Světový pohár v alpském lyžování 2019/2020

    Vítězové velkého křišťálového glóbu    

Aleksander Aamodt Kilde
Norsko

Federica Brignoneová
Itálie

Poprvé celkové hodnocení vyhrál Aleksander Aamodt Kilde, který triumfoval jako čtvrtý Nor v historii. Navázal tak na vítězství krajanů Kjetila Andrého Aamodta, Lasse Kjuse a Aksela Lunda Svindala, jenž získal druhý velký křišťálový glóbus v roce 2009.[2] Vyrovnal také historický rekord Světového poháru v nejmenším počtu vítězství u celkového šampiona ročníku, když vyhrál pouze jeden závod – Super-G v Saalbachu-Hinterglemmu. V této statistice se připojil ke GustavuThönimu, jenž ovládl sezónu 1971/1972 s jedním vítězstvím. V první desítce se Kilde umístil ve 22 závodech, nejvyšším poštu od 23 takových umístění Marcela Hirschera v ročníku 2015/2016. Právě Hirscherovu osmiletou nadvládu nad Světovým pohárem z let 2012–2019 Kilde ukončil.[3]

Mezi ženami získala celkové prvenství premiérově Federica Brignoneová. V 53leté historii Světového poháru se stala vůbec první ženskou šampionkou z Itálie a prvním italským vítězem od Alberta Tomby z roku 1995. V ročníku se jedenáctkrát umístila na stupních vítězů včetně pěti vyhraných závodů.[2][4]

Americká trojnásobná obhájkyně celkového prvenství Mikaela Shiffrinová na začátku února 2020 oznámila přerušení kariéry v důsledku úmrtí 65letého otce Jeffa Shiffrina. Podle italského deníku Gazzetta dello Sport zemřel na následky zranění po pádu ze střechy nového domu v coloradském Edwardsu.[5] V konečné klasifikaci předčasně ukončeného ročníku obsadila druhé místo.

Corinne Suterová na vyhlášení medailistek v Crans-Montaně, 22. února 2020. Suterová se stala „královnou“ rychlostních disciplín, když ovládla konečná hodnocení sjezdu i Super-G jako první Švýcarka od Michely Figiniové v roce 1988.[4]

V úsilí Mezinárodní lyžařské federace (FIS) o kontrolované rozšiřování Světového poháru byl počet závodů snížen, když navyšující se množství akcí kritizovali lyžaři i trenéři. Původní harmonogram počítal se 44 závody pro muže a 41 pro ženy, a to bez mistrovství světa. FIS se rovněž rozhodla vypustit městské závody pro šestnáct nejlépe postavených lyžařů a nahradit je paralelními a obřími slalomy v tradičních střediscích. Oživení zaznamenala superkombinace, jíž měli třikrát absolvovat muži a čtyřikrát ženy.[6]

Vzhledem ke vzrůstající dominanci slalomářů v superkombinaci proběhla změna formátu závodu. Rychlostní discplína, s preferencí superobnřího slalomu před sjezdem, se i nadále konala v prvním kole. Navazující slalom se však již nejel v obráceném pořadí prvního kola, jako u výlučně slalomářských soutěží, ale vítěz sjezdové části nastupoval jako první na start druhého kola. Tím se snížila výhoda specialistů točivých discplín, kteří dříve po ztrátě ze sjezdu vyráželi z dolních pozic na upravenou trať a na čele figurující sjezdaři startovali až v závěru slalomu na rozbitém nekvalitním podkladu.[7]

Změn doznal také formát paralelních slalomů, aby více vyhovoval požadavkům televizních přenosů. Z úvodní kvalifikace, v níž byl závodník na trati sám, postoupilo 32 nejrychlejších slalomářů. V prvním kole vyřazovací fáze 16 dvojic se pak konaly dvě jízdy. Závodník s nižším součtem časů z modré i červené dráhy postoupil do osmifinále. Od této fáze osmi dvojic se jela jen jedna jízda, v níž rozhodoval rychlejší čas. Poražení čtvrtfinalisté se následně utkali o konečné 5. až 8. místo, poražení semifinalisté se střetli v malém finále o bronz.[8] Nově zvolený formát se však stal terčem kritiky, když v systému jediné rozhodující jízdy nebylo možno docílit toho, aby obě tratě – červená a modrá, byly stejně rychlé. Závodníci v pomalejší dráze tak byli znevýhodněni. V prvním mužském závodu paralelního obřího slalomu v Chamonix vyhráli všech osm jízd šestnáctičlenné fáze lyžaři na stejné trati. Obdobně v úvodním ženském závodu v Sestriere ovládly 17 z 20 duelů konaných na jedno kolo slalomářky z téže trati.[9][10]

