Jan I. Bretaňský

Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.[3] Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy.[4] Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavadních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.[5]

Janova pečeť

Jan se svého dědictví ujal roku 1237[6] a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli[6] jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.[7] Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.[8]

Zúčastnil se tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.[9] Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.

Jan Bretaňský se 16. června 1236[1] oženil s prvorozenou[10] dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky[11] po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tisíc livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.[1]

Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.[12] Díky štědrému mecenášství[13] vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.