Curtiss SOC Seagull

Curtiss SOC-1 (5-CS-13)

Počátky vývoje spadají do června roku 1933 kdy US Navy vypsalo soutěž na nový stroj tohoto typu a v dubnu roku 1934 vzlétl první obojživelný prototyp Curtiss XO3C-1 s hvězdicovým motorem Pratt & Whitney R-1340-12 o výkonu 441 kW. Letoun byl však brzy přepracován na čistě námořní jednoplovákový stroj s vyrovnávacími plováky a vyměnitelným kolovým podvozkem, od června 1935 označený SOC-1 (Scout-Observation Curtiss).

První ze sériových letounů s pohonnou jednotkou R-1340-18 byl zařazen v listopadu 1935 na lehký křižník USS Marblehead s větší dodávkou na základnu amerického námořnictva Pensacola. Oproti prototypu však měly sériové stroje již plně zakrytou kabinu. Od června 1936 působily na lodích USS Memphis, Indianapolis, Augusta a Raleigh. Poté následovala dodávka 40 kusů variant SOC-2 a SOC-2A s motory R-1340-22 a čistě kolovým podvozkem, "áčko" navíc se sklopným brzdícím hákem pro službu na letadlových lodích.

V roce 1937 následovala produkce 83 letounů SOC-3 a SOC-3A, což byly opět plovákové stroje s možností výměny za kolový podvozek.

44 v licenci vyrobených SOC-3 a 3A v státní letecké továrně Naval Aircraft Factory ve Filadelfii dostalo označení SON-1 a SON-1A.

Výroba byla ukončena v květnu 1938 dodáním posledního ze tří letounů SOC-4 pro letectvo americké pobřežní stráže.[1] Mimo sérii byl ještě zkonstruován prodloužený prototyp XSO2C-1 se zabudovanou pohonnou jednotkou R-1340-36, který byl oproti sériovým strojům vybaven vztlakovými klapkami i na dolním křídle. Ačkoliv po vypuknutí války byl typ již poměrně zastaralý, účastnil se bojů až do roku 1945.

Údaje platí pro plovákovou verzi[1]

Třípohledový nákres kolového SOC Seagull