Engadin
Engadin (rétorománsky Engiadina) je region ve východní části Švýcarska. Tvoří ho protáhlé údolí na horním toku Innu mezi Malojským průsmykem a rakouskou hranicí, ohraničené pohořím Bernina na jihovýchodě a Albula na severozápadě. Administrativně náleží ke kantonu Graubünden a dělí se na Horní Engadin s centry ve Svatém Mořici a Samedanu a Dolní Engadin, jehož hlavním městem je Scuol; hranice mezi nimi probíhá u obce Zernez. Engadin je jedinou částí Švýcarska, která je odvodňována do Černého moře.[1]
Název
V latinském textu z 10. století se poprvé objevuje název vallis Eniatina. Je odvozen od domorodého pojmenování Innu En a koncovky -ates, používané v keltských jazycích pro označení obyvatel určitého území.[2]
Přírodní podmínky
Údolí je dlouhé okolo 100 km a žije v něm okolo 25 000 obyvatel, nadmořská výška se pohybuje okolo 1600 m. Nejvyšší horou je Piz Bernina (4 048 m n. m.). Podnebí je slunečné, díky čistému vzduchu a množství minerálních pramenů se zde nacházejí četné lázně. Provozují se zimní sporty, pro návštěvníky se pořádají tradiční jízdy na saních zvané Schlittéda, každoročně se koná závod v běhu na lyžích Engadin Skimarathon. Oblíbené jsou také vyjížďky vlakem po horské Rhétské dráze. Pro krajinu Engadinu jsou charakteristické vysokohorské louky i modřínové a limbové lesy, žijí zde jeleni, kozorožci a supi. Na území Engadinu leží Švýcarský národní park, nacházejí se zde horská jezera Silsersee a Silvaplana, v nejvyšších polohách se drží ledovce. Významnou turistickou atrakcí je středověký hrad Tarasp nebo vesnice Guarda s dochovanými ukázkami původní horské architektury (tzv. Engadinerhaus).
Obyvatelstvo
Oblast byla osídlena již v době bronzové, ve starověku byla součástí provincie Raetie. Ve středověku patřila k Tyrolskému hrabství a od roku 1363 Habsburkům, od té doby žije v Dolním Engadinu početná katolická menšina.[3] Součástí Švýcarska se stal Engadin v roce 1803. Většinu obyvatel údolí tvoří Rétorománi, hovořící dialekty vallader a puter, k symbolům Engadinu patří tradiční pozdrav „Allegra“. Díky odlehlosti kraje se zachoval svérázný folklór, k němuž patří kroj a lidové divadlo, i kulinářské speciality, jako je engadinský ořechový koláč. Původní život horalů popsala ve svých knihách Selina Chönz.
Kulinářské speciality
Mezi známé dezerty regionu se řadí dort z křehkého těsta plněný karamelizovanými vlašskými ořechy Engadiner Nusstorte a dort z křehkého těsta, máslového krému a florentinské hmoty Engadiner Torte. Mezi speciality regionu patří také hruškový chléb Birnbrot.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Engadin na Wikimedia Commons - Moje Švýcarsko
- Panoramata, jaká hned tak neuvidíte. Engadin, nám nejbližší Švýcarsko. (Cestování iDnes)
