Tachov

Tachov (německy Tachau) je město v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Leží 54 km západně od Plzně, 20 km jižně od Mariánských Lázní a 11 km východně od hranice s Německem, na řece Mži, v Tachovské brázdě. Žije zde přibližně 13 tisíc[1] obyvatel, město má rozlohu 41 km².

Tachov
Tachovské náměstí s kostelem
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0327 560715
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTachov
Okres (LAU 1)Tachov (CZ0327)
Kraj (NUTS 3)Plzeňský (CZ032)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°47′43″ s. š., 12°38′1″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel12 538 (2022)[1]
Rozloha40,84 km²
Nadmořská výška483 m n. m.
PSČ347 01
Počet domů1 916 (2021)[2]
Počet částí obce9
Počet k. ú.6
Počet ZSJ24
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Tachov
Hornická 1695
347 01 Tachov
[email protected]
StarostaMgr. Ladislav Macák
Oficiální web: www.tachov-mesto.cz
Tachov
Další údaje
Kód obce560715
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Středověk

Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První zmínka o osadě Tachov pochází z roku 1115, ale není zcela věrohodná.[zdroj?] První konkrétní písemná zmínka o ní pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti „vesnice Tachov“.

Osada zaznamenala bouřlivý rozvoj za vlády krále Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí založil patrně kolem roku 1275 nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Tyto se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na českém území. Ve 13. století se Tachov stal lokálním centrem, okolo města vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu. Pod moc purkrabího spadalo také 10 až 15 manů (rytířů), kteří tvořili tzv. tachovský manský obvod. Tito manové měli pevně stanovené vojenské povinnosti a za jejich plnění jim byly dány v léno drobné statky v okolí Tachova, např. Pořejov, Lesná, Dlouhý Újezd, Studánka nebo Štokov. Tachovský manský obvod měl spolu s chodskými vesnicemi sloužit především k obraně pohraničí.[3] Po nástupu Lucemburků na český trůn Tachov vykoupil Jan Lucemburský a v roce 1335 zde zřídil speciální manský soud, který měl řešit jejich spory.[3] V Tachově také pobýval Karel IV. V době husitských válek 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova v roce 1427.

Novověk

Na konci 16. století v roce 1598 tachovští manové odkoupili svá léna do svého vlastnictví a tím zanikl tachovský manský obvod.[3] V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal poddanským městem s omezenými právy a byly mu zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město byli majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodali Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí (na dnešním území okresu Tachov je 51 obcí).

Světové války
Poštovní razítko z Tachova z roku 1940

V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. V roce 1895 byla do města zavedena železnice na trati Planá–Tachov, roku 1910 prodloužená pod Českým lesem až do Domažlic. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté přišla Velká hospodářská krize a druhá světová válka. V roce 1938 prchla z Tachovska většina zdejší české menšiny, němečtí antifašisté a Židé. Oblast se stala součástí Německé říše.

Socialismus

Po válce bylo pohraničí navráceno Československu a došlo k odsunu německého obyvatelstva. Po něm rapidně klesl počet obyvatel a město bylo, stejně jako jiná pohraniční města, dosidlováno lidmi z českého vnitrozemí a ze Slovenska a také krajany dosud žijícími např. na Ukrajině a v Rumunsku. V roce 1950 žilo v již částečně dosídleném městě 4 073 lidí. V souvislosti s nástupem komunistického režimu v roce 1948 došlo západně od Tachova v Českém Lese k vytvoření „zakázaného pásma“, velké množství vylidněných vsí tím zaniklo. Po roce 1948 počet obyvatel města začal opět stoupat a v 60. letech již převýšil počet obyvatel z roku 1930. Ve městě však chátraly významné památky, například jízdárna ve Světcích, a došlo také k velkým demolicím zchátralé historické zástavby.

