Rusko-polská válka (1654–1667)

Rusko-polská válka v letech 1654–1667, také nazývaná třináctiletá válka, třetí severní válka, nebo válka o Ukrajinu, byla konfliktem mezi Ruskou říší a Polsko-litevskou unií. Mezi lety 1655 až 1660 bylo Polsko napadeno také Švédskem, a tak je toto období v Polsku známé také jako „potopa“ nebo „rusko-švédská potopa“ (polsky potop szwedzko-rosyjski).[1] Polsko-litevská unie zpočátku utrpěla porážky, ale znovu se vzchopila a vyhrála několik rozhodujících bitev. Těžce zkoušená polsko-litevská ekonomika však nebyla schopna financovat tak dlouhý konflikt. Tváří v tvář vnitřní krizi, navíc oslabena Lubomirského povstáním[2], byla unie nucena podepsat mír.

Rusko-polská válka (1654–1667)
Jan Chryzostom Pasek během bitvy u Ljachavičy (1660), Juliusz Kossak.
trvání: 1654–1667 místo: Evropa: Východní hranice (Kresy) Polsko-litevské unie výsledek: Andrusovské příměří změny území: Ruská anexe levobřežní Ukrajiny, Kyjeva a Smolenska.
strany
Ruské carství Kozácký hetmanát	Polsko-litevská unie Krymský chanát Kozácký hetmanát

Mírová dohoda zvaná Andrusovský mír byla podepsaná v roce 1667 v Andrusově u Smolenska. Rusko dosáhlo významných územních zisků, získalo oblasti Smolenska, Černihivu a Starodubu, celou levobřežní Ukrajinu i Kyjev. Součástí smlouvy byla ochrana pravoslaví v polsko-litevském státu a katolictví v Rusku a také odškodnění 145 000 rublů od Ruska. Polsko uhájilo území Běloruska a území západně od Dněpru.[3] Platnost traktátu král Jan III. Sobieski stvrdil v Královské Kamenici ve Lvově 21. prosince 1686 v přítomnosti Šeremětěvova ruského velvyslanectví. Válka tak znamenala začátek vzestupu Ruska jako velmoci ve východní Evropě.