Seznam míšeňských purkrabích
Míšeňské purkrabství je poprvé zmiňováno k roku 1068, když římsko-německý král Jindřich IV. dosadil nového purkrabího neznámého jména na svůj říšský hrad v Míšni. Purkrabí míšeňští (německy Burggrafen von Meißen) představovali úředníky králů a císařů Svaté říše římské, jimž byli přímo podřízeni a jejichž zájmy hájili. Vytvářeli mocenský protipól vůči markrabím z Míšně, největším místním pozemkovým vlastníkům a vůči biskupům z Míšně, duchovní vrchnosti, kteří nebývali vládcům Svaté říše již dost loajální. S Míšeňským markrabstvím a biskupstvím purkrabství v Míšni nesmí být zaměňováno. Všichni tři zeměpáni sídlili na hradním vrchu, německy Burgberg, v Míšni, dodnes se ovšem dochovaly jen paláce markrabský – kurfiřtův Albrechtsburg a biskupský – dnes místní pobočka saského zemského soudu, oba ovšem z pozdějšího období, až z pozdního 15. století. Ačkoli purkrabí sídlil v Míšni, město samotné mu jako feudálovi nepodléhalo. Financování purkrabství a status zeměpána purkrabím zajišťovala skupina zhruba 10 vesnic východně od města spolu s městečkem Lommatzsch severozápadně od města obdařeným právem vybírat pivní clo a okolními vesnicemi a dále rozsáhlejší a vzdálenější država v saském Podkrušnohoří okolo městeček Crottendorf a Sayda, tzv. panství Purschenstein, česky Boršenštýn. Takzvané Fojtsko, německy Vogtland ("Fojtova země"), nepatřilo nikdy k zemím purkrabství, pouze mělo v pozdějších letech s purkrabstvím společného panovníka. Historicky známí purkrabí pocházeli vesměs z rodu Meinherovců a od roku 1426 z rodu Fojtů z Plavna, příbuzných dodnes žijícího durynského rodu Reussů. V letech 1548–1572 mělo, tehdy již pouze titulární purkrabství, status říšského knížectví s právem hlasovat na říšském sněmu a plnými právy říšských stavů. Ačkoli titulárně trvalo purkrabství až do vymření Plavenských r. 1572, fakticky, jako územní celek a říšský úřad, zaniklo již v roce 1482.
Seznam míšeňských purkrabí (neúplný)
| Doložení purkrabí | od | do | data narození a úmrtí | poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Fridrich I. Wettinský | před r. 1009 | 1017 | † 1017 | pověřen od císaře Jindřicha II. správou hradu v Míšni, netitulován však ještě jako purkrabí |
| Burchard | 1076 | † 1076 | zavražděn | |
| Burchard II. | 1114 | 1117 | ||
| Jindřich Hlava (Caput) | 1116 | Dosazen císařem Jindřichem V. namísto Wiprechta z Groitsche, Ludvíka Durynského a Burcharda II. | ||
| Hoyer | listinně doložen 1180 | |||
| Purkrabí z rodu Meinherovců | od | do | data narození a úmrtí | poznámka |
| Hermann Sterker von Wohlsbach | 1170 | 1180 | * kol. 1143,
† kol. 1171 |
měl stejnojmenného synovce, Hermanna, hraběte von Wolfsbach a von Schaumberg (nar. před 1152, zem. po 1177), zřejmě rovněž purkrabího míšeňského |
| Meinher I. z Werbenu | 1199 | * před 1171, | ||
| Meinher II. | 1214 | * 1203,
† po 1250 |
po jistou vládl společně s bratrem Hermannem II. (I.) | |
| Meinher (III.) | 1243 | † po 1297 | syn Meinhera II. | |
| Hermann (III.) | * před 1308,
† před 1351 |
vnuk Meinhera (III.), v r. 1336 získal v léno od míšeňských markrabat rytířské zboží Lichtenwalde, později druhotně udělené v léno rodu von Honsberg | ||
| Meinher IV. (V.) | * před 1308, | vnuk Meinhera (III.) | ||
| Hermann IV. | † po 1349 | syn Hermanna III. | ||
| Meinher V. (VI.) | * před 1308,
† 1388 |
zakl. hartensteinské větve rodu, r. 1352 získává panství Purschenstein v Podkrušnohoří. | ||
| Berthold I. | 1388 | 1398 | † 1398 | zakl. frauensteinské větve rodu |
| Meinher VI. | 1398 | po 1401 | * před 1381,
† po 1403 |
syn Bertholda I. |
| Jindřich I. z Hartensteinu | 1388 | 1423 | * 1381,
† 1423 |
syn Meinhera V. (VI.), r. 1407 přešlo městečko Lommatzsch bez okolních vsí na Míšeňské markrabství. |
