Sofia Goggiová

Sofia Goggiová (nepřechýleně: Goggia, * 15. listopadu 1992 Bergamo) je italská alpská lyžařka specializující se na rychlostní disciplíny sjezd, obří slalom a Super-G. Závodí také v superkombinaci.

Sofia Goggiová
Sofia Goggiová, 2019
Datum narození	15. listopadu 1992 (29 let)
Místo narození	Bergamo, Itálie
Výška	169 cm
Hmotnost	67 kg
Sportovní informace
Sport	alpské lyžování
Klub	G.S. Fiamme Gialle[1]
Lyže	Atomic
Světový pohár
Debut	28. prosince 2011 (v 19 letech)
Nejlepší umístění	3. (2017)
Počet výher	17 (12 sjezd, 5 Super-G)
Stupně vítězů	40 (22 sjezd, 12 Super-G, 5 obří sl., 1 komb.)
Malý glóbus	3 (sjezd: 2018, 2021, 2022)
Medailový zisk
Olympijské hry	1 – 1 – 0
Mistrovství světa	0 – 1 – 1
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 5. dubna 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu se stala olympijskou vítězkou ve sjezdu,[2] jakožto jediný šampion italské výpravy v lyžování. Z pekingské Zimní olympiády 2022 přidala stříbrnou medaili v téže disciplíně, přestože ji limitovalo tři týdny staré zranění kolene.[3] V rámci světových šampionátů získala dvě medaile. Na Mistrovství světa 2017 ve Svatém Mořici obsadila třetí místo v obřím slalomu.[4] Z MS 2019 v Åre si odvezla stříbrnou medaili v superobřím slalomu s minimální ztrátou dvou setin sekundy na Mikaelu Shiffrinovou.[5]

Ve Světovém poháru debutovala lienzským obřím slalomem v prosinci 2011, v němž nepostoupila do druhého kola. V celkovém konečném hodnocení poháru se nejlépe umístila v sezóně 2016/2017 na 3. pozici. Malý křišťálový glóbus za sezónní vítězství ve sjezdu poprvé vybojovala v ročníku 2017/2018 o pouhé tři body před Vonnovou. Další vítězství přidala v sezónách 2020/2021 a 2021/2022. Stala se tak čtvrtou italskou držitelkou malého glóbu po Compagnoniové (obří slalom, 1997), Kostnerové (sjezd, 2001 a 2002) a Karbonové (obří slalom, 2008).[6]

Do října 2022 ve Světovém poháru vyhrála 17 závodů, z toho 12 ve sjezdu a 5 v superobřím slalomu. Premiérového triumfu dosáhla během března 2017 sjezdovým vítězstvím v olympijském středisku Čongson. Následující den ovládla i Super-G. V ročníku 2020/2021 vyhrála čtyři sjezdy v řadě, když si připsala prvenství ve Val-d'Isère, Svatém Antonu a dvě v Crans-Montaně. Naposledy předtím tohoto výkonu dosáhla Američanka Lindsey Vonnová během roku 2018.[7]

V sezóně 2020/2021 vyhrála do února čtyři z pěti odjetých sjezdů a v pátém obsadila druhé místo. Dva týdny před Světovým šampionátem 2021 v Cortině si však zlomila horní část holenní kosti během odpočinkové jízdy na turistické sjezdovce namísto zrušeného závodu v Garmisch-Partenkirchenu. V milánské nemocnici nemusela podstoupit operaci, ale sezóna pro ni skončila pro předpokládanou 45denní rekonvalescenci.[8][9][10]

V letech 2017 a 2018 byla vyhlášena italskou Sportovkyní roku.[11] V roce 2019 ji italský olympijský výbor jmenoval ambasadorkou na podporu pořádání Zimních olympijských her 2026 v Miláně a Cortině. V této roli se tak připojila k Albertu Tombovi.[12] V červnu 2019 se zúčastnila volby v lausannském centru MOV, v níž Italové porazili švédskou kandidaturu. V témže roce se rovněž stala velvyslankyní pro Mistrovství světa 2021 v Cortině.[13] Italský olympijský výbor ji vybral za vlajkonošku na zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her 2022 v Pekingu.[14] Dva týdny před olympiádou si však při pádu v cortinském Super-G přivodila drobnou zlomeninu holenní kosti a poškodila zkřížený vaz v levém koleni. Role vlajkonošky tak připadla snowboardkrosařce Michele Moioliové. V rámci rychlé rekonvalescence po zahajovacím ceremoniálu odletěla do Pekingu.[15] Z olympijského Super-G se však odhlásila, když ji nedoléčené koleno stále nedovolilo zasáhnout do závodu.[16] O čtyři dny později se postavila na start sjezdu, v němž dojela druhá.