Autonomní republika Krym

Autonomní republika Krym (AR Krym, ukrajinsky Автономна Республіка Крим, rusky Автономная Республика Крым, krymskou tatarštinou Qırım Muhtar Cumhuriyeti) je de iure autonomní republika na Krymském poloostrově, součást Ukrajiny. Hlavním městem je Simferopol. Od března 2014 již Ukrajina toto území fakticky neovládá a za svou součást jej coby Republiku Krym považuje Ruská federace, která od té doby území republiky ovládá.

Autonomní republika Krym
Автономная Республика Крым
Автономна Республіка Крим
Qırım Muhtar Cumhuriyeti
Hymna: Nivi i gori tvoï čarivni, Baťkivščino
Geografie

Poloha Autonomní republiky Krym
Hlavní městoSimferopol
Souřadnice44°56′0″ s. š., 34°6′ v. d.
Rozloha26 081 km²
Nejvyšší bodRoman-Koš (1545 m n. m.)
Časové pásmo+2
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 973 185 (odhad 2007)
Hustota zalidnění75,7 obyv./km²
Jazykukrajinština, ruština, krymská tatarština
Národnostní složeníRusové, Ukrajinci, Krymští Tataři
Náboženstvípravoslaví, islám
Správa regionu
Nadřazený celekUkrajina Ukrajina
Druh celkuautonomní republika v rámci Ukrajiny
Podřízené celky14 rajónů, 11 obvodů městských rad
Vznik1991
předseda vládySergej Aksjonov[1]
předseda parlamentuAnatolij Gricenko
Měnarubl(RUB)
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba+380 65
Internetová doménacrimea.ua
Oficiální webwww.rada.crimea.ua
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

AR Krym vznikla v říjnu 1921 jako Krymská autonomní sovětská socialistická republika, po postupném odsunu krymských Němců, Tatarů, Řeků, Arménů a Bulharů byla však její autonomie roku 1945 zrušena a Krym se stal oblastí. 19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.[zdroj?]

Autonomie AR Krym byla obnovena v rámci Ukrajinské SSR až na základě referenda z 12. února 1991. Na Krymu obydleném převážně Rusy existovaly při rozpadu SSSR silné tendence ke znovupřipojení k Rusku a autonomie byla kompromisem, který dovolil Krym udržet jako součást Ukrajiny. Součástí republiky není město Sevastopol (včetně okolí zahrnující několik dalších sídel), které má zvláštní status a před Krymskou krizí podléhalo přímo ukrajinské vládě, nyní ruské.

Série protestů Euromajdan vedla k opětovným sporům mezi Ukrajinou a Ruskem. Na konci února 2014 krymská krize eskalovala poté, co speciální síly ruské armády a Krymská domobrana obsadily klíčová místa Krymské republiky.[2][3] Dne 17. března 2014 vyhlásila po referendu Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko.[4] Den poté byl přijat jako dva federální subjekty v rámci Krymského federálního okruhu – Republika Krym a Federální město Sevastopol. Území Republiky Krym jako ruského subjektu je tedy totožné s územím Autonomní republiky Krym. Ukrajina a většina dalších zemí toto dění neuznává, považuje ho za nelegitimní a nelegální a tedy Krym stále za integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy a ukrajinská ústava.

Geografie

Autonomní republika Krym zaujímá téměř celý Krymský poloostrov s výjimkou obvodu města Sevastopol, tedy 26 081 km² z celkových 26 860 km² rozlohy poloostrova. Rozkládá se mezi 44°23’ a 46°15’ severní šířky a 32°29’ a 36°39’ východní délky.

Republika sousedí po souši pouze s Chersonskou oblastí Ukrajiny, s níž je spojena úzkou Perekopskou šíjí. Po moři dále sousedí se Záporožskou oblastí a přes Kerčský průliv s Krasnodarským krajem Ruské federace.

Dějiny Autonomní republiky Krym
Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda

Pro dějiny celého Krymu viz článek Krym.

Předchůdkyní Autonomní republiky Krym byla Krymská autonomní SSR, která existovala v letech 1921—1945, avšak po stalinské deportaci Krymských Tatarů byla zrušena a přeměněna v řadovou oblast.