| Jindřich II. | 1423 | 1426 | † 1426 | posl. Meinhardovec, syn Jindřicha I., r. 1423 přechází državy východně od města Míšně pod svrchovanost Saského kurfiřtství |
| Purkrabí z rodu Fojtů z Plavna | od | do | data narození a úmrtí | poznámka |
| Jindřich I. z Plavna | 1426 (1439) | 1446 | 1387–1446/1447 | původně známý jako Jindřich X. z Plavna, pán ve Fojtsku. Roku 1426 ztratil panství Purschenstein v Podkrušnohoří, svrchovanost přešla na saské kurfiřty a panství samo na pány ze Schönbergu. Téhož roku ztratil i lenní svrchovanost nad statkem Lichtenwalde, které přešla na saského kurfiřta. R. 1439 přešla svrchovanost, nikoli již majetek vesnic severozápadně od Míšně na Saské kurfiřtství. |
| Jindřich II. z Plavna | 1446/1447 | 1482 | 1417-1482/1484 | syn Jindřicha I., pán ve Fojtsku a na Wildenfelsu. V letech 1450-1454 držel krátce bezprostřední panství Wildenfels v saském Podkrušnohoří. Roku 1466 byl Jindřich II. vyhnán ze svého panství ve Fojtsku, kde toho roku končí vláda Plavenských. Toto panství bylo začleněno do Saského kurfiřtství jako okresy Plauen a Voigtsberg, ovšem kurfiřt Arnošt jej získal jen jako české zahraniční léno. |
| Jindřich III. z Plavna | 1482 | 1519 | 1453-1519 | syn Jindřicha II. V roce 1482 se zřekl definitivně všech mocenských nároků vůči Wettinům jako míšeňský purkrabství a také všech pozemků, panství a suverénních práv, náležejících k purkrabství ve prospěch saských vládců. Podržel si však titul purkrabího míšeňského, což mu bylo r. 1490 potvrzeno listinou od císaře Fridricha III. Purkrabství samo ale fakticky r. 1482 zaniká. |
| Jindřich IV. z Plavna | 1519 | 1554 | 1510-1554 | syn Jindřicha III., pán ve Fojtsku, na Geře, Greizu, Schleizu a Lobensteinu. Žil převážně v Čechách, kde držel panství na sz. země (Hartenštejn, Andělskou Horu, Žlutice a Toužim). V roce 1547 mu český král Ferdinand I. znovu udělil Fojtsko jako české léno, předtím odebrané Wettinům. Následujícího roku mu císař Karel V. udělil jako míšeňskému purkrabímu titul říšského knížete a právo hlasovat na říšském sněmu. V roce 1550 po vymření Fojtů z Gery zdědil durynská panství Gera, Greiz, Schleiz a Lobenstein. |
| Jindřich V. z Plavna | 1554 | 1568 | 1533-1568 | syn Jindřicha IV., pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, r. 1564 mu ho postoupil definitivně. R. 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako jeho otec žil převážně v Čechách. |
| Jindřich VI. z Plavna | 1554 | 1572 | 1536-1572 | bratr Jindřicha V., poslední kníže-purkrabí míšeňský, pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, r. 1564 mu ho postoupil definitivně. R. 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako otec a bratr žil převážně na svých panstvích v Čechách. |
Po smrti Jindřicha VI. z Plavna došlo k rozdělení jeho držav. Durynské statky, nepatřící k purkrabství, získali vzdálení příbuzní z rodu Reussů na Greizu. Česká panství pak z části přešla na příbuzné Jindřichovy bezdětné manželky, vévodkyně Kateřiny Brunšvicko-Lünebursko-Gifhornské a z části na věřitele. Knížecí titul a hlas na sněmu zanikl, titul purkrabích z Míšně přešel jako vedlejší titul na saské kurfiřty, ovšem již 27. února 1579 jmenuje kurfiřt August formálně, bez jakýchkoli práv či povinností a také bez titulu a práv knížete, novým purkrabím Viléma z Rožmberka. Titul míšeňského purkrabího získal Vilém od kurfiřta jako zadostiučinění po rožmbersko-plavenském sporu o přednostní postavení.[1] Vilém však v Čechách musel ještě o prosazení práva titul užívat svést boj s Jiřím starším z Lobkovic.[2] Vymřením Rožmberků se titul purkrabích opět vrátil do rukou Wettinů. Po tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace byl v l. 1803-1806 nakrátko obnoven hlas knížecího purkrabství Míšeň v knížecí radě říšského sněmu pro kurfiřta Fridricha Augusta III.
