Pyšný štít
Pyšný štít (polsky: Durny Szcyt), dříve nazývané též Lastovičia veža je s výškou 2621 m n. m. čtvrtou nejvyšší horou Vysokých Tater a Slovenska. Nachází se na hřebeni mezi Baraním sedlem a Lomnickým štítem. V jeho sousedství leží Malý Pyšný štít, mezi oběma štíty je drobná skalní věžka vysoká asi deset metrů, zvaná Loktibrada, podle níž je Pyšný štít snadno rozpoznatelný.
| Pyšný štít | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 2621 m n. m. |
| Prominence | 111 m |
| Seznamy | Slovenské dvoutisícovky #4 Štíty Vysokých Tater #4 |
| Poznámka | 4. nejvyšší hora Vysokých Tater a Slovenska |
| Poloha | |
| Stát |  Slovensko |
| Pohoří | Vysoké Tatry |
| Souřadnice | 49°11′52″ s. š., 20°12′28″ v. d. |
  Pyšný štít | |
| Prvovýstup | 1877 Edmund Téry, Martin Spitzkopf |
| Povodí | Poprad |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výstupy
První výstup na Pyšný štít vykonali Martin Spitzkopf, mlynář z Nové Lesné a Edmund Téry, lékař z Banskej Štiavnice a známý propagátor tatranské turistiky. Prvovýstup uskutečnili 8. srpna 1877 z Doliny Pěti Spišských ples roklí Lastovičí štrbiny, ze které v horní části uhnuli do západní stěny štítu a po ní vylezli na severozápadní hřeben pod vrcholem. Tento směr výstupu se dnes téměř nepoužívá. Obtížnost II UIAA.
Druhý výstup vylezli Jan Gwalbert Pawlikowski s vůdci Józefom a Maciejom Sieczkovými 8. srpna 1881. Vystoupili přímo do Lastovičí štrbiny a z ní po hřebeni na vrchol. Tato cesta je dodnes populární především v zimě. Obtížnost II UIAA.
Výstup z Bachledovy štrbiny podél jihovýchodního hřebenu zdolali J. Fischer, M. Siedlecki, K. Bachleda a J. Gaslenica Glaczan 24. srpna 1893. Krátký ale komplikovaný směr se obvykle spojuje s první částí Jordánky[1] na Lomnický štít od Téryho chaty. Jedná se o oblíbený letní výstup. Obtížnost II-III UIAA.
Jihozápadní hřeben[2] zdolali Wladyslaw Dobrucki, A. Herold, Š. Lux, Stanislaw Motyka a Štefan Zamkovský 14. září 1937. Jedná se o nejznámější výstup v pevné skále střední obtížnosti. Obtížnost IV UIAA.