Theobald I. Navarrský

Theobald I. Navarrský (francouzsky Thibaut Ier de Navarre, španělsky Teobaldo I de Navarra, 30. května 1201, Troyes – 8. července 1253, Pamplona) byl hrabě ze Champagne a od roku 1234 král navarrský.

Theobald I. Navarrský
hrabě ze Champagne a král navarrský
Narození 30. května 1201
Troyes
Úmrtí 8. července 1253
Pamplona
Pohřben katedrála v Pamploně
Manželka Gertruda z Dagsburgu
Anežka z Beaujeu
Markéta Bourbonská
Potomci Blanka Navarrská
Eleonora
Theobald II. Navarrský
Beatrix Navarrská
Jindřich I. Navarrský
Petr
Markéta Navarrská
Dynastie Blois
Otec Theobald III. ze Champagne
Matka Blanka Navarrská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Pečeť hraběte Theobalda IV.
Hrabě Theobald v čele svých mužů (středověká iluminace)
Theobald jako autor milostných básní (středověká iluminace)

Theobald IV. hrabě ze Champagne se narodil jako pohrobek, byl synem hraběte Theobalda III. a Blanky, mladší dcery navarrského krále Sancha VI. Regentkou Theobaldova budoucího panství byla až do doby synovy zletilosti matka Blanka.

V mládí se Theobald musel potýkat s velkými obtížemi. Jeho strýc, hrabě Jindřich II. odmítl zaplatit své dluhy, které měl vůči Theobaldu III. a Jindřichova dcera Filipa a její manžel, hrabě z Rameruptu Erard odmítli uznat nástupnické právo Theobalda IV. v hrabství Champagne. Konflikt s Filipou a Erardem v roce 1215 přerostl v otevřené nepřátelství, které trvalo až do roku 1222, kdy Theobald dosáhl zletilosti. Pak za značné peníze své protivníky z panství vyplatil. Později musel však zaplatit ještě více Filipině starší sestře, kyperské královně Alici. Vyplacením protivníků však neskončily Theobaldovy problémy a následujícího roku si znepřátelil francouzského krále Ludvíka VIII.

Po panovníkově smrti se Theobald přestal zúčastňovat královských vojenských tažení, čímž si rozházel vztahy s následníkem Ludvíkem IX. a nesměl se zúčastnit korunovačního obřadu. Poté, co se regentkou Francie stala Blanka Kastilská, zanechal Theobald protikrálovské politiky (se kterou sympatizoval také kardinál Hugo Lancelot z Lusignanu a Petr, vévoda z Bretaně) a utužil vztahy s královským regentem. Na královském dvoře se zakrátko stal tak vlivným, že ostatní šlechtici proti němu začali v roce 1229 brojit. Podle současníků byl Theobald do královny vdovy zamilován.

Následujícího roku si Theobald mladého krále opět znepřátelil. Ludvík s podporou Theobaldovi nenakloněných baronů vtrhl do Champagne. Hlavním cílem královské intervence bylo zažehnání finančních potíží a donucení oblasti k větší poslušnosti vůči královské autoritě. Ve sporu se angažovala také kyperská královna Alice, která uplatnila svůj dědický nárok na hrabství Champagne. Theobald byl kvůli udržení Champagne donucen se vzdát hrabství Blois, Sancerre, Chartres a vikomství Chateaudun ve prospěch francouzské koruny a na oplátku dostal sumu potřebnou k vyplacení. Alice dostala jednorázové odstupné ve výši 40 tisíc tourských liber a roční rentu ve výši 2 tisíc.[1]

Roku 1234 Theobald uspěl v zápase o navarrskou korunu po zemřelém strýci Sanchovi VII. Zatímco Sanchova závěť určovala za jeho nástupce Jakuba Aragonského, obyvatelé ji ignorovali a za krále zvolili Theobalda. Theobald se v době Sanchovy smrti zdržoval v Pamploně a korunu okamžitě přijal. Navarra znamenala výrazné zvýšení Theobaldových příjmů (nikoliv však prestiže) a ve zbývajících letech jeho vlády vládl mír a prosperita.

Jako král Navarry, Theobald I. uzavřel spojenecké dohody s aragonskou, kastilskou a anglickou korunou. I ve Španělsku se nový král obklopil svými věrnými francouzskými šlechtici ze Champagne a Navarru rozdělil do čtyř distriktů. Začal také s kodifikací práva ve sbírce Cartulario Magno a sepsal navarrské tradice známé jako Fuero General. Aby si zajistil podporu a pozdější zisk Kastilie, zasnoubil svou dceru Blanku s korunním princem Alfonsem. O rok později byla Blanka zasnoubena s bretaňským vévodou Janem, synem Theobaldova spojence Petra z Dreux.

Theobaldova křížová výprava


Roku 1238 se král Theobald I. vydal do Svaté země. Z vojenského hlediska tato výprava nebyla nijak významná. V Jeruzalémském království Theobald strávil mnoho času nicneděláním v Akkonu (psal básně pro svou manželku). Poté se přesunul do Askalonu, kde začal znovuvybudovávat zničené opevění. Celkem vybojoval dvě bitvy, z nichž jednu vyhrál a druhá pro něj skončila katastrofou. Theobald poté začal vyjednávat s Ajjúbovci z Damašku a mamlúky v Egyptě a podařilo se mu vyjednat odstoupení Jeruzaléma, Betléma, Nazaretu a většinu Galileje, včetně mnoha templářských hradů, například Beaufortu ve prospěch palestinských křižáků. V roce 1240 východní středomoří opustil, ještě před příjezdem Richarda Cornwallského.

Závěr vlády

Většinu zbytku života strávil Theobald cestováním mezi Navarrou a Champagne. Protože se dostal do sporu s pamplonským biskupem Pedrem Jiménezem de Gazólaz, byl jím roku 1250 exkomunikován. Král na tento akt odmítl reagovat, ale přesto mu papež Inocenc IV. připustil privilegia králů, to jest, že jej nikdo nemohl exkomunikovat bez souhlasu papežství.

Theobald I. zemřel v roce 1253 po příjezdu do Navarry po jedné z nesčetných cest do Champagne. Byl pohřben v pamplonské katedrále, jeho náhrobek z limogského smaltu nepřežil drancování francouzských vojáků během křížové výpravy . Na navarrský trůn dosedl jeho syn Theobald II. a později Jindřich I.

Potomci

Theobald se oženil celkem třikrát. Poprvé za matčiny pomoci[2] v roce 1220 s Gertrudou z Dagsburgu, se kterou se o dva roky později rozvedl. V roce 1222 se jeho ženou stala Anežka z Beaujeu, po jejíž smrti v roce 1231, pojal za choť Markétu Bourbonskou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theobald I of Navarre na anglické Wikipedii.

  1. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 85–86.
  2. EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in the County of Champagne. In: EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in medieval France. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1999. ISBN 0-8122-1700-4. S. 85. (anglicky)

Literatura
  • LOWER, Michael. The Barons' Crusade. A Call to Arms and Its Consequences. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2005. 272 s. ISBN 978-0-8122-3873-0. (anglicky)
  • WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
Předchůdce:
Sancho VII.		 Navarrský král
1234–1253		 Nástupce:
Theobald II.
Předchůdce:
Theobald III.		 Hrabě ze Champagne
Theobald IV.
1201–1253		 Nástupce:
Theobald V.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.