Jakobsův podvozek

Jakobsův podvozek je železniční podvozek, který je společný dvěma sousedícím vozidlovým skříním. Zkonstruoval jej a v roce 1901 představil tehdejší ředitel vagónky Rastatt, pozdější předseda sdružení německých vagónek Wilhelm Jakobs. Na tento podvozek obdržel 10. dubna 1901 říšský patent č. 135392.[1]

Jakobsův podvozek

Schematické porovnání Jakobsova podvozku (nahoře) s konvenčním uspořádáním podvozků (dole)

Vozidlová skříň se skládá ze dvou nebo více dílů. Mezi sousedními dvěma díly se nachází jeden společný podvozek, na kterém oba díly spočívají.[2] Koncové díly jsou potom opatřeny podle potřeby a zatížení podvozkem nebo samostatným dvojkolím. Takto lze sestavovat prakticky libovolně dlouhé soupravy. Výhodou použití Jakobsových podvozků je snížení hmotnosti vozidel ušetřením hmotnosti jednoho podvozku a větší bezpečnost v případě vykolejení, kdy spojené vozy méně vybočují z osy koleje. To se ukázalo v případě vykolejení TGV a ICE ve vysoké rychlosti. Nevýhodou je nemožnost rozpojení vozidel v běžném provozu.

Jakobsův podvozek používají vlaky TGV, některé další moderní motorové a elektrické jednotky, článkové tramvaje a také některé nákladní kontejnerové vozy. Jednonápravovými podvozky Jakobsova uspořádání jsou opatřeny vlaky Talgo.

Schema vpravo znázorňuje symetrické, shodné uložení obou vozových skříní na Jakobsově podvozku, který k tomu musí být speciálně navržen. Jinou možností je použití standardního podvozku, na kterém je uložena jedna ze skříní a druhá spočívá pomocí kloubu na ní.

• 
  Uložení skříně na Jakobsově podvozku kontejnerového vozu. Vzdálenější vozová skříň je uložena na podvozku konvenčním způsobem, druhá na ní spočívá prostřednictvím křížového kloubu.