Samopal vzor 61

Původní impuls ke konstrukci Škorpionu dalo československé ministerstvo vnitra (proto volba ráže 7,65 mm Browning, standardní pistolové ráže bezpečnostních složek), ke kterému se následně přidalo i ministerstvo národní obrany.

Hlavním konstruktérem vzoru 61 byl inženýr Miroslav Rybář (1924–1970). Vývoj samopalu byl dokončen na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Na počátku 60. let byl zaveden do výzbroje ozbrojených složek československého Ministerstva vnitra a do výzbroje Československé lidové armády.

Samopalem vz. 61 ráže 7,65 Browning byli vyzbrojeni někteří specialisté československé armády (vybrané odbornosti u průzkumných, strážních a speciálních jednotek), ale především byl určen pro potřeby příslušníků Sboru národní bezpečnosti, kteří v té době používali služební pistoli vz. 50 ve stejné ráži. Od šedesátých let jej měli přidělený prakticky všichni příslušníci československého Sboru národní bezpečnosti jako druhou zbraň. Samopal byl rovněž ve výzbroji příslušníků Sboru nápravné výchovy (vězeňská služba).

Pro svůj malý dostřel, dobrou ovladatelnost a vysokou rychlost palby je vhodný k boji v uzavřených prostorách a na krátkou vzdálenost, ačkoliv náboj ráže 7,65 mm byl považován už ve své době za příliš slabý pro použití v samopalech.

Z uživatelského hlediska je tento samopal velmi jednoduchou, odolnou a spolehlivou zbraní. Kromě české a slovenské policie a armády je používaný také policejními sbory v mnoha jiných zemích. Mimo jiné byl a je používaný rovněž zločinci a teroristy. Vzor 61 používala i osobní garda Ho Či Mina.

Dvousetkusová ověřovací série byla vyrobena v roce 1962 v České zbrojovce Uherský Brod. V příštím roce byla schvalována technická dokumentace a v průběhu roku 1963 zahájena sériová výroba standardního provedení samopalu vz. 61. Po naplnění potřeby (téměř 100 000 ks) byla výroba v polovině roku 1966 zastavena. Pozdější výroba samopalu v ráži 7,65 mm probíhala v letech 1973–1976 (55 000 ks), 1978–1979 (45 000 ks) a 1992–1994, přičemž celkový objem dosáhl asi 210 000 vyrobených kusů. Samopaly vz. 61 byly rovněž exportovány do zahraničí. Oficiálně 30 000 ks z druhé série do Jugoslávie, neoficiálně v rámci „soudružské pomoci“ do mnoha jiných, převážně afrických a asijských států.

Kromě Československa se vyráběl také v Jugoslávii, kam byla v polovině 80. let dvacátého století poskytnuta výrobní licence. Výroba probíhala ve zbrojovce Crvena Zastava v Kragujevaci. Samopal byl zaveden do výzbroje jugoslávské armády jako Zastava M84 skorpion.

V roce 2009 obnovila výrobu Sa vz. 61 firma Czech Small Arms, která v současnosti vyrábí Škorpion ve všech již dříve vyráběných rážích, tj. 7,65 mm Browning, 9 mm Browning a 9 × 18 mm Makarov, jakož i v rážích, které nikdy dříve vyráběny nebyly jako např. 9 mm P.A.Blanc a 9 mm P.A.Rubber.

Vz. 61 E

V průběhu výroby vzniklo několik variant lišících se pouze používanými náboji. Samopal vzor 64 používal náboje 9 mm Browning, vzor 65 náboje 9 × 18 mm Makarov a vzor 68 náboje 9 × 19 mm Parabellum. Všechny zůstaly pouze v prototypech a sériově se nevyráběly.

