Vasyl Makuch

Vasyl Omeljanovyč Makuch (ukrajinsky Василь Омелянович Макух; 14. listopadu 1927, Kariv, Lvovská oblast5. listopadu 1968, Kyjev, SSSR)[1] byl ukrajinský občan, jenž se v listopadu roku 1968 sebeupálil v centru Kyjeva na protest proti sovětské okupaci Československa a kvůli rusifikaci Ukrajiny.

Vasyl Omeljanovyč Makuch
Narození14. listopadu 1927
Kariv
Úmrtí5. listopadu 1968 (ve věku 40 let) nebo 6. listopadu 1968 (ve věku 40 let)
Kyjev
Příčina úmrtísebeupálení
ZeměUkrajina Ukrajina
Povolánívoják a pracovník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Vasyl Makuch pocházel z vlastenecky smýšlející rodiny a zapojil se do národního hnutí, které usilovalo o osamostatnění Ukrajiny. Pod vlivem svého otce a sousedů vstoupil v roce 1944 do řad Ukrajinské povstalecké armády (UPA), kde sloužil v rozvědce pod krycím jménem Mykola. Dne 15. února 1946 byl během boje postřelen a zatčen NKVD. Prošel krutými výslechy ve lvovské věznici a 11. července 1946 byl vojenským tribunálem odsouzen k deseti letům nucených prací, jejichž většinu strávil v sibiřských táborech. Po propuštění z vězení 18. července 1955 byl deportován do vyhnanství.[2]

Ve vyhnanství se potkal s Lidijí Zaparou, se kterou se později oženil. Nesměl se vrátit domů, proto se mladá rodina usadila ve městě Dnipro, odkud pocházela Lidija. V roce 1960 se jim narodila dcera Olha a v roce 1964 syn Volodymyr.

V říjnu 1968 si vzal Makuch dovolenou. Doma se rozloučil se ženou a dětmi: „Pokud se mi něco stane, vězte, že vás všechny velmi miluji,“ řekl a jel navštívit své rodiče a sestru na západní Ukrajinu. Odtamtud se nevrátil do Dnipra, ale odjel do Kyjeva. Dne 5. listopadu 1968 se Makuch na Chreščatyku, u vchodu do domu číslo 27, v blízkosti Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde 6. listopadu zemřel v důsledku popálenin 70 % těla. Je pohřben v Dnipru.[3]

Ocenění

V únoru roku 2017 mu byla v Kyjevě odhalena pamětní deska,[4] na níž je nápis: „на знак протесту проти комуністичного тоталітарного режиму й агресії СРСР проти Чехословаччини“ (česky: "Na protest proti komunistickému totalitnímu režimu a agresi SSSR vůči Československu").

Od května 2018 je po něm pojmenována lávka přes potok Botič v Praze. O pojmenování pěší lávky na začátku Ukrajinské ulice po disidentovi rozhodla před třemi lety – u příležitosti 50. výročí jeho upálení – Rada hlavního města Prahy.

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.