Tupolev Tu-16

Průzkumný Tu-16 doprovázený stíhačkou F-4 Phantom II amerického námořnictva nad Tichým oceánem v roce 1963

Na konci čtyřicátých let byl Sovětský svaz pevně odhodlaný soutěžit se Spojenými státy ve schopnostech strategického bombardování, ale jediným sovětským bombardérem byl v té době Tupolev Tu-4 - kopie amerického B-29 Superfortress. Vývoj výkonného proudového motoru Mikulin AM-3 vedl k možnosti velkého, proudového bombardéru.

Konstrukční kancelář Tupolev začala pracovat na prototypu Tu-88 („letoun N“) v roce 1950. Tu-88 poprvé vzlétl 27. dubna 1952. Po vítězství v soutěži s letounem Iljušin Il-46 byla v prosinci 1952 schválena výroba. Na svou dobu se jednalo o poměrně moderní letoun. První sériové bombardéry vstoupily do služby u sovětského letectva v roce 1954 a dostaly servisní označení Tu-16. NATO letouny označilo jako Badger-A.

Dostal nové, velké šípové křídlo a dva výkonné proudové motory Mikulin AM-3 - do každého kořenu křídla jeden. Mohl nést jednu velkou konvenční pumu FAB-9000 o hmotnosti 9 000 kg (20 000 lb) (ruský ekvivalent britské pumy Grand Slam) nebo různé jaderné zbraně na vzdálenost přibližně 4 800 km (3 000 mil). Výroba probíhala ve 3 leteckých závodech - v Kazani, Kujbyševu a Voroněži.

Ačkoli Tu-16 začal službu jako výškový bombardér shazující volně padající pumy, byl v polovině padesátých let vybaven nosit rané sovětské řízené střely. Verze Tu-16KS-1 (Badger-B) mohla nést rakety AS-1 v bojovém rádiusu 1 800 km. Tyto velké zbraně byly aerodynamicky podobné stíhačce MiG-15 a vybavené buď jadernou nebo konvenční hlavicí s dosahem asi 140 km (85 mil). Byly určeny k použití hlavně proti letadlovým lodím amerického námořnictva a jiným velkým lodím. Letouny Tu-16 byly dále vyzbrojovány novějšími a pokročilejšími raketami, zatímco jejich označení se několikrát změnilo.

Letoun měl univerzální konstrukci a tak vznikl v mnoha specializovaných variantách pro průzkum, námořní hlídkování, shromažďování elektronických informací (ELINT) a elektronický boj (ECM). V letech 1954–1962 bylo ve třech závodech v SSSR postaveno celkem 1 507 letadel. Civilní adaptace Tupolev Tu-104 sloužila v sovětském Aeroflot. Tu-16 byl také vyvážen do Indonésie, Egypta a Iráku. Do roku 1993 sloužil v sovětském letectvu i námořním letectvu a následně ruských silách.

Letouny vyráběla bezlicenčně i Čína jako Xian H-6. Tu-16 bylo vyrobeno 1 509 kusů a většina z nich je dnes vyřazena. Několik se dochovalo jako muzejní exponáty.

Tu-16K-10-26 letectva severního loďstva s plnou raketovou výzbrojí - dvěma KSR-5 a jednou K-10S, přibližně 1990-91.

• Tu-16A – základní model – bombardér. V současné době slouží tyto letouny jako vzdušné tankery
• Tu-16B – nosiče střel s plochou dráhou letu. V současnosti se používají jako konvenční bombardéry
• Tu-16C – protilodní verze s výkonným radarem, nesoucí střelu s plochou dráhou letu Kipper
• Tu-16D – námořní elektronický průzkumný letoun.
• Tu-16E – průzkumná verze s baterií kamer v pumovnici
• Tu-16F – průzkumná verze
• Tu-16G – verze pro odpalování střel s plochou dráhou letu
• Tu-16H – verze pro radioelektronický boj
• Tu-16J – verze pro radioelektronický boj
• Tu-16K – elektronická speciální průzkumná verze

Mapa zahraničních uživatelů

Zadní část Tu-16

Tu-16 Badger G se střelou KSR-5

Arménie Arménie

• Arménské letectvo (vyřazen)

Ázerbájdžán

• Ázerbájdžánské letectvo (vyřazen)

Bělorusko

• Běloruské letectvo (vyřazen)

Čína Čína

• Letectvo Čínské lidové republiky
• Námořní letectvo Čínské lidové republiky

Egypt Egypt

• Egyptské vojenské letectvo Dodáno celkem 30 kusů Tu-16A (vyřazen)

Gruzie Gruzie

• Gruzínské letectvo (vyřazen)

Indonésie

• Indonéské letectvo V období 1961-63 dodáno 25 kusů Tu-16B (vyřazen)

Irák Irák

• Irácké letectvo Dodáno 9 strojů (vyřazen)

Rusko Rusko

• Ruské letectvo (vyřazen)
• Ruské námořní letectvo

SSSR

• Sovětské letectvo
• Sovětské námořní letectvo

Ukrajina Ukrajina

• Ukrajinské letectvo (vyřazen)

• 25. května 1968 Tu-16 Badger-F sovětského letectva pilotovaný plukovníkem Andrejem Plijevem létal velmi nízko poblíž letadlové lodě USS Essex (CV-9) amerického námořnictva v Norském moři.[2] Tu-16 provedl čtyři průlety, než jeho křídlo zavadilo o hladinu moře a letoun havaroval bez přeživších. Američané později objevili tři těla.[3][4][5] Část incidentu byla posádkou lodi zaznamenána na kameru
• 28. srpna 1978 havaroval raný model Tu-16 na ostrově Naděje na Špicberkách. Při nehodě zahynulo všech sedm členů posádky. Letoun objevil čtyřčlenný norský meteorologický tým. SSSR odmítl ztrátu letadla připustit, dokud jim nebyla předložena těla členů posádky. Norsko obsah letového zapisovače přes námitky sovětské vlády přepsalo.[6][7][8]
• 27. června 1980 došlo k havárii Tu-16 sovětského letectva při letu v blízkosti letecké základny Komatsu v prefektuře Išikawa v Japonském moři (tzv. „Tokio Express“). Opět nikdo nepřežil. Ostatky těl tří členů posádky byly vyzvednuty lodí Nemuro japonského námořnictva.