Sremska Mitrovica

Město existuje již od dob Římské říše; tehdy se jmenovalo Sirmium a v rámci říše mělo relativně velký význam, neboť bylo hlavním městem provincie Dolní Panonie (Pannonia Inferior). Jeho počátky sahají do poloviny 1. století našeho letopočtu, kdy se připomíná Colonia Flavia Sirmiensis, z té doby pochází archeologický nález mramorové busty císaře Vespasianaa ve zdejším muzeu[1]. Od roku 318 bylo město sídlem prefektury Illyrie (Praefectura Illyricum). Podle legendy odtud pocházela křesťanská mučednice Anastázie ze Sirmia a roku 306 zde byl popraven křesťanský mučedník Demetrios ze Soluně. Do dnešních dob se dochovalo několik památek ze starověku.

Římští císaři: Ve městě nebo v jeho okolí se narodilo deset císařů:

• Traianus Decius (200–251)
• Decius mladší (227–251)
• Hostilianus (230?–251)
• Claudius II. (213–270)
• Quintillus (220–270)
• Aurelianus (214–275)
• Probus (232–282)
• Maximianus Herculius (250–310)
• Constantius II. (317–361)
• Gratianus (359–383)

Poslední císař sjednocené říše Theodosius I. (378–395) byl ve městě korunován.

Po pádu Římské říše se město stalo centrem křesťanství, konalo se zde několik církevních koncilů. V 6. století je obsadili Avaři, a to roku 582, kdy vyvrátili tamní arcibiskupství. O několik století později, konkrétně v roce 827, město napadli a obsadili Bulhaři.[2] Proto mohlo být Sirmium v roce 870 obnoveným sídlem moravsko-panonského arcibiskupa Metoděje, jehož působnost však římský papež přenesl na Moravu a Blatensko, tj. Panonii. (Metoděj byl ale cestou na své působiště zajat bavorskými biskupy a dva a půl roku vězněn ve švábském klášteře Ellwangen.)[3]

O vládu nad městem dlouho bojovala Byzanc s Maďary, kteří ji získali kolem roku 1180. Středověký název města Civitas Sancti Demetrii podle zdejšího mučedníka svatého Demetria je v maďarštině dochován dosud jako Szávaszentdemeter. Srbové zde byli poprvé písemně zmíněni ve 13. století a maďarští františkáni je nazývali schizmatiky i s jejich srbským patriarchou. Také v srbském jazyce byl název odvozen ze jména světce: Dimitrovica, později zkrácen na Mitrovica a přídavné jméno Sremska bylo doplněno až ve 30. letech 20. století, aby se město odlišilo od Kosovské Mitrovice.

V roce 1526 dobyli město Osmané. Na půl druhého století pak patřilo k Osmanské říši, nazývalo se Şeher-Mitrovica nebo Dimitrofçe. Stále sílil počet muslimů a křesťanští Srbové stali téměř zanedbatelnou menšinou. V závěru 17. století zde Turci evidovali téměř 700 lidí, kteří se hlásili k islámu a jen několik desítek křesťanů. Pravoslavné obyvatelstvo z území dnešního centrálního Srbska se do Sremské Mitrovice dosídlilo později znovu, v souvislosti s četnými konflikty mezi Habsburskou monarchií a Turky.

V roce 1688 byla Sremska Mitrovica (německy Mitrowitz) dobyta Rakouskou říší. Od roku 1718 se stala součástí habsburského Rakouska. V rámci ní se ocitla na nově vzniklé hranici s evropským Tureckem. Po uzavření míru v Bělehradě v roce 1739 byla Sremska Mitrovica začleněna do tzv. Slavonské krajiny, pohraničního vojenského pásma, nárazového území mezi Rakouskem a Osmanskou říší, se sídlem regimentu v Petrovaradíně. V souvislosti s dosídlováním jižní části Dolních Uher přišli do Sremské Mitrovice i Němci, Rusíni, Maďaři a další. Noví kolonisté si postavili domy v severní části tehdejšího města, nedaleko náměstí sv. Trojice, u dosud nevysušeného močálu. V roce 1756 zde bylo napočítáno 809 žijících, z nichž 514 se hlásilo k pravoslaví a 219 k Římskokatolické církvi.

