Trestní sazba
Trestní sazba v českém trestním právu označuje výměru trestu odnětí svobody, který se za daný trestný čin ukládá. U každé skutkové podstaty je ve zvláštní části trestního zákoníku uvedena dolní a horní hranice trestní sazby, ve které se lze při ukládání trestu obvykle pohybovat.
Např. u trestného činu vraždy činí v základní skutkové podstatě dolní hranice trestní sazby deset let a horní hranice osmnáct let odnětí svobody.[1]
Na konkrétní výši trestní sazby pak mají vliv mj. polehčující a přitěžující okolnosti.
Posun hranic trestní sazby
I přes pevně stanovené hranice trestní sazby u každé skutkové podstaty se však od nich soud může při ukládání trestu odchýlit a trest mimořádně uložit pod spodní hranicí nebo i nad horní hranicí trestní sazby. Zvýšení trestu je vždy omezeno, v případě snížení jen v některých případech. Snížení pak přichází do úvahy tehdy, pokud:[2]
- by vzhledem k okolnostem případu nebo poměrům pachatele byla zákonná výměra nepřiměřeně přísná
- pachatel nakonec napomohl trestnému činu zabránit nebo jde o tzv. spolupracujícího obviněného
- pachatel jednal v právním omylu, kterého se mohl vyvarovat, nebo zcela nenaplnil podmínky tzv. okolností vylučujících protiprávnost
- pachatel jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou si ale nepřivodil vlivem návykové látky, a je mu zároveň uloženo ochranné léčení
Naopak zvýšit trestní sazby lze, jestliže:[3]
- pachatel znovu spáchal zvlášť závažný zločin
- jde u úhrnného trestu o vícečinný souběh většího počtu trestných činů
- pachatel byl členem organizované zločinecké skupiny
Reference
- § 140 odst. 1 zákona ze dne 8. ledna 2009, č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“)
- § 58 a § 40 trestního zákoníku
- § 59, § 43 odst. 1 a § 108 trestního zákoníku
