Bohušovice nad Ohří

Bohušovice nad Ohří (německy Bauschowitz an der Eger) jsou město v okrese Litoměřice, které leží převážně na levém břehu řeky Ohře, zhruba pět kilometrů jižně od Litoměřic, v těsném sousedství města Terezín. Na pravém břehu, necelé dva kilometry jihovýchodně od Bohušovic, se pak nalézá ves a místní část Hrdly. Město se rozkládá na území o rozloze 8,62 km². Na území města žije přibližně 2 500[1] obyvatel.

Bohušovice nad Ohří
náměstí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0423 564591
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°29′36″ s. š., 14°9′2″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 454 (2022)[1]
Rozloha8,62 km²
Nadmořská výška150 m n. m.
PSČ411 56
Počet domů473 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřaduHusovo náměstí 42, 411 56 Bohušovice n.O.
[email protected]
StarostkaKamila Čvančarová
Oficiální web: www.bohusovice.cz
Bohušovice nad Ohří
Další údaje
Kód obce564591
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Oblast byla osídlena už v pravěku, o čemž svědčí archeologické nálezy šňůrové keramiky z pozdní doby kamenné, kostrové hroby z doby římské a z éry stěhování národů. Slovanské osídlení zde bylo prokázáno už v 6. století.

První písemná zmínka o Bohušovicích (Bvsouici) se váže k ustavení litoměřické kapituly roku 1057.[3] Původní název osady zněl Busovice a později Bušovice.[4] Osada se rozkládala na pahorku zvaném Citomín na severovýchodě. Dalším držitelem byl doksanský klášter a od roku 1384 litoměřická kapitula, která zde nechala postavit kostel. Za husitských válek stálo místní obyvatelstvo na straně stoupenců kalicha. Roku 1460 zastavil Zikmund[kdo?] obec Vilému z Konic a na Kamýku, odkud přešly ke Kaplířům ze Sulevic a nakonec zpět doksanskému klášteru. Za třicetileté války vpadli do obce roku 1631 Sasové a roku 1634 Švédové. Ti osadu vypálili včetně kostela. Nový kostel svatého Prokopa byl vystavěn v roce 1718. Obcí prošlo za sedmileté války pruské vojsko, které nedaleko svedlo bitvu u Lovosic. Do života obce zasáhla i výstavba pevnosti Terezín v roce 1780. Významným podnětem k rozvoji obce se stala stavba železnice z Prahy do Drážďan (ke zprovoznění zdejšího úseku došlo v roce 1850) a postavení cukrovaru v roce 1870. Později byla vystavěna i mlékárna a pivovar. První statut města byl udělen roku 1920,[5] během druhé světové války byl nacisty odebrán. Znovu byl statut města Bohušovicím nad Ohří udělen 6. října 1998.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Bohušovice nad Ohří[6][7]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 6641 1301 4071 4791 7711 7361 6081 2251 3141 2641 8102 1792 2382 175
Domy 92110135159191223242258244258282316329346

Hospodářství

Městské hospodářství je založené na zemědělství a potravinářské výrobě. Výroba a sklady jsou soustředěny především v okolí železniční stanice při jižním okraji města, zčásti zasahují až katastrálního území sousední obce Brňany. Podnikají zde firmy Konus (výroba hořčice), Bohušovická mlékárna a další společnosti zabývající se zemědělskou prvovýrobou či zemědělským zásobováním.

Doprava

Město má napojení na blízkou dálnici D8 (jihovýchodně položený exit 35 Doksany či západně exit 45 Lovosice východ, oba vzdálené necelých 9 km po silnici) a prochází jím hlavní železniční koridor na trase Děčín–Praha. Železniční stanice Bohušovice nad Ohří je situována přímo v jižní části města, zhruba tři minuty chůze od náměstí. Obsluhují ji jak osobní vlaky, tak část rychlíků.

Za druhé světové války, kdy Bohušovice s Terezínem ležely na samotných hranicích Protektorátu Čechy a Morava, odtud vedla železniční vlečka až za hradby města Terezína, tudy nacisté dopravovali osoby židovského původu uvězněné v terezínském ghettu nejen do Terezína, ale i z Terezína do likvidačních koncentračních táborů smrti v Osvětimi i jinde.

Tato vlečka, dnes již zaniklá, byla po válce elektrifikována a zkrácena, sloužila pak až do devadesátých let 20. století místnímu podniku Zelenina Terezín, jako taková později posloužila i k natočení některých filmů, jejichž děj se vztahoval k Terezínu za druhé světové války. Díky silničnímu mostu přes řeku Ohři, spojujícímu Bohušovice a Hrdly, přes město vede také jedna z alternativních cest na trase Praha–Litoměřice. Z Litoměřic sem přes Terezín zajíždí i linky místní autobusové dopravy.

Kultura

  • Ve městě se nachází digitální kino.
  • V roce 2007 město oslavilo 950 let od první písemné zmínky o obci. Vrcholem oslav byl kulturní program na Husově náměstí. Hudebním hostem byla kapela Čechomor.
  • Do roku 2008 se ve městě konal hudební festival Rockfest Bohušovice.
  • V květnu 2017 se v Bohušovicích uskutečnil nový hudební festival Eger fest.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bohušovicích nad Ohří.
  • Kostel svatého Prokopa a Mikuláše při severní straně náměstí, dnešní podoba je výsledkem přestavby roku 1716
  • Železniční empirový most z roku 1848 přes Ohři jihovýchodně od města, kamenný o devíti obloucích se vzepětím 5 metrů a po 6 metrech rozpětí
  • Pomník Jana Husa na náměstí, secesní socha z roku 1911 od Ladislava Beneše
  • Kaplička svaté Anny za podjezdem při silnici do Brňan
  • Budova bývalého Prvního severočeského akcijního pivovaru v Bohušovicích
  • Budova bývalé celnice v prostoru železničního nádraží

Osobnosti

  • Frank Wollman (1888–1969), literární historik, dramatik, slavista a vysokoškolský pedagog

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Svazek I. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1954. S. 118.
  4. Stanislav Růžička: Nechtěné město Bohušovice nad Ohří
  5. AUGUSTIN, Josef. Česká republika ve znacích, symbolech a erbech. Sokolov: Arbor, 1997. ISBN 80-901534-0-2. S. 20.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.