Znak Míšeňského purkrabství
Míšeňské purkrabství užívalo ve znaku černý ondřejský kříž na zlatém poli. Z erbovní helmice vyrůstal zlatý čtyřboký klenot a z něj zlatý kříž, z jehož rohů vystupovalo pět vějířů z pavích per. Stejným znakem se mohla chlubit také blízká purkrabství v Merseburgu, Naumburgu nad Saalou, Neuenburgu u Freyburgu a Osterfeldu.
Odkazy
Reference
- PÁNEK, Jaroslav. Zápas o vedení české stavovské obce v polovině 16. století (knížata z Plavna a Vilém z Rožmberka 1547-1556). Československý časopis historický. 1983, roč. 31, čís. 6, s. 855–884, zde s. 880 (pozn. č. 139).
- MAŤA, Petr. Svět české aristokracie: (1500-1700). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2004. 1060 s. (Česká historie; sv. 12). ISBN 80-7106-312-6. S. 717 (pozn. č. 81).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Burggrafen von Meißen na německé Wikipedii.
Literatura
- HASCHE, J. C.,Versuch einer Geschichte derer Burggrafen zu Meissen, oder Diplomatische Annalen derselben, in: Magazin der sächsischen Geschichte, 1784-1791, 6. Teil 1789, Seiten 4 - 23
- MÄRCKER, Traugott, Das Burggrafthum Meissen, in: Diplomatisch kritische Beiträge zur Geschichte und dem Staatsrechte von Sachsen, 1 Bd., Leipzig 1842
- POSSE, Otto, Die Markgrafen von Meissen und das Haus Wettin: bis zu Konrad dem Grossen, Leipzig 1881
- "Elisabeth von Meißen", in: Bau- und Kunstdenkmäler Sachsens, 1919, S. 273 und Fig. 361
- GRÖGER, Helmut, Tausend Jahre Meißen, Meißen 1929
- NAUMANN, Günter, Meißner Geschichte in Daten 929-1993, Meißen 1993
- POHL, Hans-Jürgen, Geschichten und Sagen des Meißner Landes, Teil I bis IV, Meißen 1996 ff
- POHL, Hans-Jürgen, Das Burggrafschloss zu Meissen - Bauwerke des Burggrafenhofes einst und heute, Meissen 2000, ISBN 3-9806962-0-0
- WÄß Helga, "Burggrafschaft Meißen" in: "Form und Wahrnehmung mitteldeutscher Gedächtnisskulptur im 14. Jahrhundert. Ein Beitrag zu mittelalterlichen Grabmonumenten, Epitaphen und Kuriosa in Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen, Nord-Hessen, Ost-Westfalen und Südniedersachsen" (Bd. 1), "Katalog ausgewählter Objekte vom Hohen Mittelalter bis zum Anfang des 15. Jahrhunderts" (Bd 2), Bristol u.a. 2006, siehe Band 2: S. 403-428. - ISBN 3-86504-159-0