Romuva

Rekonstruovaná žemaitská svatyně (alka)

Období před přijetím křesťanství začalo být chápáno jako své druhu „zlatý věk“ již během 19. století, v souvislosti s pronikajícím romantismem a narůstajícím nacionalismem. Důvodem také byl fakt že christianizace Litvy nakonec vedla ke vzniku Polsko-litevské uniea úplné ztrátě nezávislosti. Počala být zdůrazňována odlišnost Litevců a litevštiny od ostatních národů a jazyků, výjimkou byl nově objevená podobnost se starobylým sanskrtem, kterému se litevština v mnohém podobá což jí dodalo určitou prestiž.

Austras koks, symbol Romuvy

Na počátku 20. století se básník a filosof Vydūnas zasloužil o zvyšující se zájem a účast na lidových oslavách slunovratů a napsal mnoho textů v kterých se pokoušel hledat paralely mezi litevským náboženstvím a hinduismem. Přibližně ve stejné době založil etnograf Visuomis náboženské hnutí Vysuombie „universální víra“ a založil svatyni a bratrstvo, oboje pojmenované Romuva. Nacistická, stejně jako pozdější sovětská okupace Litvy, však toto hnutí potlačovala a až na konci 60. let bylo částečně vzkříšeno pod jménem Ramuva maskované jako folklórní sdružení. Ramuva byla vedena Jonasem Trinkūnasem a spřízněnými etnografy a intelektuály, ale nepřízeň režimu trvala a mírnila se že až v 80. letech.

Po vyhlášení nezávislosti Litvy v roce 1991 byla Ramuva přejmenována na Romuvu a v roce 1992 Trinkūnas ustanoven jako její krivi – nejvyšší kněz. Od té doby také udržuje konstantně dobré vztahy s litevskou vládou, ty jsou však narušovány spory o oficiální postavení organizace. Od roku 1992 je uznávána jako „ne-tradiční náboženská společnost“, ale o vyšší formu registrace kterou má například římskokatolická církev, pravoslavné a luteránské církve, judaismus nebo islám se však stále neúspěšně pokouší.[1][2] Naposledy došlo k odmítnutí této registrace v roce 2019, kdy se 40 zákonodárců vyslovilo pro uznání, 31 proti a 15 se zdrželo hlasování, čímž nebylo dosaženo potřebné většiny. Původně přiznivě vypadající situace pro organizaci byla několik hodin před hlasováním odporem katolické církve.[3] Případ byl Romuvou předán Evropskému soudu pro lidská práva, který v červnu 2021 došel k závěru že členové litevského parlamentu, kteří hlasovali proti uznání, nezaložili své rozhodnutí na základě závěrů příslušných orgánů, ale na svém vlastním náboženském přesvědčení, politických zájmech, argumentech Litevské biskupské konference a nepodložených tvrzeních. Podle soudu tak bylo rozhodnutí parlamentu v hrubém rozporu s litevskou ústavou, Listinou základních práv Evropské unie a Všeobecnou deklarací lidských práv.[4]

Obřad Romuvy

Romuvské procesí

Protože Romuva nevyžaduje od svých následovníků žádnou formu oficiální registrace je počet vyznavačů litevského náboženství pouze odhadován. Podle litevského sčítání lidu z roku 2001 se k němu hlásí 1 270 osob, neoficiální odhady hovoří o dvou až dvaceti tisících. Vyznavače tohoto náboženství lze však nalézt také v litevské diaspoře ve Spojených státech a v Kanadě.[2]

Podle Trinkūnase v roce 2013 zahrnovala Romuva přibližně třicet oficiálních i neformálních skupin po celé Litvě, ale také ve Spojeném království, Norsku a ve Spojených státech. Tyto komunity jsou reprezentovány vaidilas – staršími, kteří společně tvoří Kruh vaidilů, a vedou rituály, včetně svatebních a pohřebních. Mezi další aktivity komunit patří slavení svátků, budování oltářů a chrámů, organizování letních táborů nebo hostování vědeckých konferencí.[2].[1]

O významu Romuvy svědčí její účast při různých oficiálních příležitostech, například na prezidentské inauguraci Algirdase Brazauskase v roce 1993, kdy její představitelé měli na starost části ceremonie odkazující k lidovým zvykům a folklóru.[2][5]

Zároveň však plné přihlášení k předkřesťanskému náboženství vedlo k odchodu mnoha katolíků, kteří byli dosud členy Romuvy. Přesto však stále existují lidé, jak v Litvě tak ve Spojených státech a Kanadě, kteří se účastní aktivit Romuvy a zároveň se hlásí ke křesťanství, což se podobá dvojvěří, které existovalo například v Rusku po christianizaci nebo stále existuje mezi vyznavači afroamerických náboženství.[1] V roce 2019 na druhou stranu při příležitosti hlasování parlamentu o registraci Romuvy kritizoval tuto organizaci vilniuský arcibiskup Gintaras Grušas a označil její sebeoznačení jako „starodávné baltské náboženské komunity“ jako historicky a vědecky nesmyslné. Také uvedl že Romuva vyvíjí náboženskou aktivitu až od roku 2001, ačkoliv zákon vyžaduje aby působila více než pětadvacet let, a na velmi malý počet členů organizace.[3]

Kulturní činnost hnutí je spojena například s hudební skupinou Kūlgrinda, která rekonstruuje a hraje staré lidové písně, nebo nepravidelně vydávanými časopisy Druvis, Ramuva a Romuva. Romuvě jsou také blízcí lidé věnující se baltským bojovým uměním, oživlé historii, lidovému umění a řemeslu nebo hudební skupiny hrající folk-metal a folk-rock.[2]

• 
  obřad Romuvy
• 
  účastník obřadu Romuvy
• 
  aukuras neboli ohnivý oltář
• 
  svatba romuvanů
• 
  hinduistický kněz účastnící se obřadu romuvanů
• 
  vlajka Romuvy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Romuva na Wikimedia Commons