V devadesátých letech dvacátého století firma ČZ Uherský Brod nabízela Škorpion model 82 používající střelivo 9 × 18 mm Makarov a Škorpion model 83 používající náboje 9 mm Browning. Samopal vzor 82 byl vyvíjen na přelomu 70. a 80. let dvacátého století. Jeho vznik souvisel se zaváděním nové armádní pistole vz. 82 používající československý náboj ráže 9 mm vz. 82 (vylepšený sovětský náboj 9 × 18 mm Makarov). Používal dva druhy rovných dvouřadových zásobníků – kratší na 12 nábojů a delší na 24 nábojů. Bylo u něj provedeno zdokonalení spoušťového ústrojí týkající se zjednodušení technologie výroby a snadnější montáže a demontáže zbraně. Napínací hmatníky závěru byly nahrazeny nevelkou napínací klikou, která mohla být umístěna na libovolnou stranu zbraně. Upravená ramenní opěrka byla prodloužena a řešena jako teleskopická. Přestože se jednalo o podstatné vylepšení stávající konstrukce, nový model se nepodařilo prosadit do výzbroje a vývoj skončil pouze výrobou několika prototypů.

Počátkem 90. let dvacátého století vznikla rovněž samonabíjecí verze umožňující střelbu pouze jednotlivými ranami. Zbraň byla označena jako ČZ vz.91S (Semiautomatic = poloautomatický) a byla nabízena v ráži 7,65 mm Browning, 9 × 18 mm Makarov a 9 mm Browning.

Varianta označená jako CZ Škorpion 9×19, jejíž prototyp byl vystavován roku 1999, používá pevnou plastovou pažbu nebo klasickou sklopnou opěrku. Zbraň doznala určitých konstrukčních úprav, hmotnost prázdného samopalu vzrostla na 2,1 kg. Před zásobníkem je namontována montážní lišta, ke které se dá připevnit přední rukojeť či taktická svítilna. Samopal umožňuje použití kolimátoru a supresoru. Hledí je nastavitelné pro střelbu na 75, 150 nebo 250 metrů. Používané střelivo je 9 × 19 mm Parabellum, variantní zásobníky na 10, 20 nebo 30 nábojů.

XCZ 868 je označení posledních prototypů dále upraveného Škorpionu. Je opět v ráži 9 × 19 mm Parabellum, má novou teleskopickou pažbu, novou plastovou rukojeť, snímatelnou přední rukojeť. Původní napínací hmatníky závěru byly nahrazeny napínací pákou, která zůstává v přední poloze a při střelbě se nepohybuje. Dá se zamontovat na levou i pravou stranu.

V současnosti lze opět sehnat civilní variantu střílející jednotlivými ranami samonabíjecí vyráběnou zbrojovkou v Uherském Brodu pod názvem CZ SKORPION 61 S v ráži 7,65 mm Browning, jakož i modely Sa vz. 61 Pistol od firmy Czech Small Arms v rážích 9 mm Browning a 9 × 18 mm Makarov a dokonce i v malorážném provedení .22LR s polymerovými zásobníky.

• vz. 64 - .380 ACP (9×17mm Short)
• vz. 65 - 9 × 18 mm Makarov
• vz. 68 - 9 × 19 mm Parabellum

Civilní varianta je samonabíjecí a nemá pažbu.

Samopal vzor 61 je automatická zbraň s neuzamčeným dynamickým závěrem. Zbraň má pevnou hlaveň se šesti drážkami vývrtu, která je zasazena do pouzdra závěru vyrobeného z plechu. Pouzdro závěru má po stranách dva svislé výstupky jako hmatníky. Zbraň střílí z přední polohy závěru. Výhozní okénko se nachází na horní ploše pouzdra závěru – vystřelené nábojnice jsou vyhazovány nahoru. Zpožďovací zařízení pro zpomalování kadence prodlužuje funkční cyklus závěru a slouží rovněž jako tlumič zpětného rázu závěru v zadní úvrati. Svislý zpožďovač je umístěn v rukojeti. Bicí mechanizmus je kladívkového typu s přenosem na zápalník.

