Sremská fronta

Sremská fronta (chorvatsky Srijemski front, srbsky Сремски фронт/Sremski front) byla jednou z front během druhé světové války. Nacházela se v oblasti Sremu, na hranici dnešního Srbska a Chorvatska. Ustálila se na podzim 1944 po osvobození Bělehradu, dne 23. října 1944.[1] Proti sobě stála jugoslávská armáda, v níž byli partyzáni doplněni novými odvedenci[2] a kterou podporovala Rudá armáda, a Wehrmacht, který doprovázely jednotky loajální hroutícímu se nezávislému státu Chorvatsko. Fronta se zhroutila po partyzánském útoku 12. dubna 1945[1], poté již byl pro spojence volný postup směrem na Záhřeb. Prvním osvobozeným městem po zhroucení fronty byly Vinkovci.

Sremská fronta (červeně) na mapě bývalé Jugoslávie

V bojích na sremské frontě bylo zapojeno nejvíce vojáků a techniky během celého boje na jugoslávském prostoru. Jugoslávští partyzáni měli připravené celkem dvě armády, 17 divizí a 7 samostatných brigád. Celkem okolo 180 000 lidí ve zbrani, 55 tanků a 222 letadel. Němci měli na své straně okolo 100 000 vojáků a zhruba 700 děl.[3]

Boje na sremské frontě se proslavily především dlouhodobým trváním, obtížným bažinatým terénem a velkým počtem obětí (z jugoslávské strany asi 20 tisíc[2], na fašistické cca 30 tisíc). V jugoslávské společnosti potom dlouhou dobu trvala diskuze, zdali nedošlo během vedení bojů k přehmatům. Sremská fronta se proto stala jedním z témat odpůrců komunistického režimu a nástrojů kritiků Josipa Broze Tita.

Na konci 80. byl nedaleko Šidu vybudován rozsáhlý památník, připomínající oběti bojů na Sremské frontě.