Stěnka Razin

Stěnka Razin na Volze, olejomalba Boris Michajlovič Kustodijev (1918)

O jeho dětství a mládí neexistují zaručené zprávy. Poprvé je vzpomínán roku 1661 jako ruský emisar u kalmyckých chánů. V 60. letech 17. století se spolu se svým starším bratrem Ivanem účastnil ruské války s Polskem. Ivan Razin byl roku 1666 ruskými veliteli obviněn z dezerce a bez soudu popraven, což jeho bratra velmi poznamenalo.

Po skončení války Stěnka odešel se skupinou kozáků na Volhu, odkud se na jaře roku 1668 vydal na pirátské tažení do Persie. Záminkou k výpravě, která zpustošila celé perské pobřeží, bylo osvobození křesťanských otroků z perského područí. Během této výpravy kozáci vyplenili města Derbent, Rašt či Gurgán, získali nesmírnou kořist a skutečně osvobodili řadu zajatců, hlavně Gruzínců. Na jaře 1669 u Ostrova Sviní nedaleko Baku rozdrtili trestnou výpravu, kterou proti nim vyslal perský šáh Safí II.

Roku 1670 z ne zcela jasných příčin napadl město Astrachaň a dal popravit tamního vojvodu Semjona Prozorovského i jeho bratra, nezletilého syna. Prozorovskij byl patrně zapleten do smrti Razinova bratra Ivana, oba muži však měli rovněž spory o kořist po návratu z tažení do Persie. Následovalo vraždění šlechticů, úředníků a cizích důstojníků, cizí kupci byli vyhnání a jejich majetek kozáci vyrabovali.

Astrachaň si pak kozáci zvolili za svou základnu. To byl začátek všeobecného povstání proti šlechtě, které ale Stěnka původně neměl v plánu. K povstání se připojily také neruské národy Povolží, hlavně Mordvinci a Tataři, nevolníci a částečně také pravoslavná církev. Po počátečních úspěších, kdy povstalci dobyli města Caricyn a Samara, byli na podzim carským vojskem pod vedením knížete Barjatinského u pevnosti Simbirsk poraženi.

Stěnka byl v boji těžce raněn, ale jeho kozáci ho odvezli na Don. Poté se od něj odvrátila i církev a moskevský patriarcha jej dal do klatby jako nepřítele Rusi. Na jaře 1671 se chtěl pokusit o nové tažení, byl však svými lidmi zrazen a vydán carovi. Car Alexej I. Michajlovič ho odsoudil k smrti. Následujícího dne, 16. června 1671[1], byl v Moskvě na Rudém náměstí (podle jiných údajů na Bolotném náměstí[1]) popraven. Kat mu nejprve uťal pravou ruku a nohu, poté byl Razin sťat a jeho tělo rozčtvrceno. Ostatní povstalci byli z větší části povražděni carskými vojáky po bitvě u Simbirska, ostatní byli buďto popraveni, zmrzačeni nebo odsouzeni do vyhnanství na Sibiři. Uvádí se, že celkem bylo popraveno nebo ubito carskými vojáky více než 10 000 povstalců. Nejdéle se povstalci udrželi v Astrachani, odkud je vyhnali vojvodové Jakov Odojevskij a Ivan Miloslavskij až v listopadu 1671.

Stal se častým námětem ruských hudebních děl. Alexandr Glazunov o něm napsal symfonickou báseň a Dmitrij Šostakovič kantátu. Jeho život byl mnohokrát zpracován i literárně, romány o něm napsali například Alexej Čapygin, Stěpan Zlobin a Vasilij Šukšin.

Stěnka Razin je také hrdinou mnoha ruských lidových písní. Ta nejznámější byla v 19. století upravena hudebním skladatelem Dmitrijem Sadovnikovem a přeložena do mnoha jazyků.