Toni Rüttimann

V roce 1987 viděl Toni v televizi záběry zkázy způsobené zemětřesením v Ekvádoru. Ihned po ukončení studia na Lyceu alpinum Zuoz se rozhodl odejít do Jižní Ameriky. Vzal úspory z mládí a 9000 švýcarských franků darovaných obyvateli z Pontresiny a rodného údolí Engadin.[2][5]

Poté, co se dostal do oblasti katastrofy způsobené sopkou El Reventador v severovýchodním Ekvádoru, se Toni setkal s holandským hydraulickým inženýrem. S jeho technickou pomocí a díky spolupráci s obyvateli Flor del Valle, která zůstala izolována kvůli jednomu přítoku řeky Aguarico postavil zavěšený most dlouhý 52 metrů.[2][5]

Po šesti měsících v Ekvádoru se Toni vrátil do Švýcarska a začal studovat stavebnictví na Federálním technologickém institutu v Curychu. Po sedmi týdnech se rozhodl školu opustit a vrátit se do Ekvádoru, aby okamžitě pomáhal.[6]

Toni a Walter Yánez

V ekvádorské Amazonii vytvořil systém pro budování mostů za pomoci zúčastněných obcí: lidé přináší písek a kámen, tvrdé dřevo a poskytují pracovní sílu. Toni požádal národní ropnou společnost Petroecuador o trubky ze šrotu a ocelová lana používaná na vrtných věžích.[5]

Od 1988–1990 je postaveno šest mostů. Jeden z nich, přes reku Aguarico, s rozpětím 264 m, je dodnes nejdelším mostem. Toni a ekvádorští rolníci nazvali „mosty z haraburdí“. V ropném městě Lago Agrio v severovýchodním Ekvádoru, se Toni setkal s Walterem Yánezem, svářečem a mechanikem, budoucím společníkem. [7] Během příštích sedmi let oba přátelé, spolu s místním obyvatelstvem, postavili dalších 82 mostů po celém Ekvádoru a dalších 10 mostů v Kolumbii, kvůli následkům zemětřesení v 1994 v regionu Páez v oblasti sopky Nevado del Huila.[3]

Most přes řeku Lempa mezi Hondurasem a Salvadorem

Do roku 1998 Toni a Walter postavili celkem 99 mostů. Stejný rok za pomoci Ekvádorských leteckých sil pro dopravu, se stavitelé mostů urychleně přemístili do Hondurasu, kde hurikán Mitch zanechal velké škody: postavili zde 33 mostů[8] Další mosty následovaly v Kostarice a Nikaragui; také jeden mezinárodní most mezi Hondurasem a El Salvadorem.[9]

V roce 2000 získal trubky pro 29 mostů ve státě Veracruz, v Mexiku, z továrny na potrubí Tamsa (Tubos de Acero de México SA, dnes Tenaris Tamsa)

Pen Sopoan a Yin Sopul s Tonim v Kambodži

Při návštěvě Švýcarska Toni přednášel na školách a univerzitách. V roce 2000 zde našel uprchlíka z Kambodži, který ho jménem jeho lidu požádal o pomoc.[2][5] V dubnu 2001 začal pracovat s dvěma týmy: jeden s Waltrem v Mexiku a druhý s jeho dvěma kambodžskými novými kolegy, mechanikem Yinem Sopulem a řidičem kamionu Penem Sopoanem, oba přežili genocidu Rudých Khmerů.[7]

La Lima, Veracruz, Mexico

V dubnu 2002 Toni onemocněl v Kambodži syndromem Guillain-Barré, který ničí myelin v periferním nervovém systému a paralyzuje svaly.[10] [3] Nejprve v nemocnici, s tužkou v puse a pomocí pouze palců, a pak přijat do Národního centra pro zdravotní rehabilitaci Princess Sirindhorn Thajska, Toni vytváří počítačový program pro transformaci topografických měr, které mu posílají kolegové z Mexika a Kambodži, v jasném a úplném návodu tak, aby mohli pokračovat ve stavbě mostu na dálku.[8][2]

Tímto způsobem, Walter zkompletoval 29 mostů v Mexiku před návratem do Ekvádoru, kde od roku 2003 do současnosti pokračuje ve stavbě mostů.[8]

Most přes kanál mezi Bac Lieu a Camau, Vietnam

Po dvou letech rehabilitace se Tonimu podařilo znovu chodit, a tak odjel do Vietnamu. V provincii Ben Tre, s pomocí Mai Sona, penzionovaného viceguvernéra provincie a veterána Vietcongu, vytvořil třetí tým. Ve Vietnamu od roku 2004 do 2008 postavil 58 mostů v deltě reky Mekong a v jeho provinciích Ben Tre, Bac Lieu, Tra Vinh a Dong Thap.[6][11]

Transport pylonů, Xe Xamxoy, Savannakhet, Laos

Toni pokračuje do sousední země, Laosu, kde již v roce 2006 postavil tři mosty se svým kambodžským týmem. Společně s řidičem kamionu Lao Lanh se třemi svářeči Lao postavil 42 mostů mezi lety 2008 a 2010.[12]

Tamansari, Jember, Jawa Timu

V polovině roku 2008 se přemístil do Myanmaru, a brzy získal vládní povolení ke stavbě mostu i zde. S jeho barmským kolegou Aiklianem, bývalým těžařem drahých kamenů, staví mosty po celé zemi, zatímco pět svářečů připravuje prvky mostu ve vládní loděnici v Yangongu.[12]

Aiklian a Toni

Na konci roku 2010 Toni zahajuje svoji činnost také v Indonésii. Firma Tenaris daruje trubky z její indonéské dceřiné společnosti, zatímco národní vláda uděluje povolení a svářecí dílnu mimo Jakartu. Indonéský tým se skládá ze Suntany, bývalého provozovatele stavební firmy v Dubaji a tří svářečů. Od roku 2011 do března 2014 bylo postaveno 30 mostů na Jávě a 6 na Sulawesi.[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toni Rüttimann na Wikimedia Commons
• Bridgebuilder / Toni El Suizo v Praze
• Švýcarský stavitel pomáhá obětem tragédií stavět mosty, považují ho za svatého / Novinky.cz
• Bridges connect remote villages / The Prague Post^{[nedostupný zdroj]}