Liptovské kopy

Liptovské kopy oddělují Kôprovou dolinu od Tiché doliny. Boční ramena vystupující z jejich hlavního hřebene vytvářejí četná údolí:

• ze strany Kôprové doliny to jsou Kobylia dolina, Garajova dolina, Turkova dolina
• ze strany Tiché doliny to jsou Krížna dolina, Kôprovnica, Špania dolina, Licierov žľab, Predné Licierovo, Zadné Licierovo, Temná Tichá dolina

Hlavní hřeben Liptovské Kop je orientován k jihozápadu a na jih, místy počínaje sedlem Závory (hlavní vrcholy jsou vyznačeny tučně, číselné údaje jsou nadmořská výška v m n. m.):

• Závory (polsky Zawory), 1879 m,
• Tichý vrch (Cichy Wierch), 1979 m,
• Tiché sedlo (Wierchcicha Przełączka), cca 1900 m,
• Garajovy kopy
  • Zadná Garajova kopa (Zadnia Garajowa Kopa), 1947 m,
  • Nižné Garajovo sedlo (Garajowa Przełęcz Niżnia), cca 1900 m,
  • Malá Garajova kopa (Mała Garajowa Kopa), 1929 m,
  • Prostredné Garajovo sedlo (Garajowa Przełęcz Pośrednia), cca 1920
  • Veľká Garajova kopa (Wielka Garajowa Kopa), 1969 m - svorník k bočnímu hřebenu Zadná Licierova kopa,
  • Vyšné Garajovo sedlo (Vyšné Garajovo sedlo), 1916 m,
• Veľká kopa (Wielka Kopa Koprowa), 2052 m - svorník pro boční hřeben Magury
• Turkovo sedlo (Turkowa Przełęcz) 1948 m,
• Zadný Holý vrch (Zadni Goły Wierch Liptowski), 1970 m
• Vyšné kôprovické sedlo (Koprowicka Przełęcz Wyżnia), 1937 m,
• Krajný Holý vrch (Skrajny Goły Wierch Liptowski) 1984 m,
• Nižné kôprovické sedlo (Koprowicka Przełęcz Niżnia), 1908 m,
• Krížne (Krzyżne Liptowskie), 2039 m - svorník pro boční hřeben Malé Krížné,
• Všiváky (Wszywaki), 1811 m,
• Opálené (Opalone) asi 1700m.

Z hlavního hřebene Liptovské kop mezi Veľkou kopou a Turkových sedlem odbočuje ještě jeden boční hřeben - Brdárove grapy.

Liptovské kopy se skládají z vyvřelých hornin (žula) a metamorfovaných hornin (rula) a jednotlivých vrstev krystalických sedimentárních hornin, které patří do původní vrcholových sérií. Průkopnický geologický výzkum zde prováděl polský geolog M. Jurek v roce 1929.

Několik údolí bylo vymodelováno ledovci. V masivu se nachází několik velkých žlebů, kterými v zimě padají laviny.

Dolní části jsou zalesněné, vyšší části jsou porostlé kosodřevinou křoviny a ještě výše je alpinská tundra. V lesích rostou borovice limba, spousta vrcholů je porostlá trávou.

Na Liptovských kopách, a to hlavně do Kôprové doliny, padají často velké laviny. Například lavina, která spadla v březnu 1956 z Holých vrchů do Kôprové doliny, měla objem 210 000 m³ a smetla zalesněnou plochu o velikosti cca 400 × 400 metrů. Síla proudu také srazila k zemi stromy na protějším svahu a tloušťka laviny byla 7 metrů.

Liptovské kopy patřily k pastvinám obyvatel vesnic Liptova již v sedmnáctém století. Pásli na nich vesničané z vesnic Liptovská Kokava a Východná. Byly také místem, kde se dalo snadno potkat stáda koz, také tu často chodili lovci a pytláci, ještě po roce 1900 sem na lov medvědů chodili Poláci z obce Krościenko a Zakopaného. Během I. světové války se v Liptovských kopách ukrývali dezertéři a během druhé světové války v letech 1944-1945 tady přebýval oddíl slovenských a sovětských partyzánů. Velký požár zaviněný vozky ve dnech 30. října až 4. listopadu 1943 zničil asi 240 hektarů lesa a kosodřeviny.

Skupina Liptovských kop se v roce 1948 stala předmětem přísné ochrany. I přesto se tady nějakou dobu lovilo a byly tu i lovecké posedy.

Nejsou známa jména lidí, kteří jako první dobyli vrcholy patřící do skupiny Liptovských kop. S největší pravděpodobností k prvním patřili pastýři a pytláci. Mezi turisty byl první záznam pořízen v zimě:

• na Krížne - Karol Englisch, Károly Jordán 13. ledna 1903.
• na Veľké kopě - Józef Grabowski doprovázen pěti osobami 3. března 1912 r.[2]