Ch-22
Ch-22 Burja (v kódu NATO AS-4 Kitchen) je sovětská protilodní střela dlouhého dosahu.
| Ch-22 | |
|---|---|
 Střela Ch-22 v muzeu letecké techniky v Tambově | |
| Typ | střela vzduch-země |
| Místo původu |  Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1971 - začátek 21. století |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Raduga |
| Výrobce | Strojírenský závod v Dubně |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 5 820 kg |
| Délka | 11,65 m |
| Průměr | 92 cm |
| Náplň | konvenční či nukleární |
| Hmotnost náplně | 1 000 kg RDX nebo 350–1 000 kilotun termonukleární |
Střela Ch-22 může být nesena strategickými bombardéry Tu-95 a Tu-22M. Byla vybavena konvenční nebo jadernou hlavicí a určená k ničení amerických svazů letadlových lodí.
Vznik a vývoj
V roce 1958 byly spuštěny práce na systému K-22, který zahrnoval novou střelu dlouhého dosahu Ch-22, vyvíjený bombardér projektu "105" (později známý jako Tu-22) a radiolokátor PN. Vývojem rakety byla pověřena konstrukční kancelář OKB-155 (od roku 1966 Raduga) s hlavním konstruktérem A.J. Berezniakem.
Nová střela byla dalším rozpracováním systémů K-10P a K-14, ale představovala kvalitativní krok vpřed. V důsledku použití raketového motoru na kapalné palivo byla v nadmořské výšce 22,5 km dosažená rychlost letu 3,5 Machu.
Nový systém dostal index D-2 a jeho prototypy byly vyráběny v závodě 256 v Dubně. V roce 1962 začaly na palubě speciálně upraveného Tu-16K-22 zkoušky nové rakety. V roce 1967 byly ukončeny státní zkoušky Ch-22 na palubě Tu-22K a raketa byla zařazena do výzbroje dálkového letectva. Sériová výroba Ch-22 začala v závodě 256, pak v strojírenském závodě v Uljanovsku a později probíhala i v dalších podnicích.[1]
Varianty
.jpg.webp)
- Ch-22 představuje základní variantu s aktivním radarovým naváděním a konvenční bojovou hlavicí o hmotnosti 950 kg. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-95k-22 a Mjasiščev 3M.
- Ch-22PS je varianta s inerciálním systémem navádění, určeným k ničení cílů s předem zadanými souřadnicemi. Měla jadernou hlavici o síle 0,35 až 1 megatuny. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-95K-22 a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1971.
- Ch-22M byla verze s novým motorem, jehož systém řízení umožňoval raketě letět buď rychlostí 2 nebo 3,4 Machu (v nadmořské výšce 12 nebo 22,5 km). Ch-22 měla inerciální i aktivní radarový naváděcí systém. Jejími nosiči byly Tu-22KD a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1974.
- Ch-22P byla verze s novým motorem, jehož systém řízení umožňoval raketě letět buď rychlostí 2 nebo 3,4 Machu (v nadmořské výšce 12 nebo 22,5 km). Ch-22 měla pasivní radarový naváděcí systém. Jejími nosiči byly Tu-22K a Tu-95k-22.
- Ch-22MA byla verze, která měla inerciální naváděcí systém a jadernou hlavici o síle 0,35 megatuny. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-22KPD a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1974.
- Ch-22N byla verze s novým inerciálním a aktivním radarovým naváděcím systémem. Inerciální systém poskytoval vysokou přesnost a umožňoval zapnutí aktivního radarového systému až v závěrečné fázi letu, což umožnilo nepozorovaně se přiblížit k nepřátelskému cíli. Aktivní radarový systém však nebyl dostatečně odolný vůči rušení, neboť pracoval na stejných pevných frekvencích. Nosiči rakety byly Tu-22m2, Tu-22M3 a Tu-95k-22. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1976.
- Ch-22NA byla verze s novým inerciálním systémem. Nosiči rakety byly Tu-22M2, Tu-22M3 a Tu-95K-22. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1976.[2]
Uživatelé
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ch-22 na slovenské Wikipedii.