K pěti tradičním disciplínám – sjezdu, slalomu, Super-G, obřímu slalomu a kombinaci, se premiérově zařadila šestá v podobě paralelního závodu, kombinujícího paralelní obří slalom a paralelní slalom. Vzhledem k odjetí více než jednoho závodu byly vítězům i v této dílčí disciplíně uděleny malé křišťálové glóby.[11]

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Celkově Poř. po 36 závodech body 1. Aleksander Aamodt Kilde 1202 2. Alexis Pinturault 1148 3. Henrik Kristoffersen 1041 4. Matthias Mayer 916 5. Vincent Kriechmayr 794

Sjezd Poř. po 9 závodech body 1. Beat Feuz 650 2. Thomas Dreßen 438 3. Matthias Mayer 424 4. Aleksander Aamodt Kilde 413 5. Dominik Paris 384

Super-G Poř. po 6 závodech body 1. Mauro Caviezel 365 2. Vincent Kriechmayr 362 3. Aleksander Aamodt Kilde 336 4. Matthias Mayer 324 5. Kjetil Jansrud 305

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Obří slalom Poř. po 7 závodech body 1. Henrik Kristoffersen 394 2. Alexis Pinturault 388 3. Filip Zubčić 368 4. Žan Kranjec 364 5. Tommy Ford 267

Parlalelní obří slalom Poř. po 2 závodech body 1. Loïc Meillard 129 2. Rasmus Windingstad 103 3. Stefan Luitz 82 4. Thomas Tumler 80 5. Roland Leitinger 73 Alexander Schmid 73

Slalom Poř. po 9 závodech body 1. Henrik Kristoffersen 552 2. Clément Noël 550 3. Daniel Yule 495 4. Ramon Zenhäusern 323 5. Sebastian Foss-Solevåg 297

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Superkombinace Poř. po 3 závodech body 1. Alexis Pinturault 280 2. Aleksander Aamodt Kilde 172 3. Matthias Mayer 140 4. Riccardo Tonetti 140 5. Loïc Meillard 139

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Celkově Poř. po 30 závodech body 1. Federica Brignoneová 1378 2. Mikaela Shiffrinová 1225 3. Petra Vlhová 1189 4. Corinne Suterová 837 5. Marta Bassinová 817

Sjezd Poř. po 8 závodech body 1. Corinne Suterová 477 2. Ester Ledecká 322 3. Federica Brignoneová 320 4. Lara Gutová-Behramiová 288 5. Mikaela Shiffrinová 256

Super-G Poř. po 6 závodech body 1. Corinne Suterová 360 2. Federica Brignoneová 341 3. Nicole Schmidhoferová 217 4. Lara Gutová-Behramiová 209 5. Stephanie Venierová 205

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Obří slalom Poř. po 6 závodech body 1. Federica Brignoneová 407 2. Petra Vlhová 333 3. Mikaela Shiffrinová 314 4. Marta Bassinová 309 5. Alice Robinsonová 300

Slalom Poř. po 6 závodech body 1. Petra Vlhová 460 2. Mikaela Shiffrinová 440 3. Katharina Liensbergerová 276 4. Wendy Holdenerová 260 5. Anna Swennová-Larssonová 235

Superkombinace Poř. po 2 závodech body 1. Federica Brignoneová 200 2. Wendy Holdenerová 125 3. Ester Ledecká 100 4. Franziska Gritschová 80 5. Ramona Siebenhoferová 64

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Paralelní slalom a obří slalom Poř. po 2 závodech body 1. Petra Vlhová 113 2. Clara Direzová 100 3. Federica Brignoneová 90 4. Anna Swennová-Larssonová 80 Elisa Mörzingerová 80