Branislav Ivanović

V dresu Chelsea (2015)

31. srpna 2012 nastoupil v Monaku v základní sestavě Chelsea k utkání o evropský Superpohár proti španělskému Atléticu Madrid, v němž se střetávají vítěz Ligy mistrů (tehdy Chelsea FC) a Evropské ligy (tehdy Atlético Madrid). Ivanovič odehrál celý zápas, ale porážce 1:4 zabránit nedokázal.[3]

15. května 2013 slavil se spoluhráči titul v Evropské lize po vítězství 2:1 ve finále nad Benfikou Lisabon, v zápase vstřelil vítězný gól v nastaveném čase.[4] Po utkání byl vyhlášen nejlepším mužem zápasu.[5]

5. ledna 2013 ve třetím kole FA Cupu proti domácímu Southamptonu vstřelil gól a přispěl k vítězství Chelsea 5:1.[6] V utkání 34. kola Premier League 2012/13 20. dubna 2013 ho pokousal na horní části ruky uruguayský útočník Liverpoolu Luis Suárez, který za svůj čin nebyl ani vyloučen a v závěru zápasu zařídil vyrovnání na konečných 2:2. Byl však potrestán dodatečně desetizápasovým zákazem startu.[7][8]
S Chelsea získal během angažmá celou řadu trofejí včetně triumfu v Lize mistrů UEFA 2011/12.[9]

Koncem ledna 2017 se vrátil půl roku před vypršením smlouvy s Chelsea do Ruska, podepsal kontrakt na 2,5 roku s klubem Zenit Petrohrad.[9]

S mládežnickou reprezentací Srbska a Černé Hory do 21 let se v roce 2006 zúčastnil Mistrovství Evropy hráčů do 21 let konaného v Portugalsku, kde Srbsko podlehlo 1. června v semifinále Ukrajině 4:5 v penaltovém rozstřelu (zápas skončil 0:0 po prodloužení).[10] Branislav odehrál na turnaji všechny 4 zápasy. Mimo semifinále šlo o duely v základní skupině A – postupně 23. května porážka 0:1 s Německem[11], 25. května výhra 2:0 nad Portugalskem (Ivanović vstřelil v 65. minutě druhý gól)[12] a 28. května prohra 0:2 s Francií.[13] Na turnaji nosil kapitánskou pásku.

Kapitánem byl i na následujícím Mistrovství Evropy hráčů do 21 let konaném v roce 2007 v Nizozemsku, kde mládežnický celek již samostatného Srbska po výhrách 1:0 nad Itálií a Českou republikou a prohře 0:2 s Anglií obsadil se 6 body první místo základní skupiny B. V semifinále srbský tým vybojoval vítězství 2:0 nad Belgií a ve finále podlehl domácímu Nizozemsku 1:4.

Svůj první zápas za seniorskou reprezentaci Srbska a Černé Hory odehrál 8. června 2005 v přátelském zápase v kanadském Torontu proti týmu Itálie, který skončil remízou 1:1. Ivanović nastoupil na hřiště v 77. minutě za stavu 1:0 pro Srbsko a Černou Horu.[14] Po oddělení Černé Hory v květnu 2006 nastupoval již za samostatné Srbsko.

Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice, kam se již samostatné Srbsko kvalifikovalo. Kouč Radomir Antić jej v úvodním utkání s Ghanou 13. června nasadil v základní sestavě, Srbsko prohrálo 0:1.[15] V dalším zápase 18. června proti Německu sehrála srbská defenziva bezchybnou partii a balkánská země zaznamenala hodnotné vítězství 1:0. Celá obranná čtveřice dokázala ubránit produktivní německé útočníky, ale všichni obránci dostali v utkání žlutou kartu (Nemanja Vidić, Branislav Ivanović, Neven Subotić a Aleksandar Kolarov).[16] Ve třetím zápase 23. června proti Austrálii byl Branislav u porážky 1:2, obrana již hrála v jiném složení.[17] Srbsko se ziskem 3 bodů obsadilo poslední čtvrté místo ve skupině.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Branislav Ivanović na Wikimedia Commons
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Profil hráče na soccerbase.com (anglicky)
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)