Páčka pojistky se nachází na levé straně rámu zbraně. Přesunutím křidélka pojistky do polohy dolů se zablokuje spoušťový mechanizmus. V tomto stavu nelze stisknout spoušť a vypustit kladívko. Samopal umožňuje střelbu jednotlivými ranami (páčka pojistky v poloze dozadu) při podobném držení jako u běžné pistole. Po přepnutí páčky pojistky dopředu střílí dávkami, přičemž se předpokládá použití výklopné ramenní opěrky a držení zbraně oběma rukama. Zbraň se i při střelbě dávkou chová mimořádně klidně a stabilně, zpětný ráz je poměrně velmi malý.

Tlačítko záchytu zásobníku je umístěno na levé straně rámu mezi lučíkem a zásobníkem. Používané schránkové zásobníky mají kapacitu 10 nebo 20 nábojů.

Samopal měl v původním provedení dřevěnou rukojeť, u pozdějších modelů byla roku 1978 nahrazena rukojetí plastovou. Sklopná ramenní opěrka je vyrobena z hliníkové slitiny a je otočně upevněna k tělu zbraně prostřednictvím vertikálního čepu. K jejímu vyklopení stačí jediný úder dlaní nestřílející ruky zespodu do botky, zbytek dokončí pružina čepu.

Zbraň má mechanická otevřená mířidla. Šroubovací kolíková muška je stranově i výškově regulovatelná. Plátkové hledí je nastavitelné na dálku střelby 75 m nebo 150 m. Samopal je velmi přesný, rozptyl zásahů na 50 m se spolehlivě vejde do 100 mm. Účinný dostřel je při střelbě z ruky 50 metrů, s použitím ramenní opěrky 150 metrů. Maximální dostřel náboje 7,65 mm Browning je kolem 1500 m .

Samopal se zpravidla nosí v opaskovém nebo podpažním pouzdře pistolového typu.

Pro speciální použití byl pro tuto zbraň zkonstruován i supresor. Dále byly k dispozici rovněž svítící mířidla pro použití za snížené viditelnosti.

Modifikace původního Škorpionu na karabinu — CZ 868.

• vytěrák, koudelníček, klíč mušky, plochý štětec, olejnička, žíněný kartáček, plátěný pytlík
• 5 ks zásobníků (1× na 10 nábojů, 4× na 20 nábojů)
• 2 ks brašny na zásobníky
• závěsná šňůra vz. 52
• podle potřeby podpažní nebo opaskové pouzdro na zbraň
• sklopná pažba[1]

Od osmdesátých let se hovoří o modernizaci výzbroje armády, ke které ovšem dosud nedošlo. Horkým kandidátem v devadesátých letech byl komplet CZ 2000 (LADA).

Nástupcem by mohl být v současnosti vyráběný CZ Scorpion EVO 3 se svojí samonabíjecí variantou CZ Scorpion EVO 3 S1 který je ale rozměrově mnohem větší.

Samopal vz. 61 Škorpion si zahrál v mnoha českých i zahraničních filmech. Z českých to jsou: Copak je to za vojáka… (1987), Byl jednou jeden polda III (1999) a Sametoví vrazi (2005), mezi zahraničními to byly: Boeing 747 v ohrožení (1996), Con Air (1997), Tváří v tvář (1997), Matrix (1999), Blade II (2002), Equilibrium (2002), xXx (2002), Matrix Revolutions (2003), Temný rytíř (2008), Resident Evil: Odveta (2012), Captain America: Návrat prvního Avengera (2014).[2]

Samopal vz. 61 Škorpion proslavil také spisovatel MUDr. Ludvík Souček ve své trilogii Cesta slepých ptáků. V třetí dílu s podtitulem Sluneční jezero (1968) uvádí při plánování letu na Mars cituji: ...mimo jiné i tři československé kapesní samopaly Škorpion 61 jako součást výzbroje kosmické lodi Rider proti případnému útoku vesmírných příšer...; konec cit.

Objevil se také ve videohrách: GoldenEye 007 (1997), Operation Flashpoint: Resistance (2002), Rainbow Six 3 (2003), Call of Duty 4: Modern Warfare (2007), Call of Duty: Modern Warfare 2 (2009), Resident Evil 5 (2009), Far Cry 3 (2012), Far Cry 5 (2018), Far Cry 6 a Resident Evil Village (2021).