Po reformě územního členění v roce 1960 město zůstalo okresním městem a stalo se střediskem pro území o rozloze 1 379 km² z bývalých okresů Tachov a Stříbro. Okres Tachov se stal součástí Západočeského kraje. Kvůli potřebě bytů ve městě začala být stavěna sídliště. Prvním sídlištěm se stalo koncem 50. let sídliště Západ při dnešní ulici Hornická. Kolem roku 1974 bylo vystavěno sídliště Východ při dnešní ulici Stadtrodská. Posledním panelovým sídlištěm se stalo kolem roku 1990 sídliště Rapotín na kopci na jižním okraji města, určené především pro armádu a policii. Došlo také k velkému rozvoji průmyslu. Ve Vítkově na severu města byly zřízeny uranové doly, nejvýznamnějšími průmyslovými podniky se staly Plastimat (dnes Strojplast), Teroz a Rybena. Socialistickým hospodářstvím vznikl podnik Státní statky Tachov. V roce 1974 byla na řece Mži dostavěna vodní nádrž Lučina, která zásobuje pitnou vodou celé Tachovsko. Pod její hladinou zůstala stejnojmenná obec.

Dnešní obchodní centrum vzniklo z nedostavěného kulturního domu

V roce 1980 mělo město již 11 000 obyvatel. V 80. letech byly v centru města postaveny tři výrazné stavby. Přímo na náměstí se jednalo o obchodní dům Jednota, v Hornické ulici o tehdejší Okresní výbor KSČ (později byla stavba přestavěna na společenský areál Mže, knihovnu a kanceláře) a kulturní dům, který se začal stavět koncem 80. let a do roku 1989 nebyl dokončen. Po roce 1990 se dlouho nenašel nikdo, kdo by tuto rozestavěnou stavbu dokončil. Až v roce 2004 byla budova dostavěna a stalo se z ní obchodní centrum.

Po sametové revoluci

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k otevření státní hranice a Tachov přestal být „zapadlým pohraničním městem“, ale mohl začít těžit ze své polohy na hranicích s Německem. Došlo k privatizaci státních podniků a vzniku nových firem hlavně ve službách. Byla zrušena velká vojenská posádka, kasárna byla přestavěna na kanceláře a sídlo okresního ředitelství Policie. Některé podniky zanikly, ale často došlo k jejich odkoupení zahraničními podnikateli. Tím se podařilo udržet nezaměstnanost v celém okrese lehce pod celostátním průměrem. Ve městě se výrazně zlepšila kvalita služeb[zdroj?] a začalo docházet k opravám zchátralých historických památek. V roce 1997 došlo k prodloužení dálnice D5 o 88 km úsek Plzeň-Rozvadov. Tím se dálnice velmi přiblížila k městu (ze sjezdu EXIT 128 Bor na 12 km). Dálnice podpořila hospodářský rozvoj města i okolí.

V roce 2000 vznikly nové kraje. Okres Tachov se stal součástí Plzeňského kraje. V roce 2003 získal Tachov statut obce s rozšířenou působností. V roce 2002 byl zastaven provoz jediné nemocnice v okrese, nemocnice Planá, z důvodu nedostatku odborného personálu a financí. Nemocnice byla následně privatizována a byla znovu otevřena až po sedmi letech. V roce 2004 došlo k celkové rekonstrukci a přístavbě budovy Okresního soudu v Tachově.

Památky
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Tachově.
Tachovský zámek v klasicistním stylu

Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. století rozšířen taktéž v gotickém slohu. Interiér kostela pochází z roku 1670. Kostel prošel v nedávné době rekonstrukcí, která byla z části hrazena evropskými fondy.

Tachovské městské hradby patří k nejzachovalejším v Česku. Jejich současná podoba pochází z přelomu 13. a 14. století. Hradby obklopují historický střed města v délce asi 700 m.

Významnou památkou je tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Zámek prošel velkou rekonstrukcí na sklonku 70. let 20. století a nedávno v roce 2014. Od té doby se mohou návštěvníci zúčastnit komentovaných prohlídek. Do areálu zámku původně patřil i barokní mlýn.

Pozoruhodný je i gotický kostel svatého Václava, stojící na starém hřbitově.

V lokalitě Vysoká nad městem stojí od roku 1971 památník bitvy u Tachova. Na Třešnovce v severní části města je mohyla na místě posledního odpočinku 232 obětí pochodů smrti, které na konci druhé světové války procházely územím Tachovska. Ve městě se také nachází dva židovské hřbitovy, starý a nový.

Ve Světcích, které jsou vzdáleny 2 km severozápadně od středu města, je pozůstatky kláštera, který byl zrušen v roce 1786. Jediná zachovalá stavba je monumentální Windischgrätzova jízdárna v pseudorománském stylu. Této krásné stavbě již hrozil po letech chátrání zánik, ale podařilo se ji zrekonstruovat. Rekonstrukce byla z velké části hrazena fondem pro záchranu významných památek ministerstva kultury a z rozpočtu města Tachova. V prostorách zrekonstruované jízdárny se pravidelně konají kulturní a společenské akce, jichž se zúčastňují i přední světoví umělci.

