Tupolev Tu-16

Tupolev Tu-16 (V kódu NATO „Badger“) byl sovětský dvoumotorový dálkový bombardér z 1. poloviny 50. let 20. století. Ve službě byl více než 40 let a čínská verze Xian H-6 zůstává nadále ve službě u letectva ČLR.

Tu-16
Námořní průzkumný Tupolev Tu-16R (Badger E) 1. ledna 1985
Určenídálkový bombardér
VýrobceTupolev
ŠéfkonstruktérDmitrij Markov
První let27. dubna 1952
Zařazeno1954
Vyřazeno1993 (Rusko)
CharakterXian H-6 ve službě
UživatelSovětské letectvo
Egyptské letectvo
Indonéské letectvo
Irácké letectvo
Vyrobeno kusů1 509[1]
VariantyTupolev Tu-104
Xian H-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Průzkumný Tu-16 doprovázený stíhačkou F-4 Phantom II amerického námořnictva nad Tichým oceánem v roce 1963

Na konci čtyřicátých let byl Sovětský svaz pevně odhodlaný soutěžit se Spojenými státy ve schopnostech strategického bombardování, ale jediným sovětským bombardérem byl v té době Tupolev Tu-4 - kopie amerického B-29 Superfortress. Vývoj výkonného proudového motoru Mikulin AM-3 vedl k možnosti velkého, proudového bombardéru.

Konstrukční kancelář Tupolev začala pracovat na prototypu Tu-88 („letoun N“) v roce 1950. Tu-88 poprvé vzlétl 27. dubna 1952. Po vítězství v soutěži s letounem Iljušin Il-46 byla v prosinci 1952 schválena výroba. Na svou dobu se jednalo o poměrně moderní letoun. První sériové bombardéry vstoupily do služby u sovětského letectva v roce 1954 a dostaly servisní označení Tu-16. NATO letouny označilo jako Badger-A.

Dostal nové, velké šípové křídlo a dva výkonné proudové motory Mikulin AM-3 - do každého kořenu křídla jeden. Mohl nést jednu velkou konvenční pumu FAB-9000 o hmotnosti 9 000 kg (20 000 lb) (ruský ekvivalent britské pumy Grand Slam) nebo různé jaderné zbraně na vzdálenost přibližně 4 800 km (3 000 mil). Výroba probíhala ve 3 leteckých závodech - v Kazani, Kujbyševu a Voroněži.

Ačkoli Tu-16 začal službu jako výškový bombardér shazující volně padající pumy, byl v polovině padesátých let vybaven nosit rané sovětské řízené střely. Verze Tu-16KS-1 (Badger-B) mohla nést rakety AS-1 v bojovém rádiusu 1 800 km. Tyto velké zbraně byly aerodynamicky podobné stíhačce MiG-15 a vybavené buď jadernou nebo konvenční hlavicí s dosahem asi 140 km (85 mil). Byly určeny k použití hlavně proti letadlovým lodím amerického námořnictva a jiným velkým lodím. Letouny Tu-16 byly dále vyzbrojovány novějšími a pokročilejšími raketami, zatímco jejich označení se několikrát změnilo.

Letoun měl univerzální konstrukci a tak vznikl v mnoha specializovaných variantách pro průzkum, námořní hlídkování, shromažďování elektronických informací (ELINT) a elektronický boj (ECM). V letech 1954–1962 bylo ve třech závodech v SSSR postaveno celkem 1 507 letadel. Civilní adaptace Tupolev Tu-104 sloužila v sovětském Aeroflot. Tu-16 byl také vyvážen do Indonésie, Egypta a Iráku. Do roku 1993 sloužil v sovětském letectvu i námořním letectvu a následně ruských silách.

Letouny vyráběla bezlicenčně i Čína jako Xian H-6. Tu-16 bylo vyrobeno 1 509 kusů a většina z nich je dnes vyřazena. Několik se dochovalo jako muzejní exponáty.

