Třída Brooklyn

Předválečný snímek USS Boise (CL-47)

Třída Brooklyn byla ovlivněna podpisem Londýnské námořní smlouvy mezi Velkou Británií, USA, Japonskem, Francií a Itálií. Smlouva pozastavila stavbu těžkých křižníků, což byly křižníky s kanóny ráže větší než 155 mm a menší než nejvyšších povolených 203 mm. Americké námořnictvo požadovalo pro službu v Pacifiku více právě takových lodí a rozhodlo se získat alespoň sérií smlouvou povolených lehkých křižníků.[1]

Projekční práce na první americké třídě moderních lehkých křižníků začaly v roce 1930. První čtveřice lodí byla objednána v roce 1933 a další trojice v roce 1934.[1] Základním požadavkem amerického námořnictva byla rychlost a akční rádius, které by byly srovnatelné s těžkými křižníky. Když Japonské císařské námořnictvo začalo stavět nové lehké křižníky třídy Mogami, vyzbrojené 15 kanóny ráže 155 mm, měla se třída Brooklyn stát jejich protiváhou.[1] U lodi byly použity nové 152mm kanóny Mk.16, které mohly střílet 130liberní projektily až na vzdálenost 23 900 metrů. Naopak požadavek na instalaci protiletadlových kanónů ráže 28 mm nebyl plně realizován.

Celkem bylo v letech 1935–1939 postaveno sedm křižníků této třídy. Na stavbě se podílely loděnice New York Navy Yard v Brooklynu, Philadelphia Navy Yard ve Filadelfii, New York Shipbuilding v Camdenu a Newport News Shipbuilding v Newport News.[1]

Jednotky třídy Brooklyn:[1]

USS Philadelphia (CL-41) v roce 1943

Základní výzbroj tvořilo patnáct 152mm kanónů Mk.16 ve třídělových věžích, osm 127mm kanónů a osm 12,7mm kulometů. Křižníky byly vybaveny dvěma katapulty a čtyřmi průzkumnými hydroplány (Vought O2U Corsair, Curtiss SOC Seagull). Pohonný systém tvořilo osm kotlů Babcock & Wilcox a čtyři turbíny Westinghouse o výkonu 100 000 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

USS Savannah (CL-42) zasažený u Salerna německou klouzavou pumou Fritz X

Za druhé světové války nebyl ztracen ani jeden z křižníků této třídy a do roku 1947 byly vyřazeny z amerického námořnictva.

USS Nashville se účastnil Doolittlova náletu na Tokio. Křižník USS Boise utrpěl závažné poškození dne 11. října 1942 v bitvě u mysu Esperance. Střela, která zasáhla muniční skladiště pod jednou z předních věží však zabila řadu členů posádky, ale nevybuchla a nedošlo tak ke zničení celé lodi. Honolulu se účastnil 30. listopadu 1942 bitvy u Tassafarongy.

Dne 13. prosince 1944 zasáhl Nashville u ostrova Mindoro japonský letoun kamikaze, který zabil či zranil 310 členů posádky. USS Honolulu se účastnil bitvy u ostrova Kolombangara kde ho 13. července 1943, stejně jako lehký křižník USS St. Louis, zasáhlo torpédo. Loď musela pro opravu odplout do USA a poté co se po více než roce vrátila do Pacifiku, ji 20. října 1944, během invaze na Leyte, zasáhlo torpédo z japonského bombardéru, jež ji vyřadilo až do konce války. Boise se účastnil zničení japonského Jižního svazu v bitvě v průlivu Surigao.

USS Savannah byl v září 1943 poblíž Salerna v Itálii zasažen německou dálkově řízenou kluzákovou pumou Fritz X, která způsobila odlomení zádi lodi i s poslední dělovou věží. Jen kvalitně vedené záchranné práce zabránily potopení lodi. Loď byla v USA opravena a zůstaly jí jen čtyři dělové věže.

Potápějící se křižník General Belgrano (ex USS Phoenix)

Po válce byly dvě lodě sešrotovány a zbytek byl, společně se St. Louis, postupně prodán do Jižní Ameriky. Chile zakoupilo Brooklyn (O'Higgins) a Nashville (Capitan Pratt), Brazílie zakoupila Philadelphia (Barrosso) a St. Louis (Tamandare). Argentina zakoupila lodě USS Boise (Neuve de Julio, sešrotován 1960) a USS Phoenix (17. de Octubre, později General Belgrano).

Asi nejznámější z těchto lodí se stal argentinský USS Phoenix, který byl přejmenován na ARA General Belgrano. Během války o Falklandy byl křižník dne 3. května 1982 torpédován a potopen britskou jadernou ponorkou HMS Conqueror (S48), přičemž 323 členů jeho posádky zahynulo. Ostatní lodě byly vyřazeny nejpozději v na prahu 90. let.