Krymští Tataři se začali vracet roku 1989, v době perestrojky. Několik měsíců před rozpadem SSSR, 12. února 1991, byla na základě celokrymského referenda utvořena Autonomní republika Krym, tehdy ještě v rámci Ukrajinské SSR. Po dalším referendu, podpořivším nezávislost Ukrajiny, se Krym stal její součástí.

Krymská vláda podporovaná rusky mluvící většinou obyvatelstva usilovala v 90. letech o větší nezávislost na Ukrajině, ekonomickou samosprávu či o zavedení moskevského času. Ukrajina tyto snahy od začátku označuje za separatistické. 5. května 1992 krymská vláda vyhlásila nezávislou republiku a o den později vlastní ústavu. Následně došlo ke konfliktu s místním parlamentem, který ovšem samostatnost také podporoval.

Do sporu zasáhla roku 1995 ukrajinská vláda zrušením krymské ústavy a prezidentského úřadu a zavedením přímé správy ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. Následující rok vstoupila v platnost nová ústava definující Krym jako součást Ukrajiny. Aktualizována byla po dvou letech, kdy byl ustanoven také současný název — Autonomní republika Krym. Od roku 2000 má autonomní republika také vlastní hymnu.

Na počátku 21. století byla již vnitřní situace klidnější, přesto Krym zůstával místem pnutí mezi Ruskem a Ukrajinou. Série občanských protestů Euromajdan, jež vedla k pádu Viktora Janukovyče a převzetí moci na Ukrajině opozicí, vyústila na konci února 2014 v anexi Krymu Ruskem. 11. března schválil krymský zákonodárný sbor zákon o referendu o nezávislosti celého Krymského poloostrova, včetně Sevastopolu, na Ukrajině. Toto referendum proběhlo 16. března[5] s výsledkem připojení k Rusku. 17. března 2014 vyhlásil po referendu Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko.[6] Den poté byl přijat jako dva federální subjekty – Republika Krym a Federální město Sevastopol. Území Republiky Krym jako ruského subjektu je tedy totožné s územím Autonomní republiky Krym. V reakci na to byla přijata rezoluce Valného shromáždění OSN vyhlašující toto referendum za ilegální a potvrzující Krym jako integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy.

Administrativní členění
rajóny
1. Bachčisarajský
2. Bělogorský
3. Džankojský
4. Kirovský
5. Krasnogvardějský
6. Krasnoperekopský
7. Leninský
  8. Nižněgorský
  9. Pervomajský
10. Rozdolenský
11. Sakský
12. Simferopolský
13. Sovětský
14. Černomorský		 městské rady
15. Alušta
16. Armjansk
17. Džankoj
18. Jevpatorija
19. Kerč
20. Krasnoperekopsk
21. Saki
22. Simferopol
23. Sudak
24. Feodosija
25. Jalta

Obyvatelstvo
Zátoka u města Sudak.
Jevpatorija, pravoslavný chrám.

V Krymské republice žije přibližně 2 000 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. V souvislosti s návratem Krymských Tatarů do svých domovů na Krymu není zatím vyřešena otázka jejich národnostní integrace. Mezi méně početné menšiny patří například Řekové.

Města nad 10 000 obyvatel

Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky. Na rozdíl od ostatních ukrajinských oblastí je u jmen měst přednostně uveden ruský název, neboť užívání ruštiny – druhého oficiálního jazyka Autonomní republiky Krym – zde výrazně převažuje.

Město Ukrajinský název Ruský název Krymskotatarský název Počet obyvatel
1. I. 2006
Simferopol Сiмферополь Симферополь Aqmescit 340 644
Sevastopol Севастополь Севастополь Aqyar 340 295
Kerč Керч Керчь Kerç 151 327
Jevpatorija Євпаторiя Евпатория Kezlev 106 456
Jalta Ялта Ялта Yalta 79 796
Feodosija Феодосiя Феодосия Kefe 71 725
Džankoj Джанкой Джанкой Canköy 39 664
Krasnoperekopsk Красноперекопськ Красноперекопск Krasnoperekopsk 30 677
Alušta Алушта Алушта Aluşta 29 913
Bachčisaraj Бахчисарай Бахчисарай Bağçasaray 26 395
Saki Саки Саки Saq 26 389
Armjansk Армянськ Армянск Ermeni Bazar 22 893
Bilohirsk Бiлогiрськ Белогорск Qarasuvbazar 18 399
Sudak Судак Судак Sudaq 14 772
Primorskij Приморський Приморский Hafuz 14 338
Gvardějskoje Гвардiйське Гвардейское Sarabuz 12 621
Ščolkine Щолкiне Щёлкино Şçolkino 11 419
Inkerman Інкерман Инкерман İnkerman 11 263
Okťabrskoje Октябрське Октябрьское Büyük Onlar 11 100
Gaspra Гаспра Гаспра Gaspra 11 063
Čornomorskoje Чорноморське Черноморское Aqmeçet 10 976
Gresovskij Гресiвський Грэсовский Gresovskiy 10 713
Krasnogvardějskoje  Красногвардiйське  Красногвардейское  Qurman 10 661
Staryj Krym Старий Крим Старый Крым Eski Qırım 10 101

