Pylon

Pylon (odvozeno z řeckého πυλον – „brána“, původní egyptský název je bechenet) je označení věžovité stavby tvořící v páru nejpozději od Nové říše monumentální vstup do egyptských chrámů. Jeho dvě části lemující bránu a spojené nad portálem mostkem tvořily vnější hranici mezi širším chrámovým okrskem a vlastním chrámem jako „příbytkem boha“. Význam pylonu se odvíjí od symboliky chrámu, který je pokládán za „achet na zemi“,[1] kdy achet je egyptským slovem pro „obzor“, „horizont“ jako tajemné mystické místo zrození a vstupu slunečního boha na tento svět mezi dvojicí hor. Ačkoli to nelze prokázat, je možné, že architektonická podoba pylonu jako hranice mezi světem bohů a světem lidí je odvozena od hieroglyfické značky achet.

Pylon varianty hieroglyfického zápisu

Achet v hieroglyfickém zápisu

Dvojice pylonů chrámu v Edfu

Boční pohled na vnitřní stranu pylonu

V rozsáhlých chrámových komplexech (např. v Karnaku) je počet pylonů znásobován i bez ohledu na jejich architektonickou funkci – snad to může souviset s nám neznámou symbolikou. V jasně symbolické roli, i když také ne zcela srozumitelně, se pylony objevují v Knihách mrtvých a dalších podsvětních knihách, kde představují místa zkoušek zemřelého, oddělují od ostatních ty části Duatu, v nichž se po strastiplné cestě setkává s bohy, a podle názorů některých badatelů vyznačují i fáze jeho podsvětní proměny.[2]

Pylon[3] má obdélníkový půdorys a má podobu komolého jehlanu se stěnami zakončenými římsou. Je vždy plný, uvnitř bývá jen úzké schodiště, jímž je možno vystoupit na střešní terasu a ke zděnému mostku spojujícímu oba z páru pylonů. Všechny zdi (a zejména zdi přední) mohou být zdobeny náboženskými a mytologickým výjevy a nápisy. Před pylony stávaly vysoké dřevěné stožáry s vlajícími úzkými praporci, někdy i obelisky a kolosální sochy panovníků.

Nejstarším známý doklad užití pylonu pochází z pozůstatků cihlového chrámu Mentuhotepa III. z 11. dynastie postaveného ve Vesetu na hoře nad Údolím králů.[4] Badatelé ovšem předpokládají, že jeho předchůdce lze spatřovat v nárožních věžovitých stavbách s vnitřním schodištěm, které byly v 5. dynastii součástí zádušního chrámu krále Niuserrea v Abúsíru[5] a v masívním zesílení zdiva věžovitými stavbami čtvercového půdorysu se skloněnými stěnami, které lemují východní vstup do Džedkareova zádušního chrámu v Sakkáře ze závěru stejného období.[6] Počínaje Novou říší jsou pylony nedílnou součástí architektonického kánonu egyptského chrámu a zůstávají jím až do konce trvání kultu egyptských bohů.