Tatry

Tatry jsou pohoří na severu Slovenska (Žilinský a Prešovský kraj) a jihu Polska (Malopolské vojvodství), součást Karpat. Do roku 1992 byly nejvyšším pohořím Československa. Nyní jsou nejvyšším pohořím Slovenska (Gerlachovský štít) a Polska (Rysy). Nejvyšší horou Tater je Gerlachovský štít (2654,4 m n. m.).

Tatry
Lomnický a Kežmarský štít
Nejvyšší bod2654 m n. m. (Gerlachovský štít)
Délka50 km
Šířka35 km
Rozloha750 km²
Nadřazená jednotkaFatransko-tatranská oblast
Sousední
jednotky		Podtatranská kotlina, Chočské vrchy, Podtatranská brázda, Spišská Magura
Podřazené
jednotky		Západní Tatry, Východní Tatry
SvětadílEvropa
StátSlovensko Slovensko
Polsko Polsko

Tatry v rámci Vnitřních Západních Karpat, vyznačeny červeně
PovodíVáh, Dunajec, Poprad
Souřadnice49°10′40″ s. š., 19°54′30″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název Tatry pravděpodobně pochází z praslovanského slova Tritri, což znamená skály či skalní štíty. Další možností je dovození od keltského slova tamtra (hnědý či tmavý). Pojmenování též připomíná ukrajinský výraz pro kamen či štěrk – toltry. Tatry by pak znamenaly skalnaté hory. První zmínka s tímto názvem pochází z roku 999, kdy český kníže Boleslav II. na smrtelné posteli vzpomíná na dobu, kdy české knížectví sahalo až po „Tritri montes.“ Samotný název Tatry se poprvé objevuje v roce 1086 v listině německého císaře Jindřicha IV., který jí ohraničil pražské biskupství horami „Tritri“. V roce 1125 se v Kosmově kronice vyskytuje název Tatri.[1]

Charakteristika

Tatry se nacházejí na Slovensku a v Polsku. Pohoří zaujímá rozlohu asi 785 km², z toho 610 km² leží na území Slovenska, a 175 km² na území Polska. Tatry jsou jediným pohořím Karpat, které má alpínský ráz. Jsou nejvyšším pohořím celého karpatského oblouku a nachází se zde 25 vrcholů vyšších než 2 500 metrů nad mořem. Hlavní část Tater byla vymodelována vodou respektive ledovci. Území Tater patří k úmoří Černého moře (řeka Váh) a Baltského moře (Dunajec nebo Poprad).

Rozdělení

Tatry jsou součástí tzv. Vnitřních Západních Karpat a z geomorfologického hlediska se dělí na 2 podcelky:

Hranici mezi Západními a Východními Tatrami tvoří Tichá dolina na Slovensku a Dolina Suchej vody v Polsku.

Následující mapa a tabulka zobrazují rozdělení Východních a Západních Tater, včetně nejvyšších vrcholů jednotlivých geomorfologických okrsků:

Vrcholy Západních Tater   Vrcholy Východních Tater
Gerlachovský štít
Rysy
Mnich

Štíty a vrcholy
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dvoutisícovek na Slovensku.

Nejvyšším vrcholem Tater je Gerlachovský štít (2654 m). Dalšími vrcholy podle výšky jsou Gerlachovská veža (2642 m), Lomnický štít (2632 m), Ľadový štít (2627 m), Pyšný štít (2621 m), Zadný Gerlach (2616 m), Lavínový štít (2606 m), Malý Ľadový štít (2602 m), Kotlový štít (2601 m), Lavínová veža (2600 m) a další.

Volně přístupné po turistických trasách jsou ve Vysokých Tatrách následující vrcholy:

Na Gerlachovský štít, Vysokú (2547 m), Ľadový či Lomnický štít se dá v současné době dostat jen v doprovodu horského vůdce. Na Lomnický štít vede lanovka z Tatranské Lomnice přes Skalnaté pleso.

V Západních Tatrách jsou přístupné tyto vrcholy:

a mnoho dalších menších vrcholů.

Údolí
Západní Tatry
Bielovodská dolina

Tatranská údolí jsou jakýmsi protipólem tatranských hřebenů. V Tatrách je jich asi 30.

Bielovodská dolina je jediné údolí Tater alpského rázu. Je to zároveň nejdelší tatranské údolí. Údolí v Západních Tatrách jsou méně strmé než údolí ve Východních, jsou ale také hezké a obklopené vysokými vrcholy.

Vodopády
Siklawa

Mezi nejznámější vodopády patří:

Jeskyně
Belianská jeskyně

Na území Tater se působením vody vytvořilo mnoho jeskyní, v současnosti je jich 330 zmapovaných. Jde převážně o krasové jeskyně s krápníkovou výzdobou a s malými jezery. Většina těchto jeskyň je pro veřejnost uzavřena. Mezi nejznámější patří:

Ochrana přírody
TPN
Plesnivec alpský
Svišť horský

Národní parky

Na území Tater leží dva národní parky:

TANAP byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1. ledna 1949, TPN v roce 1954, s účinností od 1. ledna 1955. Území Západních Tater bylo k parku přičleněno s účinností k 6. únoru 1987. Rozloha TANAPu je v současnosti 1045 km², z toho vlastní území 738 km², ochranné pásmo 307 km².

TPN má rozlohu 212 km².

Ochranářsky nejhodnotnějším je pás Tater 55 km dlouhý a 17 km široký. Délka Tater je asi 80 km.

Flóra

Horské svahy jsou porostlé převážně smrkovými lesy, ve vyšších partiích kosodřevinou. Nad pásmem kosodřeviny leží pásmo bohatých subalpínských luk a alpínských trávníků s bohatou vysokohorskou květenou s několika tatranskými endemity. Druhově nejbohatší jsou Belianské Tatry.

Fauna

Mezi typické zástupce tatranských savců patří kamzík horský, svišť horský a medvěd hnědý. Z horských druhů ptáků zde hnízdí orel skalní, pěvuška podhorní, linduška horská a další.

Turistika
Orla Perć

Nejvyšším bodem v horách, na který se můžete dostat po označených stezkách jsou Rysy, a nejtěžší cesta je Orla Perć.

Na Slovensku jsou stezky v Tatrách nad horskými chatami uzavřeny od 1. listopadu do 15. června. V Polsku jsou stezky otevřené po celý rok.

Nejčastějšími turistickými návštěvníky jsou Poláci, Slováci a Češi a tyto národy také patří také mezi nejčastější oběti těchto hor.[2]

Počasí

Počasí má převážně horský až vysokohorský ráz. Turisté musí počítat s jeho náhlými změnami, hlavně pří výstupech na vrcholy nebo při přechodech dlouhými tatranskými údolími, které trvají většinou 8 až 10 hodin. Průměrná roční teplota v nadmořské výšce 1000 m je 5 °C, v červenci 15 °C. Nejvhodnějším obdobím pro turistické výstupy v Tatrách je podzim, kdy je počasí nejstabilnější kvůli nižším teplotám a zároveň je i výborná viditelnost.

Paleontologie

V Tatrách byly objeveny fosilní otisky stop druhohorních dinosaurů z období pozdního triasu (asi před 222 až 202 miliony let), a to v sedimentech geologického souvrství Tomanová.[3]

Odkazy

Reference
  1. KELE, František; LUČANSKÝ, Milan. Tatry. Praha: Knižní klub, 2001.
  2. V Tatrách našli po šesti dnech tělo zmizelého Čecha. Novinky.cz [online]. [cit. 2008-8-19]. Dostupné online.
  3. Odkaz na studii s popisem ichnofosilií (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.