Zuzana Roithová

V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL a v EP působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let.[3] Znovu působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.[4] V roce 2014 již nekandidovala.

V souvislosti s výběrem českého eurokomisaře na období po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se spekulovalo o její možné nominaci ze strany KDU-ČSL.[5] Roithová se ale nakonec rozhodla o funkci neusilovat, aby se mohla vrátit do České republiky, což slíbila rodině.[6]

Dle vydané zprávy výše uvedeného think-tanku, která se vztahuje na období před následujícími volbami do Evropského parlamentu (2014) vyplývá následující:[7]

1. Docházka - obsadila 3. místo z celkových 22 českých europoslanců,
2. Účast na jmenovitých hlasování českých europoslanců - obsadila 3. místo z celkových 22 českých europoslanců,
3. Zprávy předložené zpravodajem českými europoslanci - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
4. Stanoviska předložená českými europoslanci - obsadila 6.-10. místo z celkových 22 českých europoslanců,
5. Pozměňovací návrhy českých europoslanců - obsadila 10. místo z celkových 22 českých europoslanců,
6. Parlamentní otázky českých europoslanců - obsadila 2. místo z celkových 22 českých europoslanců,
7. Písemná prohlášení českých europoslanců - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
8. Návrhy usnesení českých europoslanců - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
9. Vystoupení na plenárním zasedání českých europoslanců - obsadila 4. místo z celkových 22 českých europoslanců.

V roce 2009 se stavěla za přijetí Lisabonské smlouvy, kdy přesvědčovala voliče, aby se nebáli toho, že by po přijetí lisabonské smlouvy mohlo dojít k nekontrolovatelné migraci v rámci EU, a aby se nebáli toho, že nám jižní země EU budou posílat azylanty. Za tímto účelem vytvořila edukativní video[8], které v roce 2015 ze svých stránek smazala.

Jak prohlásila v březnu 2012, manželské svazky homosexuálů a jejich adopce dětí jsou pro ni jako pro politika důležitými tématy, protože podle ní relativizují význam rodiny v naší společnosti a institut manželství.[9] 24. května 2012 byla jedním ze tří českých europoslanců, kteří hlasovali proti Usnesení o boji proti homofobii v Evropě (8 českých poslanců hlasovalo pro usnesení a 7 se hlasování zdrželo).[10][11] V březnu 2012 na dotaz, zda jí vadí gay pochod Prahou, řekla: „Ctím právo různých skupin na vyjadřování názorů a do toho patří samozřejmě třeba i forma pochodu Prahou. Nevadí mi to.“[12] V reakci na kritiku upřesnila, že pochod gayů Prahou nikdy neviděla a ani by vidět nechtěla, jeho předpokládaná forma by se jí jako občanovi určitě nelíbila.[9] 18. srpna 2012 se v Praze zúčastnila mítinku Mladých křesťanských demokratů, který se konal jako protiakce pochodu Prague Pride, a ve svém pozdravu řekla, že musíme udělat vše pro to, aby se udržela tradiční rodina.[13]

7. března 2012 otiskla MF Dnes rozhovor se Zuzanou Roithovou. Novinářka ji v úvodu označila za mnoholetou političku s minimem nepřátel, která nepopouzí, neirituje, neprovokuje a pracuje. Na otázku, zda má žena mít právo se samostatně rozhodnout, zda projde umělým přerušením těhotenství, odpověděla: „V každém případě to právo každá žena má, je dané zákonem. To, co ve společnosti chybí, je osvěta, která by byla určitým korektivem pro ženu. Aby hledala jiné možnosti, jak svoji situaci vyřešit.“[12] Web Hnutí pro život následně otiskl zprávu podepsanou „kdu.cz, prolife.cz“ a nadepsanou „Zuzana Roithová pro právo na potrat“ a v níž se z rozhovoru v MF Dnes citují pasáže týkající se potratů a gay pochodu Prahou, což je dáváno do protikladu s tím, že předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek přijal záštitu nad XII. Pochodem pro život, pořádaným s cílem iniciovat zrušení zákona o umělých potratech.[14] Zuzana Roithová se poté důrazně ohradila proti šíření zkresleného výkladu jejích postojů a vysvětlila, že není pro právo na potrat, ale že každý ví, že náš zákon dává právo ženám na ukončení těhotenství a toto právo dál trvá, ačkoli se předsedové největších parlamentních stran hlásí ke křesťanství a vládne většinová vláda. Uvedla, že si váží i jiných názorů na to, která cesta vede k cíli, a že ví, že to, co je potřeba přijmout srdcem, nelze vynutit zákonem a represí.[15]

V roce 2010 byla jedním z iniciátorů snahy o zveřejnění plánované Obchodní dohody proti padělání.[16]

Ve čtvrtek 23. února 2012 na tiskové konferenci oznámila svoji kandidaturu na prezidentku ČR.[17] Přestože údajně dostala nabídku nominace 10 senátory, rozhodla se sbírat 50 000 podpisů občanů.[18] 19. července zahájila sběr podpisů, dosažení potřebného počtu oznámila 1. října.[19] Kandidátní listinu podal Jan Sokol s více než 80 000 podpisů,[20] z nichž MV uznalo jako platných 75 066.[21] Je považována za kandidátku KDU-ČSL, podpořili ji například Ivan Klíma, Michal Horáček,[22] Jiří Grygar, Jan Sokol, Hana Marvanová.[23] V průzkumech mediálních agentur jí vychází 1,5 až 5,4 % podpory.[p 1]

V prvním kole přímé prezidentské volby, které probíhalo ve dnech 11. a 12. ledna 2013 získala 255 045 hlasů (tj. 4,95 %), čímž se umístila jako šestá z devíti kandidátů a do druhého kola prezidentské volby nepostoupila.

Na sjezdu KDU-ČSL v Olomouci byla 8. června 2013 zvolena místopředsedkyní strany.[25] V květnu 2015 na sjezdu ve Zlíně post obhájila, dostala 220 hlasů.[26] Funkci zastávala do května 2017.[27]

V krajských volbách v roce 2016 byla zvolena za KDU-ČSL zastupitelkou Jihočeského kraje. Na kandidátce figurovala původně na 13. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončila první.[28] Na funkci však na konci dubna 2017 rezignovala.[29] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 neúspěšně kandidovala za KDU-ČSL v Plzeňském kraji.[30] Od 7. července 2017 je předsedkyní představenstva společnosti Jihočeské nemocnice, a.s.[31], následně se stala rovněž členkou představenstva Nemocnice České Budějovice, a.s.[32], Nemocnice Tábor, a.s.[33], Nemocnice Písek, a.s.[34], Nemocnice Jindřichův Hradec, a.s.[35], Nemocnice Strakonice, a.s.[36], Nemocnice Český Krumlov, a.s.[37], Nemocnice Prachatice, a.s.[38] a Nemocnice Dačice, a.s.[39]

• Jančařík, Zdeněk: Zuzana Roithová – Vidět srdcem. Praha: Portál (nakladatelství), 2012. ISBN 978-80-262-0163-2
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 551.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 47.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zuzana Roithová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zuzana Roithová
• Oficiální stránky