Bitva u ostrova Chios

Bitva u ostrova Chios, známá též jako bitva u Çeşme nebo bitva u Česmy, se odehrála 5. až 7. července 1770 mezi ostrovem Chios a zálivem Çeşme. Byla to rozhodující námořní bitva rusko-turecké války.

Bitva u ostrova Chios
konflikt: Rusko-turecká válka (1768–1774)

Ivan Ajvazovskij: Bitva u Česmy, 1848
trvání: 5. července–7. července 1770
místo: U ostrova Chios, Egejské moře
výsledek: Rozhodující ruské vítězství
strany
Rusko Turecko
velitelé
Alexej Grigorjevič Orlov Kapudan Pasha Hüsameddin

síla
9 řadových lodí, 3 fregaty a několik pomocných lodí – celkem 608 děl 16 řadových lodí, 6 fregat, 6 šebek a asi 40 pomocných lodí – celkem 1430 děl
ztráty
1 řadová loď, 4 zápalné lodě, 666 mužů asi 24 válečných lodí a 10 000 mužů

Rusko-turecká válka

Rusko-turecká válka byla vyhlášena v roce 1768. Turecku v ní šlo o posílení svého vlivu v Černém moři. Téměř rok byly připravovány bojové akce, které pak vypukly na jižních hranicích Ruska. Připravené ruské jednotky počáteční turecký nápor odrazily. Boje potom pokračovaly na Krymu, při dolním Dunaji a v Zakavkazsku.

Vladimír Kosov. Bitva u Chesme z roku 1770.

Průběh bitvy

Ruské loďstvo muselo na cestě z Baltského moře do Středozemního moře obeplout celou Evropu. K rozhodujícímu střetu s tureckým loďstvem došlo v Egejském moři u ostrova Chios, který se nachází v blízkosti tureckého pobřeží. Turecké početnější loďstvo zahájilo bitvu ve dvou řadách a na velkou vzdálenost způsobovalo ruské flotě citelné škody. Rusové bez ohledu na ztráty zkrátili vzdálenost mezi flotami na dostřel ručních zbraní. Z této vzdálenosti pálila ruská děla rychleji a přesněji než turecká a proto v turecké formaci vypukl zmatek, který se jeho velitel pokusil vyřešit ústupem do blízké zátoky pod ochranu pobřežních děl.

V poměrně malém zálivu byly turecké lodě blízko sebe. Toho se rozhodli využít ruští velitelé a v noci zaútočili. Nejprve do zálivu vplulo 7 řadových lodí a v přestřelce, která vypukla, vpluly do zálivu čtyři zápalné lodě. Dvě zápalné lodě se Turkům podařilo potopit, ale zbývající dvě způsobily v tureckém loďstvu dokonalou spoušť. Výbuchy munice rychle rozšířily oheň na celou flotu a jedinou řadovou loď, která se pokusila uprchnout, Rusové snadno zajali.

Závěr

Po této bitvě, ve které bylo zničeno turecké loďstvo a která byla největší tureckou porážkou od bitvy u Lepanta (1571), následovaly pozemní bitvy u Largy, Kahulu a další ve kterých Rusové většinou zvítězili. Přes snahu Francie, Rakouska a Anglie o podporu Turecka, byly zahájeny mírové rozhovory. Mírová smlouva z roku 1774 zajistila Rusku část pobřeží Černého moře a Turecko se zavázalo umožnit ruským lodím volný průjezd Bosporem a Dardanelami.

Literatura
  • Václav Patočka, Válečníci pod plachtami korábů II. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0269-0
  • Milan Švankmajer, Kateřina II.: lesk a bída impéria. Nakladatelství Lidové noviny (2001). ISBN 80-7106-299-5
  • Edmund Kosiarz, Námorné bitky. 2. doplnené vydanie, Pravda, Naše Vojsko, Bratislava 1984

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.