Tupolev Tu-22M

Тu-22М0 v muzeu na Ukrajině

Тu-22М1 v muzeu v Moninu

Tu-22M1 v Rize

Тu-22М2

Ruský Tu-22M3

Letoun vznikl dle požadavku na vysoce nadzvukový letoun, který by byl nosičem jaderných střel. Na počátku vývoje byl tzv. „Projekt 145,“ kterým se Tupolevova konstrukční kancelář zabývala od roku 1965. Letoun sice vycházel z typu Tupolev Tu-22, ovšem postupně se z něj stával zcela jiný stroj. Jednalo se o typ s měnitelnou geometrií křídel, která umožňovala operovat i z nezpevněných ploch. Letoun měl být schopen útočit z přízemního letu, což v podmínkách silné protivzdušné obrany bylo velkou výhodou. Postupně docházelo k dalším úpravám, zejména v umístění motorů.

První prototyp letounu Tu-22M0 vzlétl 30. srpna 1969. Vzhledem k ne zcela uspokojivým výsledkům však byl v témže roce zahájen program modernizace letounu. Tento typ, nazvaný Tu-22M1, měl sníženou hmotnost, zlepšenou aerodynamiku, zvětšené rozpětí křídel a další změny. Ovšem ani tato verze zcela nevyhovovala, a tak vznikl další typ – Tu-22M2. Prototyp tohoto stroje s motorem NK-22 vzlétl 7. května 1973. Přestože mělo letadlo řadu konstrukčních nedostatků, bylo nakonec zařazeno do výzbroje a celkově se vyrobilo přes 200 kusů. K největším problémům patřila malá životnost motorů, trhliny v konstrukci a systémy elektronického boje, které rušily palubní radiolokátor. Letové zkoušky probíhaly až do roku 1975 s uspokojivými výsledky. Stroj se sériově vyráběl až do roku 1983 a bylo celkem vyrobeno 211 kusů. Slabinou tohoto letadla však byly stále nízké výkony motoru, což bylo v rozporu s původním zadáním.

Proto pokračovala další modernizace a letoun dostal nový motor NK-25, který byl vybaven elektronikou a který byl schopen pracovat v různých provozních režimech. Současně s dalšími změnami tak vznikl typ Tu-22M3, na jehož vývoji se začalo 24. června 1974. Letadlo prošlo výraznou modernizací, která se týkala draku stroje, nové avioniky a vylepšených zbraňových systémů. Změny konstrukce, které se podepsaly na lepších letových vlastnostech, snížení celkové hmotnosti a zvýšení životnosti, měly však za následek zvýšení radarové odrazné plochy o 20 %. Letoun poprvé vzlétl 20. června 1977 a od roku 1978 se souběžně vyráběl s typem Tu-22M2. Oficiálně byl bombardér zařazen do výzbroje v roce 1983. Následující roky byl podroben sérii testů, jejichž cílem bylo integrovat modernější rakety typu vzduch-země Ch-15. První letadla vyzbrojené střelami Ch-15 dosáhla operačních schopností v roce 1983. Do roku 1993 bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22M3. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.

V roce 1984 vznikla modifikace Tu-22M3 s označením Tu-22M3R nebo Tu-22MR. Šlo o průzkumný letoun, který měl integrovaný radiolokátor s bočním vyzařováním, systémy elektronického průzkumu, jakož i fotografické zařízení a videokamery. Po úspěšném absolvování vojenských zkoušek byla tento varianta v roce 1989 přijata do výzbroje námořního letectva.

V roce 1986 byl dokončen prototyp Tu-22MP, který představoval upravenou verzi Tu-22M3, určenou k vedení elektronického boje. Do konce roku 1992 byly vyrobeny ještě dvě další letadla typu Tu-22MP.

V roce 2008, hned po válce v Gruzii, kde došlo k sestřelení jednoho ruského Tu-22M, začaly práce na další modernizaci. Letadlo, označované jako Tu-22M3M, bylo vybaveno modernější avionikou, včetně nových navigačních a komunikačních systémů. Dalším výrazným vylepšením by měla být integrace nové výzbroje, využívající satelitní navádění GLONASS. První stroje Tu-22M3M byly zařazeny do výzbroje začátkem února 2012 a do roku 2020 plánuje ruské letectvo modernizovat na tento standard 30 letadel.[3]

Sovětský Tu-22M Backfire-B v doprovodu letounu F-14A Tomcat.

Tupolev Tu-22M3 na základně Rjazaň Ďagilevo

Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24 000 kg munice. Během studené války vykonávaly Tu-22M pravidelné hlídkové lety a v několika případech při střetu s americkým námořnictvem simulovaly útoky na seskupení letadlových lodí.

Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve válce v Afghánistánu v letech 1987–1989. Od roku 1987 působilo v Afghánistánu 18 bombardérů Tu-22M2, které bombardovaly přístupové komunikace, základny a sklady mudžahedínů. V roce 1988 je nahradilo 16 modernějších Tu 22M3, které sehrály důležitou roli hlavně při ústupu sovětských vojsk. K likvidaci pozemních cílů v Afghánistánu se používaly pumy FAB-500, FAB- 1500 a FAB-3000. Další bojové nasazení si odbyly bombardéry Tu-22M v roce 1995 v Čečensku, když podnikaly nálety na pozemní cíle v blízkosti města Groznyj. V roce 2008 během bojů v Jižní Osetii ztratilo ruské letectvo jeden bombardér Tu-22M, který právě plnil průzkumné úkoly.[10] Gruzínské protivzdušné obraně se podařilo sestřelit ruské letadlo pravděpodobně za použití raketového systému Buk-M1.

Poté, co se 17. listopadu 2015 potvrdila podezření, že za zřícením ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Čtrnáct strojů Tu-22M, pět letadel Tu-160 a šest Tu-95 uskutečnilo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardér Tu-22M byl vyzbrojen železnými pumami bez navádění FAB-250, které shodil na cíle ve městě Rakka.[11]

Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji Ruska. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, nicméně po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. Bělorusko mělo 52 letounů, které byly předány do Ruska. Ukrajina měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se jaderných zbraní vzdala, a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce 2004.

Tupolev se od roku 1992 snažil získat potenciální zákazníky pro letouny jako např. Írán, Indii a ČLR, ale žádný kontrakt zatím uzavřen nebyl. Během roku 2001 si Indie pronajala 4 stroje.[12].