Isabela Francouzská (1242–1271)

Isabela se narodila v březnu 1242 jako druhá dcera francouzského krále Ludvíka IX. a Markéty, dcery provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Během roku 1254 jako dvanáctiletá dívenka, vážně zvažující klášterní život, zaujala navarrského prince Theobalda II. a oba mladí lidé sdíleli společné náboženské nadšení. 6. dubna 1255 je v Melunu oddal františkán Odo Rigaud a po svatbě Theobald trávil nějaký čas na pařížském dvoře. Král Ludvík se k němu choval jako k synovi,[1] svou roli krom osobních sympatií hrála i záruka budoucího příklonu navarrské dynastie k Francii.[2]

Roku 1256 se Theobald ujal dědictví po otci. I po převzetí Navarry a Champagne úzce spolupracoval se svým tchánem, stal se jeho důvěrným přítelem a Ludvík pro něj byl vzorem.[3] Isabela se na veřejných věcech vůbec nepodílela, její čas byl zcela vyplněn zájmem o náboženský život, dny trávila se svým zpovědníkem a tajným umrtvováním těla.[1]

V červenci 1270 se bezdětní manželé připojili k tuniské křížové výpravě, což se jim stalo osudným. Výpravu postihla katastrofa, na území Tunisu při čekání na posily zemřel na úplavici Jan Tristan, pár dní po něm i samotný král Ludvík. Při plavbě do Trapani zastihla vracející se flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Vyděšení cestovatelé se rozhodli raději pro cestu po souši. Do vlasti se jich přesto vrátilo jen pár. Theobald zemřel v prosinci 1270 na blíže neurčenou epidemii.[pozn. 1] V dubnu 1271 zemřela již na území Provensálského hrabství také Isabela. Pohřební průvod tak čítal velkou část královské rodiny.[pozn. 2] Theobaldovo srdce bylo uloženo u jakobínů v Provins, Isabelino u cisterciáků v Clairvaux[1] a těla obou manželů ve františkánském klášteře v Provins.[pozn. 3] Dědicem navarrského království se stal Theobaldův mladší bratr Jindřich I.