Varianty

Tu-16K-10-26 letectva severního loďstva s plnou raketovou výzbrojí - dvěma KSR-5 a jednou K-10S, přibližně 1990-91.
  • Tu-16A – základní model – bombardér. V současné době slouží tyto letouny jako vzdušné tankery
  • Tu-16B – nosiče střel s plochou dráhou letu. V současnosti se používají jako konvenční bombardéry
  • Tu-16C – protilodní verze s výkonným radarem, nesoucí střelu s plochou dráhou letu Kipper
  • Tu-16D – námořní elektronický průzkumný letoun.
  • Tu-16E – průzkumná verze s baterií kamer v pumovnici
  • Tu-16F – průzkumná verze
  • Tu-16G – verze pro odpalování střel s plochou dráhou letu
  • Tu-16H – verze pro radioelektronický boj
  • Tu-16J – verze pro radioelektronický boj
  • Tu-16K – elektronická speciální průzkumná verze

Uživatelé

Mapa zahraničních uživatelů
Zadní část Tu-16
Tu-16 Badger G se střelou KSR-5
Arménie Arménie
Ázerbájdžán
Bělorusko
Čína Čína
Egypt Egypt
Gruzie Gruzie
Indonésie
Irák Irák
Rusko Rusko
SSSR
Ukrajina Ukrajina

Nehody a incidenty

Specifikace (Tu-16)

Nákres

Technické údaje

  • Posádka: 6-7
  • Délka: 34,80 m
  • Rozpětí: 32,93 m
  • Výška: 10,8 m
  • Plocha křídel: 165 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 37 000 kg
  • Vzletová hmotnost: 72 000 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor Mikulin AM-3M
    • Tah bez forsáže: 93,16 kN (každý motor)

Výkony

  • Maximální rychlost: 1 050 km/h
  • Dolet: 7 200 km
  • Dostup: 12 300 m
  • Plošné zatížení: 460 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,24

Výzbroj

  • Kanony: 7× kanón AM-23 ráže 23 mm (6 ve třech střeleckých věžích, 1 vpředu)
  • Závěsy: 2 pylony na křídlech pro pumy nebo střely, plus pumovnice (záleží na variantě)
  • Střely:
    • Badger-B 2 × protilodní střela Raduga KS-1 Komet (AS-1 Kennel) pdo křídly
    • Badger-C 1 × protilodní střela Raduga K-10S (AS-2 Kipper) částečně zpuštěná v pumovnici
    • Badger-C/G 2 × protilodní střela Raduga KSR-2 (AS-5 Kelt) nebo Raduga KSR-5 (AS-6 Kingfish) pod křídly
  • Pumy: Badger-A + 9 000 kg (20 000 lb) volně padajících pum

Odkazy

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 181 až 183. (česky)
  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 298 až 301.
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 49, 218 a 247.

Reference

  1. VectorSite [online]. [cit. 2007-01-12]. Dostupné online. (anglicky) – neplatný odkaz !
  2. That time a Soviet bomber crashed into the sea after buzzing a US aircraft carrier April 14, 2016 Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine The Aviationist Retrieved August 14, 2017
  3. Russ bomber falls in sea near U.S. ship May 26, 1968 Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine Chicago Tribune Retrieved August 14, 2017
  4. The Games Pilots Play Over the Mediterranean August 23, 1981 Archivováno 28. 8. 2017 na Wayback Machine New York Times Retrieved August 14, 2017
  5. ASN Aircraft Accident 27-May-1968 Tupolev Tu-16 Badger Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine Aviation Safety Network Retrieved August 14, 2017
  6. Soviet Union Military Plane Crashes in Norway October 27, 1978 Archivováno 6. 5. 2018 na Wayback Machine Retrieved August 15, 2017
  7. Svalbard Arctic out post at strategic crossroads September 9, 1980 Archivováno 15. 8. 2017 na Wayback Machine Christian Science Monitor Retrieved August 15, 2017
  8. Umbreit, Andreas Bradt Svalbard: Spitzbergen with Frank Josef Land & Jan Mayen page 132 Retrieved August 15, 2017

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.