Galerie
  • Náměstí Republiky
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Městská hradba
  • Městské hradby s věží kostela Nanebevzetí Panny Marie z Panenské ulice
  • Ulice Dolní Předměstí
  • Zámek
  • Řeka Mže pod zámkem
  • Městské hradby z Příhradební ulice
  • Husmannův mlýn
  • Kostel sv. Maří Magdaleny a františkánský klášter
  • Ulice K. H. Borovského
  • Kostel sv. Václava
  • Mohyla obětem pochodu smrti na Višňovce
Panoramatický snímek tachovského sídliště
ukázat jako 360° panorama

Osobnosti

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 139 domech 7 075 obyvatel. 451 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 495 k německé. Žilo zde 6 722 římských katolíků, 69 evangelíků, 27 příslušníků Církve československé husitské a 180 židů.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Tachov[9]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 543355725680659078147902818948435606843511 84712 83312 69612 548
Počet domů 7087337919371093114913601334110411601252145916161737
  • Věková struktura obyvatel obce Tachov roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Tachov roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Tachov roku 2011

Doprava

Město leží mimo hlavní silniční a železniční tahy. Hlavními silnicemi které procházejí městem jsou silnice II/198 (Železná–Přimda–Mlýnec, dálnice D5 Tachov–Planá–Teplá–Toužim–Bochov); a silnice II/199 (Holostřevy–Bor, dálnice D5 Tachov–Halže–HP Pavlův Studenec/Bärnau). Vzdálenost na dálnici D5 je asi 11 km.

Město leží na železniční trati Domažlice–Planá u Mariánských Lázní. Tato trať do Tachova zajíždí úvraťově a jezdí na ní pouze osobní vlaky. Nádraží se nachází v severní části města u sídliště Východ. V Plané navazuje trať na hlavní železniční trať Plzeň – Cheb.

Nedaleko nádraží je i nedávno zrekonstruované autobusové nádraží. Veřejnou autobusovou dopravu zajišťuje převážně podnik ČSAD autobusy Plzeň a jeho dopravní závod Tachov. Na území okresu Tachov má ČSAD autobusy Plzeň provozovny v Tachově a ve Stříbře. Z Tachova se rozjíždějí autobusové linky do oblasti Rozvadova, Přimdy, Lesné, Chodského Újezda a Plané. Významná je autobusová linka Tachov–Stříbro–Plzeň. Linka Tachov–Praha je provozována již pouze velmi sporadicky. V roce 1988 byla v Tachově obnovena linka městské autobusové dopravy.

Tvář města
Letecký pohled na dnešní Tachov

Tachov je uložen do údolí řeky Mže a přilehlých kopců. Leží v relativně nepoškozené krajině v podhůří Českého lesa. Ve městě a jeho okolí se nachází množství zeleně, parků, lesů a alejí. Centrum města je klidné a v poslední době již pěkně opravené. Mezi oblíbené vycházkové cíle ve městě patří také Alej k minerálnímu prameni v jihovýchodní části města. Budova okolo pramene je nově opravená.

Alej k minerálnímu prameni

Krásný kus přírody se nalézá v Aglaině údolí při řece Mži, směrem k jejímu prameni. V tomto údolí stojí také klášter Světce. Rozhled na město se naskýtá od mohyly obětí pochodu smrti na Višňovce, památníku bitvy u Tachova na Vysoké, a také například z panelového sídliště Rapotín (v jehož blízkosti se nachází městský hřbitov).

Město nabízí možnosti kulturního (galerie, kino, muzeum, knihovna, kulturní a společenský sál) a sportovního (zimní stadion, fotbalový stadion, bazén, squash, bowling, skatepark) vyžití. V Tachově jsou rozličné možnosti ubytování i stravování.