Národnostní složení
Rajón / město Počet obyvatel Rusové Ukrajinci Krymští Tataři Ostatní
Bachčisarajský 91 436 54,3% 19,6% 21,3% 4,8%
Bělogorský 64 359 49,2% 16,2% 29,2% 5,4%
Džankojský 74 157 38,9% 33,8% 21,6% 5,7%
Kirovský 53 951 50,5% 17,6% 25,5% 6,4%
Krasnogvardějský 91 336 48,7% 27,3% 16,7% 7,3%
Krasnoperekopský 29 589 33,2% 43,4% 17,2% 6,2%
Leninský 62 997 54,8% 22,9% 15,5% 6,8%
Nižněgorský 50 592 50,4% 28,8% 16,0% 4,8%
Pervomajský 35 564 37,9% 35,1% 21,5% 5,5%
Rozdolenský 34 323 41,1% 40,1% 13,3% 5,5%
Sakský 78 138 45,2% 31,5% 17,5% 5,8%
Simferopolský 159 034 49,4% 23,5% 22,2% 4,9%
Sovětský 34 349 48,5% 22,1% 22,2% 7,2%
Nižněgorský 50 592 50,4% 28,8% 16,0% 4,8%
Černomorský 32 188 52,8% 29,3% 12,7% 5,2%
Alušta 28 418 71,6% 23,2% 3,4% 1,8%
Armjansk 22 337 55,7% 36,2% 3,5% 4,6%
Džankoj 36 086 59,8% 25,9% 8,1% 6,2%
Jevpatorija 106 877 64,9% 23,3% 6,9% 4,9%
Kerč 145 319 78,7% 15,4% 1,0% 4,9%
Krasnoperekopsk 29 830 51,0% 40,9% 3,0% 5,1%
Saki 23 707 65,1% 24,3% 5,8% 4,8%
Simferopol 337 285 66,7% 21,3% 7,0% 5,0%
Sudak 15 300 64,3% 19,4% 9,8% 6,5%
Feodosija 70 043 72,2% 18,8% 4,6% 4,4%
Jalta 78 115 65,5% 27,6% 1,3% 5,6%
Sevastopol 343 156 71,6% 22,4% 0,5% 5,5%

Údaje o národnostním složení jsou uvedeny na základě ukrajinského sčítání lidu v roce 2001.[7]

Památky a letoviska
Pohled na město Alušta.

Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem).

Hospodářství a doprava
Trolejbus Škoda 9Tr na lince Simferopol – Jalta.

Reference
  1. Krymský premiér požádal Putina o pomoc, Ukrajina zvýšila pohotovost armády [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-01 [cit. 2014-03-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  2. Rusko mění Krym na armádní základnu, kde mohou být jaderné zbraně, tvrdí velvyslanec. Aktuálně.cz [online]. 2019-02-20. Dostupné online.
  3. SAUL, Heather. Ukraine crisis: Russians accused of occupying Crimea airports in 'military invasion'. The Independent [online]. 2014-02-28 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online.
  4. MILENKOVIČOVÁ, Ivana; ČTK. Krym vyhlásil nezávislost, Putin ji posvětil. Připojení k Rusku se blíží. idnes.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.
  5. Crimea's Pro-Russian MPs Back Independence Text. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Krym vyhlásil nezávislost, Putin ji posvětil. Připojení k Rusku se blíží. iDNES.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online.
  7. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 22-06-2013]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-06-2013.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.