V letech 1848/1850–1860 byla součástí Srbského vojvodství. V roce 1881 byla vojenská hranice zrušena, město bylo připojeno k Chorvatsku-Slavonii a národně emancipačními snahami dosáhlo v roce 1881 statutu královského svobodného města a centra sremské župy. Jeho rozvoj v poslední části 19. století byl umocněn i říční dopravou; postaven byl přístav na řece Sávě a nová výstavba byla realizována na nově vznikajícím nábřeží nebo v jeho blízkosti. V roce 1918, po skončení první světové války a po rozpadu Rakouska-Uherska, se Sremska Mitrovica stala součástí nově založeného Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

V roce 1932 zasáhly město katastrofální povodně. Rozlitá řeka Sáva zasáhla velkou část místních domů.[4]

Na počátku 40. let se město stalo součástí fašistického Chorvatska, okupovala je německá armáda. Docházelo k násilným represím proti srbskému obyvatelstvu, vyhnáni nebo vyvražděni byli místní Židé. Název města byl změněn na Hrvatska Mitrovica (Chorvatská Mitrovice). Město bylo osvobozeno 1. listopadu 1944 Rudou armádou spolu s jugoslávskými silami. Stalo se tak nedlouho po prolomení tzv. Sremské fronty jednotkami 16. krajinské a 11. vojvodinské brigády NOVJ. Město bránilo zhruba pět tisíc vojáků loajálních ustašovskému chorvatskému režimu. Během osvobození byli vyhnáni místní Němci, kteří do té doby činili cca 20 % místních obyvatel. Po nich a po Židech bylo město dosídleno Srby z různých oblastí bývalé Jugoslávie. Válka skončila značným poklesem obyvatelstva. Zatímco roku 1938 v Sremské Mitrovici žilo 16 199 obyvatel, v prosinci 1944 to bylo pouhých 9 292 osob. Z těch, kteří se přidali k partyzánům, padlo 95 osob v boji, 284 osob bylo zastřeleno při represích a 204 osob zemřelo v různých táborech. Zhruba 500 místních padlo na straně německé armády nebo v řadách ustašovců.

Jako první obnovená stavba po válce bylo slavnostně otevřeno místní nádraží. Sremska Mitrovica se stala součástí autonomní republiky Vojvodina již socialistické Jugoslávie. Ustanoveno bylo rovněž jako centrum svého srezu, později okruhu (Sremský okruh). Během této doby se nadále rozvíjel spotřební průmysl, prosperovala továrna na hedvábné tkaniny, papírna, vznikly nábytkářské závody, moderní přístav aj. Postaveny byly také dva mosty přes řeku Sávu a zbudována řada nových obytných budov v podobě sídlišť na různých okrajích města. Počet obyvatel Sremské Mitrovice vzrostl z cca 13 tisíc na téměř čtyřicet tisíc. V roce 1974 zasáhla město opět velká voda z řeky Sávy.[4]

V 70. letech 20. století byla rovněž iniciována přestavba části středu města. Archeologický průzkum jedné z lokality vydal nález 33 zlatých římských mincí, pravděpodobně úspor, které tehdejší rodina skryla do studny. Pod současným městem se pravděpodobně nachází také původní hipodrom, který však nikdy nebyl odkryt, jeho podoba nicméně měla nepřímo vliv na uspořádání jednotlivých ulic ve středu města. Hipodrom podchází pod několika ulicemi (např. Masarykovou), byl dlouhý 527 m a široký 100 m.[5]). Archeologické průzkumy, které se uskutečnily po druhé světové válce, pomohly lépe pochopit historický význam města. Díky tomu má Sremska Mitrovica unikátní postavení v Srbsku a je proto i často navštěvována turisty.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sremska Mitrovica na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky