Karel Kinský

Byl prvorozeným synem knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského (22. října 1834, Vídeň – 2. ledna 1904, Heřmanův Městec) a jeho manželky Marie Josefy z Lichtenštejna (19. září 1835, Vídeň – 11. června 1905, Vinoř).

Zámek Choceň ve východních Čechách, letní sídlo Kinských.

Absolvoval jako privatista Skotské gymnázium ve Vídni,[3] poté vystudoval práva na Vídeňské univerzitě.[4] V roce 1877 patrně poprvé navštívil Velkou Británii, když se svým otcem a mladším bratrem Rudolfem doprovázel císařovu Alžbětu během jejího loveckého pobytu v Cottesbrooke Park.[5][6] Od roku 1881 působil v diplomatických službách nejprve na nižším postu v Londýně. Od roku 1887 pak vystřídal další působiště v Berlíně, Paříži, Bruselu a Drážďanech, kde dokončil svou knihu Vademecum für diplomatische Arbeit auf dem afrikanischen Continent, kterou napsal za pomoci zeměpisce a cestovatele Phillipa Paulitschkeho, rodáka z moravských Čermákovic. Kniha vyšla v němčině, angličtině i francouzštině a podrobně zachycovala dosavadní geopolitickou situaci během rozdělování a okupace afrického kontinentu evropskými velmocemi.[7]

V letech 1897–1898 byl velvyslaneckým radou ve Vatikánu a v letech 1898–1903 v Petrohradu. Diplomatickou kariéru zakončil jako rada velvyslanectví v Paříži (1903–1904). Hovořil německy i česky, výborně anglicky a francouzsky, ale i částečně rusky.[4] V roce 1904 po otcově smrti odešel do výslužby a vrátil se do Čech, kde převzal správu rodového majetku – velkostatky Choceň, Zlonice, Česká Kamenice a Heřmanův Městec.[1] Od roku 1904 byl dědičným členem Panské sněmovny.[3] Zprvu byl však bezpartijní, ale později vstoupil do Strany středu,[8] která udržovala nenárodní politickou linii, jejímž cílem bylo zachování celistvosti monarchie.

Triumf v Liverpoolu

Erb Kinských

Kinský část svého života strávil ve Velké Británii, kde se účastnil společenského života a měl řadu milostných zápletek, mimo jiné i s o čtyři roky starší Lady Jennie Churchill (1854–1921), matkou budoucího premiéra Winstona Churchilla (1874–1965). Kinský byl také osobním přítelem anglického krále Edwarda VII. a jeho ženy Alexandry, která po něm pojmenovala svého koně.[9] V roce 1910 se proto Kinský jako rakousko-uherský zástupce společně s Františkem Ferdinandem d’Este a Taszilem Festeticsem účastnil pohřbu krále Eduarda VII. ve Windsoru.[10] Kinský získal přístup do nejvyšších britských kruhů, jelikož v roce 1883 vyhrál proslulý dostih Velkou národní steeplechase v Liverpoolu na své vlastní klisně Zoedone. Byl prvním cizincem, kterému se podařilo zvítězit v tomto náročném překážkovém dostihu nad tamějšími profesionálními žokeji. Klisna Zoedone pocházela z chovu Thomase Jacksona v Oswestry.[11] Kinský později vlastnil ve Velké Británii i dostihovou stáj.[4] Nejprve v Kingsclere, kde jeho koně trénoval William Waugh a později i v Newmarketu.[12] V letech 1904–1910 byl prezidentem Rakouského Jockey Clubu.[3] Také pomohl rozšířit fotbal z Anglie do Čech. V roce 1875 se na louce u zámku v Heřmanově Městci konal jeden z prvních fotbalových zápasů v Česku. Prvními hráči byly knížecí děti a děti zaměstnanců zámku. Kinský sice přivezl z Anglie míče, ale přesná pravidla neznal.[4]

Za první světové války splnil svoji šlechtickou povinnost a dobrovolně vstoupil do armády, vyhradil si však, že nebude bojovat proti Velké Británii. Bojoval jako ordonanční důstojník na východní frontě u velitelství 1. armády, následně byl převelen na velitelství jihozápadní fronty. Během války byl několikrát hospitalizován.

Zemřel krátce po svých šedesátých prvních narozeninách v prosinci roku 1919.

V Herdringenu se 7. ledna 1895 oženil s Alžbětou hraběnkou Wolff-Metternich zur Gracht (19. listopadu 1874, Münster – 20. března 1909, Luxor), dcerou Konráda hraběte Wolff-Metternicha zur Gracht a jeho manželky Ferdinandiny svobodné paní von und zu Fürstenberg.[1] Alžběta byla o 16 let mladší, jemu bylo v době sňatku 36 let. Manželka se stala palácovou dámou a v roce 1895 dámou Řádu hvězdového kříže.[1] Zemřela v Egyptě ve věku pouhých 34 let. Jejich manželství bylo bezdětné, takže veškerý majetek i knížecí titul zdědil Karlův mladší bratr Rudolf Ferdinand (1859–1930).