Dunaújváros

Toto území bylo osídleno od dávných časů. Když západní Maďarsko bylo součástí římské provincie Pannonia, stálo v těchto místech město s vojenskou posádkou Intercisa. Brzy po usídlení maďarských kmenů v panonské nížině počátkem 10. století zde byla založena osada Pentele, pojmenovaná podle řeckého svatého Pantaleona.

V letech 1541 až 1688 pod vládou Osmanské říše v patnáctileté válce byla obec zpustošena. Během bojů za osvobození od habsburské nadvlády vedených Ferencem II. Rákóczim bylo místo zničeno opět. 18. století přineslo obci prosperitu, roku 1830 dostala právo pořádat dva trhy týdně, o rok později však vypukla epidemie cholery. Roku 1833 udělil Ferdinand V. obci Pentele městská práva. Kromě Maďarů žila v Dunapentele i malá^[zdroj?] srbská komunita, jak dokládá existence pravoslavného kostela z roku 1696.[2]

Po druhé světové válce komunisty ovládaná Maďarská lidová republika začala program industrializace země, zaměřený na hutní, zbrojní a chemický průmysl. Roku 1949 byl Dunaújváros vybrán za místo největšího ocelárenského komplexu. Do té doby ve městě žilo 3900 lidí. Původně se uvažovalo o lokalitě poblíž Moháče, ale zhoršující se maďarsko–jugoslávské vztahy vedly k posunu podniku do vnitrozemí. Pro zaměstnance hutí bylo potřeba postavit nové město pro 25 000 lidí.

Stavba panelového sídliště v roce 1965.

Stavba města započala 2. května 1950 u Dunapentele. Během jediného roku stavbaři postavili přes 1 000 bytů a průmyslový závod byl ve stavbě. Roku 1952 město bylo přejmenováno, podle tehdejší praxe na Sztálinváros, („Stalinovo město“). Vyprojektováno bylo jako plánované město s bytovými domy obklopené zelení, ne nepodobné např. Porubě nebo jiným městům, která tehdy vznikala na zelené louce. Většina bytových domů byla realizována v dispozici 2+1. Architektonickým stylem, který byl pro toto město (resp. pro jeho nejstarší části) zvolen, byl socialistický realismus. Kromě budov mu odpovídala i organizace veřejné zeleně a také umělecká díla (sochy představující jednotu dělníků a rolníků apod). Kvůli výstavbě průmyslového závodu a nového města byla také na jeho západní okraj přeložena i silnice č. 6, která tvoří západní obchat Dunaújvárose. Později ji doplnila i dálnice.

Stejně jako v dalších městech bývalého východního bloku, i v Dunaújvárosi existovala tzv. Pionýrská železnice. Zprovozněna byla v roce 1958, rozšířena roku 1962 a zanikla v roce 1976.

Později bylo město rozšířeno o nové části, které tvoří panelová sídliště.

Roku 1954 byl otevřen železárenský podnik a městská populace se vyšplhala na 27 772 obyvatel; z toho 85 % v nových panelových bytech, 4 200 osob však stále obývalo provizorní objekty pro ubytování stavebních dělníků. V novém městě začala fungovat městská autobusová doprava, kulturní a sportovní zařízení, základní škola Endre Ságváriho byla svého času největší ve střední Evropě. Od roku 1953 zde byla funkční rovněž i univerzita. Roku 1956 výstavbu přerušilo zemětřesení a povodeň.

V říjnu 1956 v zemi začalo Maďarské povstání. Z různých míst v okolí vysílala nelegální radiová stanice Rákóczi. Po vstupu sovětských vojsk do Maďarska byl vyhlášen výjimečný stav, obyvatelé se pokoušeli o obranu před okupanty. Rudoarmějci město dobyli 7. listopadu 1956. Po dobu povstání se městu vrátil název Dunapentele. V roce 1957 zde byl nalezen keltský poklad čítající 300 mincí tzv. tetradrachem.

Po skončení povstání město platilo za „výkladní skříň“ maďarského socialismu a stalo se cílem mnoha zahraničních návštěv, například Jurije Gagarina[3] nebo indonéského prezidenta Sukarna. Po Gagarinovi bylo ve městě také pojmenováno náměstí. Roku 1960 město oslavilo teprve desáté výročí, přesto čítalo 31 000 obyvatel.

Dunaújváros - pozůstatky římského města Intercisa

První a jediný most přes Dunaj v Dunaújvárosi, architektonicky i způsobem výstavby shodný s Mostem Apollo v Bratislavě.

Brána jednoho z domů v Dunaújvárosi.

26. listopadu 1961 město dostalo současný název Dunaújváros jako následek Stalinova úmrtí (1953) a Maďarského povstání (1956). V překladu znamená Dunajské nové město

Komplex DUNAFERR je stále rozhodujícím podnikem maďarského hutního průmyslu a největším zaměstnavatelem v okolí.

Nejvíce lidí zde žilo v roce 1980 (60 700), od té doby počet obyvatel klesl o čtvrtinu na 45 000 (2017). 21. století však přineslo i rozvoj dopravní infrastruktury: od roku 2006 město spojuje s Budapeští dálnice M6, přes Dunaj se staví první most v okolí, stejné konstrukce jako Most Apollo v Bratislavě. V provozu je Jihokorejská továrna na pneumatiky Hankook.