Hnutí pro-life

Sv. Řehoř z Nyssy nepovažoval ranou fázi zárodku za plnohodnotného člověka, nicméně i tak považoval úmyslné vyvolání jeho potratu za smrtelný hřích.

Křesťanství má od svého počátku k interrupcím striktně odmítavý postoj. Bible se sice k otázce interrupcí přímo nevyjadřuje, nicméně odpůrci interrupcí z řad křesťanů poukazují přímo na desatero a přikázání nezabiješ (resp. nebudeš vraždit), které podle nich tuto otázku plně řeší. Ostré odsouzení interrupcí obsahují už raně křesťanské spisy z 1. století, především Didaché, dokument církevně-právního charakteru, který zakazuje křesťanům jednak zabíjet nenarozené děti,[5] jednak stýkat se s těmi, co potraty provádějí,[6] a List Barnabášův.[7]

Jako těžký zločin či vraždu odsuzuje interrupci celá řada kazatelů a církevních otců, nejznámější jsou v tomto ohledu pasáže z učení Tertulliana,[8] sv. Basila Velikého[9][10] a sv. Řehoře z Nyssy, který sice nepovažoval ranou fázi zárodku za plnohodnotného člověka, neboť podle něj do něj duše vstupovala později, nicméně potrat i tak považoval za smrtelný hřích. Sv. Augustin v různých pracích postuloval různá stanoviska ohledně toho, odkdy je duše v těle a nakonec prohlásil, že rozřešit tuto otázku je nad síly jeho rozumu. Ať už ale kladl příchod duše kamkoliv, potrat v jakémkoliv stadiu vývoje zárodku rovněž považoval za smrtelný hřích.[11]

Odmítavý postoj křesťanství k interrupcím přetrval v jeho hlavních proudech od jeho počátku až do dnešních dnů, byť v různých obdobích, v závislosti na oblibě Aristotelově teorie oduševnění plodu a vývoji poznání procesu lidského rozmnožování a vývoje jedince, se měnilo nazírání na závažnost uměle vyvolaného potratu v časných stadiích těhotenství a v souladu s tím byly modifikovány i církevní tresty za tento druh interrupce udělované. Jako vážný hřích však byly interrupce vnímány vždy.[12] Vývoj lidského poznání v oblasti genetiky a embryologie vedl v 19. a 20. století k zaujetí či potvrzení přísnějších postojů v této věci.

Interrupce dnes ostře odmítají katolická církev, pravoslavné církve i drtivá většina evangelikálních větví protestantismu, jakož i konzervativních a fundamentalistických protestantských odnoží. V liberální větvi protestantismu existují významná společenství, které se k interrupcím staví shovívavě. Hlavní katolickou patronkou pro-life hnutí je sv. Gianna Beretta Molla.

Podobné názorové rozdělení panuje ve věci euthanasie. Katolická církev, pravoslavné církve i drtivá většina evangelikálních, konzervativních a fundamentalistických odnoží protestantismu euthanasii odmítá. Katechismus katolické církve klasifikuje euthanasii jako mravně nepřijatelnou, ať už jsou důvody a prostředky jakékoliv. Na druhé straně však přiznává pacientovi právo v beznadějných případech odmítnout „léčbu za každou cenu“, což se vejde do některých širších definic tzv. pasivní euthanasie (které však nejsou obecně přijímány). Lékaři dává právo používat za určitých hraničních okolností prostředky k mírnění bolesti, i když tím bude riskovat krácení dnů pacienta, „pakliže to odpovídá lidské důstojnosti, není-li smrt chtěna ani jako cíl, ani jako prostředek, nýbrž jen předvídána a připouštěna jako nevyhnutelná“.[13] U liberálního protestantismu se vyskytují i stanoviska euthanasii za určitých okolností akceptující.

• Ultrazvuk zdarma – žena, která se rozhodla či rozhoduje pro interrupci, je pozvána do poradny/centra pro ženy v tísni, kde je jí zdarma poskytnuto vyšetření ultrazvukem a následně fotografie počatého potomka. Často je kombinováno i s nabídkou další pomoci, kterou centra poskytují. V USA je značně rozšířeno, nabídka ovšem závisí na finančních možnostech provozovatele daného centra/místního pro-life hnutí.

• Pouliční poradenství – aktivisté se snaží oslovovat návštěvníky interrupčních klinik (či obecně kolemjdoucí) a přemlouvají je, aby své rozhodnutí změnili, případně obecněji zavádějí řeč na problematiku morálnosti interrupce a rozdávají literaturu, kontakty na centra pro ženy v tísni či jiné propagační materiály. Rozšířeno v řadě zemí.

Řetěz protestujících pro-life aktivistů před Nejvyšším soudem Spojených států.

• Pochod pro život – protestní akce v podobě manifestačního či modlitebního průvodu nebo pouti. Všeobecně rozšířený způsob manifestace, používaný i v České republice.

• Provokace – poměrně novým přístupem pro-life aktivistů je sbírání důkazů o porušování zákonů interrupčními klinikami za pomoci provokací. Průkopníkem této metody jsou americká studentka Lila Rose a jí založená pro-life organizace Live Action. Ta vysílá velmi mladě vypadající dívky do interrupčních klinik, kde dotyčné předstírají, že jsou nezletilé a těhotné, a za pomoci skryté kamery sbírají důkazy o tom, že interrupční kliniky kryjí sexuální zneužívání nezletilých, provádějí ilegální interrupce a neinformují rodiče nezletilých žadatelek. Získané záznamy pak skupina zveřejňuje na internetu a poskytuje zákonodárcům a zodpovědným úřadům. Kliniky Planned Parenthood již díky jejím akcím přišly o statisíce dolarů dotací a některé čelí vyšetřování.[16]

• Zveřejňování fotografií a videí z umělých potratů – známou se stala aktivita Stop Genocidě[17][18], nebo film Němý výkřik.

• Živý řetěz – demonstrující vytvoří řadu podél cesty či chodníku a mlčky stojí, případně drží pro-life slogany. Součástí tohoto typu demonstrace není blokování cest ani pokřikování hesel. V Americe velmi rozšířený a oblíbený způsob demonstrace.

• Kruciáta – soustředěné modlitební úsilí na úmysl odpovídající cíli pro-life. Může mít mnoho podob a forem, podmínky jsou stanoveny při vyhlášení konkrétní akce. Běžná je po celém světě, organizována je i v České republice.[19]

• Modlitby před nemocnicemi či interrupčními klinikami – někdy spojené s rozdáváním materiálů a případně i hovorem s pacientkami. Rovněž celosvětově rozšířené. V České republice je pomáhá organizovat Hnutí Pro život ČR.[20]

• Poradny/centra pro ženy v tísni – provozování center/poraden specializujících se na pomoc těhotným ženám, ženám které mají potíže počít dítě, ale i ženám trpícím následky interrupce, je běžnou agendou pro-life organizací po celém světě. Rozsah služeb, které poskytují, je ovšem závislý na ekonomické síle organizací, které je provozují. V České republice jsou příkladem takových zařízení např. Aqua vitae – poradna pro ženy v tísni provozovaná Hnutím Pro život ČR[21] či Azylový dům pro těhotné ženy v tísni provozovaný obecně prospěšnou společností Dlaň životu.[22]

27. listopadu 2015 zaútočil Robert Dear (57 let) vyzbrojený samonabíjecí puškou na kliniku Planned Parenthood v Colorado Springs. Tři lidé byli zabiti a devět dalších zraněno.[38] Útočník se vzdal polici. Po svém činu odkázal k výše zmíněnému videu.[39]