und Recht. Festschrift 600 Jahre Würzburger Juristenfakultät. Duncker & Humblot: Berlin 2002, str. 47–84.
  2. Lebensraum im Osten. www.dhm.de [online]. [cit. 2014-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-25.
  3. Olivier Le Cour Grandmaison: Coloniser. Exterminer. Sur la guerre et l’État colonial. Fayard, Paris 2005, S. 132–136. – Zum „Lebensraum“ - Konzept der europäischen Kolonialmächte außerdem neuerdings: Olivier Le Cour Grandmaison: La République impériale. Politique et racisme d'État. Fayard, Paris 2009, S. 329–352.
  4. Matthias Burchard: Der Generalplan Ost, ein finsteres Kapitel Berliner Wissenschaftsgeschichte. Humboldt-Universität, Berlin 1997, (Humboldt-Universität zu Berlin, Wirtschafts- und Sozialwissenschaften an der Landwirtschaftlich-Gärtnerischen Fakultät Working paper 38, ZDB-ID 2371442-6
  5. Werkstattaussiedlung. Untersuchungen über den Lebensraum des Industriearbeiters, Julius Springer Verlag, Berlin 1922; Brendow-Verlag, Moers ²1997. ISBN 3-87067-629-9
  6. Feldtheorie in den Sozialwissenschaften. Bern 1963.
  7. Andreas Wagner: Gattung und 'Sitz im Leben'. Zur Bedeutung der formgeschichtlichen Arbeit Hermann Gunkels (1862–1932) für das Verstehen der sprachlichen Größe Text. In: Susanne Michaelis und Doris Tophinke (Hrsg.): Texte – Konstitution, Verarbeitung, Typik (=Edition Linguistik 13). Lincom Europa, München/Newcastle 1996, S.117–129.

Literatura
  • Hans-Adolf Jacobsen: Kampf um Lebensraum. Zur Rolle des Geopolitikers Karl Haushofer im Dritten Reich. v : German Studies Review 4, 1981, Nr. 1, ISSN 0149-7952, str. 79–104.
  • Birgit Kletzin: Europa aus Rasse und Raum. Die nationalsozialistische Ideje der Neuen Ordnung. 2. Auflage. Lit, Münster u. a. 2002, ISBN 3-8258-4993-7 (Region – Nation – Europa 2).
  • Olivier Le Cour Grandmaison: Coloniser. Exterminer. Sur la guerre et l’État colonial. Fayard, Paris 2005, ISBN 2-213-62316-3.
  • Ahlrich Meyer: Großraumpolitik und Kollaboration im Westen. Werner Best, die Zeitschrift „Reich, Volksordnung, Lebensraum“ und die deutsche Militärverwaltung in Frankreich. V Götz Aly u. a. (Hrsg.): Modelle für ein deutsches Europa. Ökonomie und Herrschaft im Großwirtschaftsraum. Rotbuch-Verlag, Berlin 1992, ISBN 3-88022-959-7 (Beiträge zur nationalsozialistischen Gesundheits- und Sozialpolitik 10).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.