Sitrův dům

Dům byl původně gotický, zmiňován byl poprvé v roce 1555 v majetku měšťanské rodiny Vacků. Současnou podobu má dům od roku 1604, kdy jej jeho tehdejší majitel, Ambrož Sitr (od roku 1581), nechal přestavět pro svého syna Tomáše Sitra. Přestavbou pověřil vlašského stavitele Josefa Fargita z Českých Budějovic.[8][9] Na jeho autorství odkazuje na krajích parapetu napravo v medailonu zkřížené kladivo a úhelník a nahoře nápis „Jozef Ffargit Mestenin Sczeskych Budegicz“.[10] Malířskou výzdobu provedl prachatický malíř Šebastián Hájek. Následně se v domě vystřídali další majitelé. V roce 1722 archivní zdroje uvádějí jako vlastníka Pavla Dicenta, prachatického měšťana a řezníka. Jeho rodina byla po roce 1771 následována majiteli Josefem Meerwaldem a tkalacem Petrem Mauerem. Od roku 1865 do roku 1945 byl dům v majetku rodiny Ždárských (Zdiarskych): manželů Josefa a Františky Žďárských. Další z majitelů Johann Zdiarsky, prachatický starosta provozoval v domě útulek pro studenty. Jeho dcera Friedl Zdiarsky byla prachatickou fotografkou.[11][12]

Dvoupatrový renesanční řadový dům o třech okenních osách a patrovou lunetovou římsou, atikovou nástavbou a rozeklanými nástavci a pylony. Vchod do domu tvoří bosovaný vstupní portál. Stejně je bosovaný i půlkruhový světlík středního okna. Okenní otvory jsou opatřeny přímými kamennými nadokenními římsami.[13] V domě se dochovalo množství hodnotných stavebních konstrukcí gotického původu (sklepy, obvodové zdivo přízemí a patra hlavního objektu). Z doby renesance se dochovaly klenby nad přízemím, mezipatrem a patrem hlavního domu, jeho druhé patro a sklep pod náměstím. Vzácná je renesanční malířská výzdoba jižní fasády domu a fragmenty fresek uvnitř objektu. Severní část severního domu je rovněž renesanční, zatímco jeho jižní část je již barokní s klasicistními úpravami. Rovněž patro severního domu je klasicistní. Z 19. století pochází štuková výzdoba schodiště hlavního objektu.[2][6]

Malířská výzdoba je v souladu s manýristickým charakterem architektury domu. Malby vytvořil prachatický malíř Šebestián Hájek (poprvé je zmiňován v roce 1563) mezi léty 1617–1622.[14] Restaurátorské zprávy a starší literatura konstatují, že nástěnné malby původně pokrývaly celou fasádu domu od atiky až po přízemí. Obrazové pole středního štítového nástavce atiky zdobila malba slunečních hodin, zlikvidovaná novou fasádou v roce 1949.[13] Malířskou výzdobu tvoří portréty deseti českých králů. Pod lunetovou římsou jsou vyobrazeni (Václav IV., Zikmund, Albrecht, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, Vladislav II., Ludvík, Ferdinand I., Maxmilián II. a Rudolf II.). Mezi okny fasádu zdobí alegorie ctností: Justitia (spravedlnost), Patientia, Prudentia (opatrnost) a Fortitudo. Za předlohu alegorií si Hájek vzal rytinu Adriaena Collaerta (1560 – 29. června 1618).[13] V kartuších ve vlysu je český lev, habsburský orel a znak města Prachatic.[15] Miltner v roce 1881 uvádí, že část maleb byla v roce 1875 zničena: „... prostor pak nad okny a mezi okny druhého patra nyní holý býval prý jindy, jak nám tvrdil pan majitel (r. 1875), pokrytý postavami allegorickými a podobiznami panovníků...“[2][16] Osmkrát odstupňovaná korunní římsa byla zdobena dekorativními motivy perlovců, pletenců a obdobných prvků v černém, červeném, zeleném a žlutém tónu. V roce 1886 byl stav označován jako havarijní. Zvětralá omítka a její trhliny způsobily kritický stav dekorací naposledy restaurovaných 1950. Příčinou poškození byla větrná eroze, vymývání pigmentů deštěm a působení mrazu. Obrazová výzdoba 12 polí rustikalizovaného vlysu, rytmizovaného konzolami byla v té době době (1986) zůstala již jen jako nepatrný fragment. Portréty legendárních českých knížat již byly zcela zničeny a znatelné byly pouze pokrývky jejich hlav. Malířská výzdoba konzol byla téměř zničena, zejména omítka konvexních částí byla zcela zvětralá.[P 1][13] V rámci příprav restaurátorských prací v roce 1992 zpracoval Jan Müller ikonografické podklady jako vodítko pro restaurátory maleb na fasádě. Identifikoval Alegorie, Ctnosti, Mytická české knížata i české krále[17]:

Prachatice, náměstí čp. 13 - ikonografické podklady pro restaurování čelní fasády

• Alegorie:
  • "Gloria" (Sláva)
  • "Victoria" (Vítězství)
• Ctnosti:
  • "IUSTITIA" (Spravedlnost)
  • "PACIENCIA" (Trpělivost)
  • "PRUDENTIA" (Moudrost)
  • "FORTITUDO" (Síla)

Poprsí českých mytických knížat: (v podstatě nedochováno)

• I. .......(Čech?)
• II. ......(Libuše)
• III. PRINCEPS ...... (Krok?)
• IV. PRIMISLAVS D.B. III (Přemysl)
• V. TIRANIS VLASTA PVEL (Vlasta - viz Dívčí válka)
• VI. NEZAMISL D.B. IIII. (Nezamysl)
• VII. MNATA DVX: BO: V. (Mnata)
• VIII.VOGENIUS DV. BO: 6 (Vojen)
• IX. VNISLAVS DVX B: 7 (Vnislav)
• X. VLASTISLAIST. DB: 8 (Vlastislav - kníže Lučanů, poraženy Neklanem)
• XI. GREZOMIL ... (Křesomysl)
• XII. H.... (Hostivít?)

Poprsí českých králů (lunetová římsa)

• I. VENCESLAVS III. REX: B: XII: (Václav IV.)
• II. SIGISMUND CAES: B: R: XIII: (Zikmund)
• III. ALBERT CAES: B: R: XIIII: (Albrecht)
• IV. GEORGIVS BO: REX: XVI: (Jiří Poděbradský)
• V. VLADISLAVS B: R: XVII: (Vladislav II. Jagelonský)
• VI. LVDOVICVS B: R: XVIII: (Ludvík Jagelonský)
• VII. FERDINANDVS CAES: AVG: B: R: XIX: (Ferdinand I.)
• VIII.M...LIANVS CAES: B: R: XX: (Maxmilián II.)
• XI. RVDOLP(H) II. D.G.I. SEM: AVG:...LIANVS (Rudolf II.)

Předlohou byly dřevořezové ilustrace (poprsí) v "Kronice o založení země české a prvních obyvatelích jejích "Martina Kuthena ze Špinsberku z roku 1539. Vyšla z pražské tiskárny Pavla Severina. Dřevořezy se inspirovaly cyklem českých panovníků v jednom ze sálů Pražského hradu v 1. čtvrtině 16. století. Zanikly při požáru v roce 1541. Předtím však okopírovány v kodexu, který nechal pořídit Jan Zajíc z Hasenburka a na Budyni (tzv. Hasenburský kodex).

