Trest smrti ve Spojeném království

Kat William Marwood

V roce 1808 Romilly nechal zrušit trest smrti pro kapsáře a pachatele menších deliktů, čímž započala řada reforem, které probíhaly v následujících padesáti letech. Trest smrti byl povinný, ačkoliv byl často vládou zmírňován. Zákon Judgement of Death Act 1823 udělil soudcům pravomoc zmírňovat trest smrti s výjimkou vlastizrady a vraždy. Zákon o trestu smrti z roku 1832 snížil počet hrdelních zločinů o dvě třetiny. V roce 1832 byl zrušen trest smrti za krádež, za padělání s výjimkou padělání poslední vůle a některých plných mocí.[5][8]

Gibbetování bylo zrušeno v roce 1832 a věšení na řetězech bylo zrušeno v roce 1834. V roce 1837 byl zrušen trest smrti za padělání závěti a plných mocí. Trest smrti za znásilnění a některé další trestné činy byl zrušen zákonem o nahrazení trestů smrti z roku 1841 (Substitution of Punishments of Death Act 1841).[9] V roce 1861 byl opětovně počet civilních hrdelních zločinů snížen. Nadále mohl být udělen za vraždu, vlastizradu, špionáž, žhářství v královských loděnicích a pirátství spojeném s násilím. Existovaly i dalších trestné činy podle válečného práva, za které bylo možné udělit trest smrti. Povinně byl i nadále trest smrti udílen za vlastizradu a vraždu, pokud jej nezmírnil panovník.

Královská komise pro trest smrti v letech 1864 až 1866 dospěla k závěru, že neexistuje důvod pro zrušení trestu smrti, ale doporučila ukončit veřejné popravy.[10] Tento návrh byl zahrnut do zákona o trestu smrti z roku 1868. Od té doby se popravy prováděly výhradně ve věznicích. V roce 1870 byl zrušen trest stětí a rozčtvrcení za vlastizradu.[11] Naposledy byl takový trest vykonán v roce 1820 a poslední takový rozsudek byl vynesen v roce 1839.[12][13]

V roce 1908 zákon o dětech (Children Act 1908) zakázal popravy osob mladších 16 let. V roce 1922 byl zaveden nový trestný čin infanticida, který nahradil trestný čin vraždy pro matky, které zabily své děti v prvním roce jejich života. V roce 1930 parlamentní výbor doporučil, aby byl trest smrti na dobu pěti let pozastaven, ale nebyla přijata žádná příslušná opatření. Od roku 1931 nesměly být popravovány těhotné ženy. Běžnou praxí však již 18. století bylo, že jim byly tresty smrti vždy zmírňovány.

V roce 1933 byl podle zákona o dětech a mladistvých (Children and Young Persons Act 1933) minimální věk pro trest smrti zvýšen na 18 let. Posledním popraveným mladším 18 let byl Charles Dobel, který byl oběšen v Maidstone spolu se svým osmnáctiletým komplicem Williamem Gowerem v lednu 1889 ve věku 17 let. Posledním mladistvým odsouzeným k trestu smrti byl Harold Wilkins, který byl ve věku 16 let odsouzen v roce 1932 za sexuálně motivovanou vraždu, ale vzhledem ke svému věku mu byl trest zmírněn.

V roce 1938 byla otázka zrušení trestu smrti předložena parlamentu. Klauzule v návrhu předloženého zákona o trestním soudnictví požadovala experimentální pozastavení trestu smrti po dobu pěti let. Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, byl návrh zákona odložen.

