Dostřel

Níže je vzorec pro výpočet dostřelu pro případ, kdy místo výstřelu i místo dopadu leží v jedné horizontální rovině (ve fyzikální teorii také označován jako šikmý vrh), při zanedbání odporu vzduchu :

${\displaystyle d={\frac {v^{2}}{g}}\sin 2\theta }$,

kde ${\displaystyle d}$ označuje dostřel, ${\displaystyle v}$ počáteční, neboli úsťovou rychlost střely, tj. rychlost střely poté, co na ni přestaly působit „pohonné“ síly uvolněné výstřelem (u palných zbraní se měří u ústí, proto rychlost úsťová), ${\displaystyle \theta }$ úhel mezi směrem výstřelu a podložkou (horizontální rovinou) a ${\displaystyle g}$ tíhové zrychlení (v našich zeměpisných šířkách přibližně 9,81 m.s⁻²).

Pro výstřel z nějaké výšky nad zemí (viz obrázek) platí:

${\displaystyle d={\frac {v\cos {\theta }}{g}}\left(v\sin {\theta }+{\sqrt {(v\sin {\theta })^{2}+2gy_{0}}}\right)}$

kde y₀ je výška nad zemí, ze které se vystřelilo.

Tyto vzorce jsou pouze ilustrativní, protože v reálných podmínkách působí na projektil výrazné odporové síly. Tyto síly redukují tabulkový dostřel o 40–60 %^[zdroj?] v závislosti zejména na rychlosti střely (větší rychlost znamená větší odpor) a aerodynamice projektilu.

Ve střelecké praxi se definuje více druhů dostřelů. Toto rozlišení je předmětem testových otázek při zkoušce odborné způsobilosti pro získání zbrojního průkazu.

• Maximální dostřel je největší dosažitelná vzdálenost dopadu střely při střelbě z určité zbraně s určitým druhem náboje. [1]
• Účinný dostřel je definován jako největší vzdálenost od zbraně, na níž lze efektivně vyřadit střelbou zvolený cíl. [1]

Je tedy logické, že účinný dostřel je vždy menší než dostřel maximální.

V lovecké praxi se dále rozlišuje účinný dostřel podle dalších kritérií, kterými jsou rozptyl střelby a ranivý účinek. Rozptylový účinný dostřel je dán jednak technickými omezeními, ale i osobními dovednostmi střelce. Podle toho se rozlišuje: [2]

• rozptylový účinný dostřel
• ranivý účinný dostřel

Tyto pohledy potom vymezují dálku střelby pro mysliveckou praxi.