František Bellegarde

Pocházel ze savojského šlechtického rodu Bellegardů, který se od 18. století uplatňoval ve službách habsburské monarchie. Narodil se jako nejmladší syn generála a císařského generálního pobočníka hraběte Augusta Bellegarda (1795–1873).[1] V letech 1850–1854 studoval práva na univerzitě ve Vídni a poté krátce působil ve státních službách. Jako úředník působil u dolnorakouského místodržitelství, na ministerstvu vnitra a v Uhrách, v roce 1859 odešel do výslužby a spolu s manželkou se začal věnovat správě majetku ve Slezsku. Mezitím byl v roce 1857 jmenován c.k. komořím a v letech 1867-1869 byl poslancem zemského sněmu ve Slezsku. V roce 1881 byl jmenován c.k. tajným radou a v roce 1885 se stal doživotním členem rakouské panské sněmovny. Nakonec se uplatnil ve dvorských službách, v letech 1889–1894 byl nejvyšším hofmistrem korunní princezny Štěpánky, poté v letech 1894–1898 nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty. Po její smrti zůstal dva roky mimo službu a nakonec byl v letech 1900–1902 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty, jediné dcery korunního prince Rudolfa (funkci opustil po jejím sňatku s princem Ottou Windischgrätzem). Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1893) a později obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1902), byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[2] Zemřel v Mnichově, pohřben byl v nově vybudované rodinné hrobce ve Velkých Heralticích.

V roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Rudolfinou Kinskou (1836–1899), nejmladší dcerou knížete Rudolfa Kinského (1802–1836). Rudolfina z dědictví po matce převzala velkostatek Velké Heraltice ve Slezsku, kde se s manželem usadila, v roce 1862 navíc přikoupila sousední statek Sosnová. Zámek v Sosnové byl v té době již zchátralý a manželé Bellegardovi nechali v roce 1865 z bezpečnostních důvodů strhnout věže (ve 20. století byl zámek uvolněn pro potřeby školy).[3] Po smrti hraběnky Rudolfiny (1899) byl správcem majetku vdovec František, i když již předtím býval uváděn jako spolumajitel. K velkostatku patřilo 1 802 hektarů půdy.[4] Součástí velkostatku byly také průmyslové provozy (pivovar, lihovar, pila).[5]Teprve jako samostatný majitel zámku přistoupil František ke stavebním úpravám, kolem roku 1900 byla vybudována novogotická kaple.[6] Koncem 19. století byla postavena rodová hrobka ve Velkých Heralticích. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn August (1858–1929), který sloužil v armádě a u dvora zastával funkci nejvyššího kuchmistra. Další syn František (1866–1915) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady.

Františkův starší bratr Bedřich August (1826–1886) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního podmaršála. Jejich švagrem byl nejvyšší maršálek Českého království hrabě Edmund Hartig (1812–1883). Přes svou manželku Rudolfinu byl František Bellegarde také švagrem knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského (1834–1904).

• 
  Zámek Velké Heraltice, sídlo Bellegardů v 19. a 20. století
• 
  Hrobka Bellegardů ve Velkých Heralticích