Sándor Bauer

Sándor Bauer (maďarsky Bauer Sándor, 28. února 1952, Budapešť – 23. ledna 1969, Budapešť) byl maďarský učeň, který se 20. ledna 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci[1] a z lásky k maďarské vlasti. Byl inspirován činem Jana Palacha, jenž se odehrál čtyři dny předtím. K aktu došlo před vchodem do budapešťského Národního muzea. Ve vojenské nemocnici umíral další tři dny, následkům popálenin podlehl 23. ledna 1969.

Sándor Bauer
Narození28. února 1952
Budapešť
Úmrtí23. ledna 1969 (ve věku 16 let)
Budapešť
Příčina úmrtísebeupálení
Místo pohřbeníRákospalota Cemetery
Povolánížák
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na zdi Národní muzea v Budapešti instalovaná 17. října 2001
Hrob na hřbitově v Rákospalota

Biografie

Během Maďarského povstání na podzim roku 1956 zničily střely sovětských tanků byt jeho rodiny. Po základní škole byl z politických důvodů odmítnut ke studiu na střední lesnické škole a nastoupil do učebního oboru automechanik.

Po upálení Jana Palacha, který chtěl v lednu roku 1969 vyburcovat československý národ k aktivnímu odporu proti okupantům, následoval jeho činu. Před Národním muzeem v Budapešti se 20. ledna 1969 (ve stejný den jako Josef Hlavatý) polil benzínem a zapálil, celou dobu byl při vědomí. V rukou měl dvě maďarské vlajky. První pomoc mu poskytl procházející medik Sándor Bihari. Po transportu do vojenské nemocnice na něj byla uvalena prozatímní vazba. Tisk o události informoval krátkým sdělením až 22. ledna, nicméně o něm informoval jako o činu chorého jedince bez politického motivu.[1] Na následky popálenin zemřel o den později.

Pohřeb na hřbitově Rákospalota se uskutečnil pod policejní kontrolou.[1]

Jeho činem se nechal inspirovat sedmihradský Maďar Márton Moyses, který se na protest proti komunistické diktatuře v Maďarsku a v Rumunsku upálil dne 13. února 1970 před sídlem komunistické strany v Brašově.

Citáty
„ Mé poselství zní: Bez ideálů člověk nežije, pouze přežívá ... Zvolil jsem si smrt upálením stejně jako ten československý mladík, který se upálil 16. na protest proti ruské okupaci. “
— S. Bauer spolužákovi J. Szilágyimu[2]
„ Chtěl bych žít, ale v tuto chvíli potřebuje můj národ spíše mé mrtvé tělo spálené na troud. “
— dopis na rozloučenou S. Bauera rodičům[2]

Obdobné činy

Podobným způsobem protestovali:

Odkazy

Reference
  1. V sedmnácti vyslyšel Palacha a v Budapešti se upálil [online]. Hospodářské noviny, 2011-01-18 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.
  2. Bauer Sándor, A. Gálová, iBabylon.cz, 10.2.2009

Externí odkazy

Literatura
  • BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha, ÚSTR 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.