Cikáni

České slovo cikán (jako označení antropologické skupiny psáno tradičně s malým písmenem, nově^[zdroj?!] se častěji používá jako označení národa, tedy s velkým písmenem – Cíkán[3]) má stejně jako výrazy v řadě dalších jazyků prapůvod v řeckém Atsinganoi (Atzinganoi), kterým toto etnikum nazývali v byzantské říši.[4] Toto pojmenování se datuje do roku 1100. Zmínka se zachovala v klášteře Na poloostrově Athos. [5] Výraz zřejmě souvisí se záměnou Romů se sektou athinganů (athinganoi) (v 8. století ve Frýgii),[6][7] jejíž příslušníci se později přistěhovali mj. na Balkán.[8]

Zřejmě nejstarší dochovaný český záznam tohoto slova pochází z roku 1416, ačkoliv nelze vyloučit (a fakt, že soudobý kronikář necítil potřebu význam slova vysvětlit, to potvrzuje), že se používalo dlouho předtím:

Cikáni ve Lvově, Ukrajina

V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové.[11] Od té doby se datuje romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.[12]

I toto řešení je však zčásti nejednotné. Kritizována je hlavně skutečnost, že pojem Romové, pokud je užíván souhrnně, nerespektuje existenci jiných skupin cikánského národa. V Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační, zatímco označení Cikán považuje za neutrální a za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny.[13] Na webových stránkách Aliance se mj. píše: „Zasazujeme se o to, aby ústřední památník evropským Cikánům, kteří byli pronásledováni nacionálně socialistickým režimem, byl zbudován pro všechny Cikány a ne jen pro Romy a Sinty.“[14]

Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe „Rom“, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).[15]

K jiným používaným endonymům patří:

• Sintové, žijící převážně v Německu.[16][17] Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují „romanes“ („mluvit romsky“).[17]
• Manušové, zastoupeni převážně ve Francii.[16][18] Manušové jsou podskupinou Sintů[18]. Výraz „manuš“ znamená v sanskrtu, novoindických jazycích a romštině „člověk“, „manuša“ znamená „lidé“.[19][20]
• Calé (či Kale), žijící ve Španělsku a Portugalsku[16][21] Kale znamená v romštině „černý“.[21] Pro svůj jazyk používají slovo „kale“ a jedná se o pararomštinu.[22]
• Kalé, žijící ve Finsku.[16][23]; stejné endonymum se španělskými Calé pravděpodobně vzniklo náhodně.[24]
• Kalé, žijící ve Walesu, původem ze Španělska[25]
• Romanichalové (čteno „Romaničelové“), žijící převážně ve Spojeném království.[26]

Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v České republice a nadále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů).[27]

Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.[28]