Od přelomu 19. a 20. století byly prováděny restaurátorské práce na výzdobě fasády domu i fresek v jeho interiérech.[P 2]

• Vídeňský malíř Hans Lukesch restauroval v 1911[18] zřejmě pouze 1. patro domu. Tomu nasvědčuje restaurátorská zpráva z průzkumu v roce 1992. Podle ní dochované Lukeschovy tmely na lunetové římse nesvědčí o příliš citlivém přístupu k restaurované památce.[19]
• František Fišer restauroval fragmenty výzdoby fasády v roce 1950. Jeho práce je popsána ve vlastní zprávě, kronice Prachatic a ve zprávě o restaurování z 1992:[19][P 3][20]

  Fišerův zásah se týkal všech dochovaných fragmentů malířské fasády a předcházel ho restaurátorský průzkum. Při opravě byla snímána řada starších retuší a přemaleb, malba a její podklad byly zpevňovány. Poměrně mnoho starých tmelů restaurátor ponechal a opravil retuší. Vedle retuše neutrální Fr. Fišer ve značném rozsahu užíval i retuše napodobivé a rekonstrukční – zvláště u lunetové římsy a parapetového vlysu. Výtvarný charakter rekonstrukcí se nejeví vždy z památkového hlediska jako optimální

Fišer v rámci restaurátorského průzkumu zjistil sondou, že okna ve 2. patře byla původně vyšší a dosahovala až nadokenní římsy. Zazděna byla na půl cihly a dutina zazdívky byla zasypána kamením a úlomky cihel.[13]

• Další restaurátorský zásah provedly restaurátorky Eva Kyšková[21] a Marcela Šebelová Vašků[22] v roce 1970.[19][P 4]

  Oprava maleb se bohužel týkala pouze 1. patra objektu. Na rozdíl od Fr. Fišera lze přístup restaurátorek charakterizovat jako přísně konzervační - v duchu dobových koncepcí Slánského školy. Při práci uplatnily především retuš neutrální, jen lokálně napodobivou A to i v případech, kdy by náznaková rekonstrukce dekorativních, opakujících motivů, vedla k příznivému výtvarnému zacelení malířské výzdoby fasády objektu. Viz zvláště horní římsičku lunetové římsy, vavřínové a rolverkové orámování znak a kartuší s alegorickými postavami.

• Restaurace malířské výzdoby fasády od Š. Hájka z roku 1904 na domě Žďárských čp. 13 v Prachaticích 1992.[3][14][16][23][24][25][26][27][28][29][30][31]
• Restaurace fragmentu interiérové nástěnné malby Ukřižování v 1. patře domu Žďárských (čp. 13) v Prachaticích 1992.[32]

Sitrův dům je často citován v odborné literatuře.[2][3] Po roce 2000 je též citován též v kvalifikačních pracích studentů vysokých škol.[6][33] Významným zdrojem informací o novodobém vývoji domu, obnově a restaurování jeho malířské výzdoby jsou restaurátorské zprávy, záměry a jejich syntézy. Nejnovější poznatky jsou obsaženy ve zprávách o posledním restaurátorském zásahu v letech 1992, jeho přípravě a vyhodnocení včetně rozsáhlé fotografické dokumentace a analýzy dochovaných materiálů. Jan Muller a Petra Hoftichová v roce 1986 v rámci průzkumu stavu nástěnných fasád shrnuli vývoj poškození fasád od 19. století a rovněž sumarizovali literaturu ke vzniku maleb a jejich inspiraci.[P 5][13][17]

Poloha domu je významným dokladem urbanistického vývoje středu Prachatic a Velkého náměstí.[34] Doložení stavebního vývoje domu a jeho malířské výzdoby na fasádě odráží postupný majetkový vzestup prachatických měšťanů v 16. století, kdy město vlastnili Rožmberkové, zejména v éře vladařství Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století.[35] Období, kdy vznikala renesance v Prachaticích, bývá nazýváno zlatým věkem Prachatic. Dům je významným prvkem Městské památkové rezervace Prachatice. Dům č.p. 13 odpovídá pojetí kulturní památky[P 6] a památkové ochrany požívá celý objekt. Průčelí dominuje jižní straně Velkého náměstí a je významným rysem vytvářejícím charakter MPR Prachatice. V domě jsou dochovány historické konstrukce z období renesance. Cenný je i dochovaný fragment figurální fresky.[2]