Jan Lukavec

Vystudoval bohemistiku a kulturologii na FF UK v Praze. Vystupoval v Českém rozhlase (Knížky Plus, Hergot!, Mozaika), svými recenzemi, reportážemi i esejemi přispíval do Kavárny Dnes, Literárních novin, Orientace LN, Hosta, Reflexu, Respektu, Deníku N, Salonu Práva nebo Psychologie dnes. Byl členem komise ceny Magnesia Litera – Litera za naučnou literaturu a některých grantových komisí Ministerstva kultury. Ondřej Buddeus o něm napsal, že je "poctivým kritikem a recenzentem literatury faktu".[1] Polemicky ale naopak reagovali někteří z autorů recenzovaných děl, zvláště Daniel Strož [2] a Antonín Líman.[3] Příležitostně také přednáší na vybraných vysokých školách o tématech jako Lidská sexualita jako jedna z oblastí setkávání příslušníků odlišných kultur[4] nebo „Kokosy“, „banáni“ a „černobílá jehňata“ v literatuře multietnických Čech. Spolupracuje s Českým literárním centrem.[5] Je autorem několika knih, z nichž dvě měly oficiální prezentaci v Knihovně Václava Havla v březnu 2014 [6] a v lednu 2020.[7]

Jeho prvotinu, knihu Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti (CDK, 2008), příznivě recenzoval Jaroslav Med. Podle něj tato materiálově neobyčejně rozsáhlá a erudovaná práce přibližuje Chestertonovu literární i publicistickou tvorbu „z mnoha zorných úhlů a zároveň na jeho evropské i české recepci ukazuje myšlenkový i duchovní profil doby"; v tom je také její ojedinělost na české literárně historické scéně.[8] Publikaci Zneklidňující svět zrcadel (Malvern) pochválil Jáchym Topol: „Ojedinělá kniha je zábavným průvodcem o používání té zdánlivě běžné věci, která je ovšem mnohem tajemnější, než většina lidí tuší.“[9] O knize Od českého Tokia k exotické Praze (Malvern) napsal Jan Fingerland, že toto pojednání o tom, jak se Češi a Moravané v posledním tisíciletí dívali na východ (a jih), co o tom napsali a jak se to srovnává s jinými evropskými perspektivami, „pravděpodobně nemá obdobu nejen v naší literatuře“.[10] Knihu Bytosti na pomezí kladně zhodnotila spisovatelka Františka Vrbenská.[11] Podle ní je víc než čtivým a informačně bohatým exkurzem do kulturní antropologie a dějin literatury. Osvětluje, "proč se fantaskní bytosti usídlily navzdory všem předpokladům v postinformační, technikou prošpikované společnosti“.

Zatím poslední publikaci Imaginární zoologie ocenil publicista a spisovatel Ivo Fencl: "Autor dochází k tak zajímavým odhalením, souvislostem, objevům a postřehům, že si u mnohých kapitol nelze nevysnít, že se pod jeho perem jednou stanou celou samostatnou knihou... Lukavcův přístup k problematice je po celý čas konkrétně textový a méně teoretický, ale právě tak se to nejlépe vyplatí. Mnohé z Lukavcových postřehů zpochybňují dichotomie zvíře – člověk, příroda – kultura. Antropocentrický pohled na život a vesmír nikdy nebyl namístě, i vítejme tuto stránku těchto půvabných kulturních dějin."[12]

Další recenze naopak vyjadřovaly spíše odstup a negativní kritiku, jako ta od Jana M. Hellera,[13] Zuzany Kostićové nebo Terezy Dědinové. [14]

Reakce čtenářů vykazují širokou škálu hodnocení: někteří tvrdí, že stylem připomínají "práce Umberta Eca" [15] , jiní podotýkají, že se nečtou úplně snadno, jsou "komplexně a odborně" pojaté [16] .

V únoru 2017 podal Radě Českého rozhlasu stížnost na to, že v pořadu Jiřího Mejstříka byly bez uvedení původního zdroje citovány dlouhé pasáže z jeho recenze knihy Media life[17] Jiří Mejstřík tvrdil, že původně uvedený údaj se ztratil během redakčních úprav, nicméně Rada Českého rozhlasu po prostudování dalších částí pořadu objevila podobné plagiáty minimálně v dalších dvou dílech téhož pořadu. Ve svém stanovisku uvedla, že stížnost přispěla k tomu, aby redaktoři i externí spolupracovníci ČRo napříště velmi pečlivě uváděli své zdroje.[18] Kauze se věnoval Bohumil Kartous v článku Plagiátorství? OK, zbavíme se archivu a plagiátora necháme dál "plodit".[19]

Polemika s Alexandrem Tomským se rozhořela nad Lukavcovým článkem O životě Chestertonů v Čechách (Lidové noviny 31. 5. 2008). Tomský na něj reagoval svojí polemikou,[20] v níž autorovi vytkl, že se zaměřuje hlavně na všechny možné i nemožné omyly, kterých se Chesterton, jehož tolik velkých umělců a filozofů považovalo za génia, dopustil, a článek označil za „mrzoutský“. Lukavec ve své odpovědi uvedl, že se ve svém článku nepokoušel o vyjmenování všech Chestertonových omylů, protože takový výčet by byl dlouhý a vypadal by jinak. Spíše mu šlo o postižení některých motivů myšlení britského spisovatele a jednostranných interpretací jeho díla, z nichž se ovšem jako literární historik mohl jen radovat. Každopádně polemika ohledně Chestertona podle něj dokládá, že jde o autora stále živého.[21]

• rozhovor s Jovankou Šotolovou a Janem Lukavcem v pořadu Liberatura na Radiu Wave
• Hergot! S Janem Lukavcem: Fantastický multikulturalismus upírů a víl
• Letní knižní tipy v Hergot!u: Krakonoš, sex a Robespierre
• Letní speciál Hergot!u: duchovní čtení s Janem Lukavcem
• Rozhovor pro televizní pořad Třistatřicettři
• Imaginární zoologie. Průlet představami o zvířatech od starověku po současnost
• Zabijácké výtahy, archy Noemovy a chodovské UFO
• Jsme zahlceni tituly od všeznalců na úkor naučných knih od skutečných odborníků?
• Jaké imaginární světy obsadili zombíci? A jak se jim tam daří?
• Jižák, Jižák je město knih. V panelácích vzniká ojedinělá literatura osamělosti, ale i tajemství

• Jan Lukavec si říká "kulturolog", ale není jím doopravdy
• Proč je důležité míti Strože

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Lukavec
• Seznam recenzí
• heslo ve Slovníku českých knihovníků
• Interpretovat interpretaci
• M.C. PUTNA: Usednout, otevřít, snít