Ministr vnitra James Chuter Ede zřídil novou královskou komisi, Královskou komisi pro trest smrti 1949–1953, s pokyny, aby se zabývala otázkou omezení či upravení odpovědnosti za trest smrti. Zpráva komise projednávala řadu alternativ k popravě oběšením, včetně elektrického křesla, plynové komory, popravy smrtící injekcí, popravy zastřelením či stětí gilotinou. Všechny však komise zamítla. Větší potíže měla s otázkou trestu smrti. Populární byl v té době názor, že trest smrti může sloužit jako odstrašující prostředek pro zločince, ale statistiky ve zprávě byly neprůkazné. I když zpráva vypracovaná komisí z etického hlediska doporučovala jeho zrušení, nezmiňovala se o možných justičních omylech. V té době veřejností rezonovala nespokojenost s verdiktem v případu Timothyho Evanse, který byl v roce 1950 odsouzen a oběšen za vraždu své malé dcery. V roce 1953 se však ukázalo, že ve stejném domě, kde žil Evans, uškrtil John Christie nejméně šest žen. Christie se přiznal i k zabití Evansovy manželky. Ve stejném období se objevily i další případy, s pochybnostmi o odsouzeních a následném vykonání popravy, jako například případ Dereka Bentleyeho. Komise nakonec dospěla k závěru, že pokud nebude mít zrušení trestu smrti veřejnou podporu, měl by být zachován.

V letech 1900 až 1949 bylo v Anglii a Walesu popraveno 621 mužů a 11 žen. Během první světové války bylo popraveno deset německých agentů podle zákona o obraně říše z roku 1914 (Defence of the Realm Act 1914).[14] Podle zákona o vlastizradě z roku 1940 (Treachery Act 1940) bylo během druhé světové války popraveno šestnáct špionů.[15]

V roce 1957 další řada kontroverzních případů znovu upozornila na problematiku trestu smrti. V roce 1957 byl přijat nový zákon o vraždách (Homicide Act 1957), který rozlišoval vraždu s možným udělením trestu smrti a bez možnosti udělení trestu smrti. Nadále tak mohl být trest smrti za vraždu udělen pouze v šesti specifických případech, a to za vraždu policisty, vraždu příslušníka vězeňské stráže vězněm, za vraždu při střelbě nebo výbuchu, za vraždu při odporu při zatýkání nebo během útěku, za vraždu při loupeži a za druhou vraždu spáchanou při různých příležitostech (v tomto případě se obě vraždy musely stát ve Spojeném království). Policie i vláda zastávaly názor, že trest smrti odrazuje pachatele od nošení střelných zbraní, a proto v takových případech zůstal trest smrti zachován.

Ve Walesu byla poslední poprava vykonána dne 6. května 1958. Tehdy byl popraven 24letý Vivian Teed za vraždu poštovního úředníka z Fforestfachu.[16] V Severní Irsku poslední poprava proběhla dne 20. prosince 1961 v Crumlin Road Gaol v Belfastu. Popraven byl Robert McGladdery za vraždu Pearl Gamble. Ve Skotsku byl jako poslední popraven Henry John Burnett dne 15. srpna 1963. Oběšen byl v Craiginches Prison v Aberdeenu za vraždu námořníka Thomase Guyana.

Poslední poprava ve Spojeném království byla vykonána v Anglii dne 13. srpna 1964. Oběšeni byli Peter Anthony Allen ve Walton Prison v Liverpoolu a Gwynne Owen Evans v Strangeways Prison v Manchesteru za vraždu Johna Alana Westa.[17] Jako poslední žena byla ve Spojeném království popravena v roce 1955 Ruth Ellis za vraždu svého milence Davida Blakelyho.

Ve Walesu byl poslední rozsudek smrti vynesen nad Edgarem Blackem, který byl 6. listopadu 1963 zmírněn. Edgar Black zastřelil v Cardiffu milence své ženy. Ve Skotsku byl jako poslední k trestu smrti v roce 1964 odsouzen Patrick McCarron za zastřelení své manželky. V roce 1970 spáchal ve vězení sebevraždu. V Anglii byl jako poslední k trestu smrti odsouzen David Chapman, který byl v listopadu 1965 odsouzen k trestu smrti oběšením za vraždu ponocného u bazénu ve Scarborough. Z vězení byl propuštěn v roce 1979 a později zemřel při autonehodě.

V celém Spojeném království byl poslední rozsudek trestu smrti vynesen v Severním Irsku v roce 1973. Odsouzen byl Liam Holden za vraždu britského vojáka během nepokojů v Severním Irsku.[18] V roce 2012 bylo jeho odsouzení zrušeno na základě odvolání s odůvodněním, že jeho přiznání bylo získáno mučením.[19]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capital punishment in the United Kingdom na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu trest smrti ve Spojeném království na Wikimedia Commons