Služby

V Tachově najdeme tři základní školy, šestileté gymnázium, základní školu speciální a základní uměleckou školu. V místní části Světce sídlí střední průmyslová škola, má zde také internát. Ve Václavské ulici se nachází poliklinika. Pro děti byl v roce 1961 otevřen Dům dětí a mládeže Mraveniště. Možnosti nákupu jsou poplatné velikosti města, najdeme zde cca pět větších samoobsluh, čtyři supermarkety a jeden hypermarket. Ve městě sídlí okresní pobočky spořitelen, pojišťoven a bank a také velké množství úřadů od okresní správy HZS, PČR atd. až po městskou radnici, která zároveň spravuje celý správní obvod obce s rozšířenou působností.

Místní části
Novorománská jízdárna ve Světcích

Tachov se kromě vlastního města skládá z osmi dalších částí:

  • Světce najdeme 2 km západně od Tachova. Najdeme tam pozůstatky bývalého paulinského kláštera, jehož historie sahá do středověku. Klášter zanikl v roce 1786, později ho odkoupil šlechtický rod Windischgrätzů a vybudoval si z něj honosné sídlo, v roce 1861 u něj byla vybudována krásná novorománská jízdárna, která se také jako jediná a spíše šťastnou shodou náhod zachovala do dneška. Ve Světcích sídlí střední průmyslová škola.
  • Vilémov je bývalý panský dvůr, dnes v rekonstrukci. Leží asi 2 km východně od Tachova a 2 km jižně od Bíletína.
  • Bíletín, ves asi 4 km východně od Tachova na železniční trati Tachov-Planá, železniční zastávka. Založena okolo roku 1774, ves je upravená, má zachovalou zástavbu. Dnes přibližně 30 obyvatel.
  • Malý Rapotín na jihovýchodním okraji města, zástavbou s Tachovem téměř splývá. Železniční zastávka. První písemná zmínka z roku 1379. Do katastru obce patří část průmyslové zóny města (podnik ROTAREX). V současnosti tam žije okolo 40 lidí.
  • Mýto, ves asi 5 km západně od Tachova, nad vodní nádrží Lučina. Dnes tam žije asi 20 obyvatel, v obci je dřevozpracující podnik a farma.
Domy v západní části Oldřichova
  • Oldřichov je nejlidnatější a nejstarší místní část Tachova, dnes s ním již stavebně splynula (díky průmyslové zóně). První zmínka je z roku 1251. Vesnicí protéká řeka Mže. Do katastrálního území Oldřichova spadá většina tachovské průmyslové zóny s velkými podniky Strojplast (dříve Plastimat) a Inotech. Dnes ve vesnici žije asi 180 lidí, zajíždí tam pravidelně městská hromadná doprava.
  • Vítkov asi 1 km severovýchodně od Tachova, brzy zřejmě dojde ke splynutí zástavby vlivem postupující výstavby na severu města. Vesnice leží na hlavní silnici na Planou. Dnes ji obývá okolo 80 občanů, v její blízkosti vznikly podniky NOVASPORT a KDK. Mezi Vítkovem a Oldřichovem se těžil za socialismu uran.
  • Velký Rapotín, pěkná upravená ves asi 4 km jižně od centra města. Vsí protéká Brtný potok, první zmínka je z roku 1379. Dnes ve vsi žije okolo 80 obyvatel.

V letech 1980–1990 byly součástí Tachova i dnes samostatné obce Dlouhý Újezd, Lom u Tachova a Studánka.[10]

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROCHÁZKA, Zdeněk. Český les - Tachovsko. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1994. ISBN 80-901122-2-6. S. 13–15.
  4. Dva dopisy Pospischielovi - V Česku neznámý německý román se odehrává na Tachovsku, ToSiPiš.cz, 15. 1. 2016
  5. Old Toys, Oldwoodtoys.com
  6. Frank Kohner, CBDB.cz
  7. Ottův slovník naučný nové doby, heslo Rumpler, Franz. Sv. 10, str. 819.
  8. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 359.
  9. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-02-11]. S. 336, 337, záznam 43. Dostupné online.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 97, 290, 503.

Literatura
  • ČADEK, Štěpán: Tachov v datech 1115–2015. Domažlice 2015.
  • FATKOVÁ, Gabriela et al.: Tachovsko. Krajina v paměti – paměť v krajině. Plzeň 2014.
  • GALLUS, Pavel – ČERNOCH, František: Tachov – Tachau. Plzeň 1997.
  • KOHNER, Frank: Tachovské historky. Domažlice 2010.
  • SCHMUTZER, Josef (ed.): Tachau. Eine deutsche Stadt in Böhmen. Eine Dokumentation. Weiden 1970.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.