Rusko-turecká válka (1768–1774)
Rusko-turecká válka z let 1768 až 1774 byl klíčový válečný konflikt z řady válek mezi Ruským impériem a Osmanskou říší, jehož výsledkem bylo definitivní připojení jižní Ukrajiny, Krymu a severozápadní části Předkavkazska k Rusku. Záminkou k válce na straně Ruska bylo získání přístupu k Černému moři, Turecko chtělo získat vliv na území Volyně a Podolí. Válce předcházela složitá mezinárodní situace v Evropě, kdy spolu vedly diplomatické spory Francie a Rusko a vnitropolitická krize v Polsku.
| Rusko-turecká válka (1768–1774) | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Rusko-turecké války | |||||||||
 Zničení osmanské flotily během bitvy u ostrova Chios roku 1770 | |||||||||
| |||||||||
| strany | |||||||||
 Ruské impérium  Záporožští kozáci  Kartlijsko-kachetské království  řečtí povstalci  Imeretské království |
.svg.png.webp){kind=small} Osmanská říše  Krymský chanát
| ||||||||
| velitelé | |||||||||
| Kateřina II. Grigorij Poťomkin Pjotr Rumjancev Alexandr Suvorov |
Mustafa III. † Abdulhamid I. Ivazzade Halil Paša
| ||||||||
| síla | |||||||||
| 125 000 | 300 000 – 600 000 | ||||||||
| ztráty | |||||||||
| neznámé | neznámé | ||||||||
Na základě francouzského popudu a pod požadavkem, aby se Rusko vzdalo svých zásahů do polských záležitostí, vyhlásil osmanský sultán Mustafa III. Rusku válku. Na stranu Turecka se přidaly Krymský chanát a Dubrovnická republika. Kromě toho Turecko vojensky podporovalo polské povstalce. Na straně Ruska vedle pravidelné armády a námořnictva bojovali donští a záporožští kozáci. Ruská vojska dosáhla řady velkých vítězství, když obsadila Azov, dobyla Krym a Besarábii.
Roku 1769 podnikli Tataři z Krymského chanátu nájezd na území Nového Srbska, při kterém bylo odvlečeno do otroctví několik tisíc lidí. Během války v roce 1770 vypuklo protiturecké povstání Řeků na Peloponésu a v roce 1771 v Egyptě a Sýrii.
Ruská armáda pod Rumjancevovým a Suvorovovým vedením prošla Moldávií a porazila Turky v Bulharsku. Postupně zvítězila v bitvě u Largy, u Kahulu, a u Kozludži. Ruské středomořské loďstvo pod Orlovovým a Spiridovovým vedením porazila turecké námořnictvo v bitvě u ostrova Chios.
Výsledkem války bylo vítězství Ruska, definitivní přístup k Černému moři, územní zisky na severním Kavkaze a protektorát nad Krymským chanátem. Mírová smlouva podepsaná 21. července 1774 potvrdila Rusku obrovské územní zisky – celé severní pobřeží Černého moře od Azova po Dněpr a Jižní Bug. Rusko bylo prohlášeno „ochráncem křesťanů na Balkáně“. Turecko také uznalo ruskou suverenitu nad Kabardou.[1]
Reference
- VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie - Ruské dobývání Kavkazu 1783-1864. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války sv.43). ISBN 978-80-7557-169-4. S. 255.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rusko-turecká válka na Wikimedia Commons
