Alberto Tomba

V roce 1984 je již v týmu C1 a účastní se juniorského mistrovství světa ve USA, čtvrté místo ve slalomu mu otevřelo dveře do B týmu. Ve všeobecnou známost vešel při závodě, který se každoročně koná na milánském kopci San Siro „Parallelo di Natale“ 1984 (Vánoční paralelní slalom) a kde porazil celou lyžařskou konkurenci. Největší italský sportovní deník Gazzetta dello sport následující den psal o mladíkovi z B týmu, který zesměšnil velikány v paralelním slalomu. Během roku Tomba sbírá zkušenosti na závodech pořádaných FIS a probojoval se do A týmu.

Po třech vítězných závodech v Evropském poháru debutoval v roce 1985 ve Světovém poháru na svazích Madonna di Campiglio, posléze se představil také na náročné trati v Kitzbühelu. Ve švédském Åre, 23. února 1986, se dostal se startovním číslem 62 do první desítky a obsadil 6. místo. Vybojoval tak své první body ve světovém poháru. První stupně vítězů získal již koncem roku 1986 na sjezdovce Gran Risa v Alta Badii. Další stupně vítězů obsadil na Mistrovství světa 1987, které se konalo ve švýcarské Crans Montaně, když vybojoval bronzovou medaili v Obřím slalomu.

V následující sezóně (1987/88) se Tomba stále častěji objevoval v popředí výsledkových listin. 27. listopad 1987 je klíčovým dnem jeho kariéry, se startovním číslem 25 zvítězil v slalomu v Sestriere a dva dny poté má důvod k další oslavě, na stejné trati zvítězil v obřím slalomu. Umístil se tak před svým idolem Ingemarem Stenmarkem, bylo to poprvé a naposledy kdy se setkali na stupních vítězů. Tomba ten rok vyhrál 9 závodů (6× slalom a 3× obří slalom), ale Velký křišťálový glóbus šel do rukou Zurbriggena, zatímco Tomba se musel spokojit s druhým místem a dvěma malými glóby za slalom a obří slalom. První olympijské hry absolvoval v kanadském Calgary. Po prvním kole obřího slalomu ztrácel 1 sekundu a 14 setin a skončil druhý, ve druhém kole si zajistil první zlatou medaili. Ve slalomu speciál byl po prvním kole třetí, ale druhou jízdou vybojoval druhou zlatou. RAI (Italská veřejnoprávní televize) přerušila přímý přenos z Festivalu Sanremo, aby italští diváci mohli sledovat zápas La Bomby se sněhem. Tomba se stal největší hvězdou Itálie, a snad pod tíhou zodpovědnosti čí tlaku medií následující sezóny nejsou tak brilantní. Na mistrovství světa ve Vail byl šestý v Super G a sedmý v obřím slalomu. Tomba se rozhodl opustit rychlostní disciplíny, aby se plně koncentroval jen na slalom a obří slalom. Okolo Tomby se začal formovat tým pod vedením Gustava Thöniho. Tomba vítězí a je plně soustředěn na olympiádu v Albertville, aby přivezl další zlato a přidal i stříbro. Tomba vítězí i na svazích světového poháru a odnáší si jeden glóbus za druhým. Vrcholem jeho kariéry je sezóna 1994/95, když dokázal získat jak Velký glóbus za celkové vítězství ve světovém poháru, tak i dva malé glóby za vítězství ve slalomu a obřím slalomu a dokázal zvítězit v 11 závodech po sobě. Jediné, co mu ještě schází, je titul mistra světa. Světový šampionát v roce 1995 v Sierra Nevadě byl přesunut do dalšího roku a Alberta Tombu v roce 1996 vybojoval hned dva tituly. Alberto Tomba se rozloučil s aktivní činností 15. března 1998 ve švýcarské Crans Montaně vítězstvím ve slalomu. Zimní olympijské hry 2006 v Turíně představily Tombu v roli organizátora a především aktivního agitátora za kandidaturu Turína na zasedání MOV v Soulu v roce 1999. 10. února 2006 přinesl olympijský oheň na slavnostní ceremoniál XX. Zimních olympijských her.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alberto Tomba na Wikimedia Commons

Oficiální stránky Archivováno 14. 12. 2009 na Wayback Machine

• Alberto Tomba v databázi Olympedia (anglicky)